Při mnoha setkáních s kolegy z různých sportovních her a akademického prostředí se často stáčí naše debaty na menší počet dětí, které přicházejí do přípravek. Ve většině případů se nejedná o výběry, ale nábory. Tento fakt trápí svazové funkcionáře, trenéry, metodiky.

Málokterá pozice ve světě kolektivních sportů vyvolává podobně intenzivní a často protichůdné reakce odborné i široké veřejnosti jako trenér reprezentačního mužstva. Bez ohledu na to, zda jde o kouče házenkářů Islandu nebo indického výběru kriketistů.

Nováček. Rookie. Slovo, které nemá v evropském basketbalu nijak zvlášť velké využití. Ne že by nebyli v různých evropských ligách a všeobecně soutěžích nováčci, ale systém, jakým je basketbal organizován, to nijak zvlášť nezdůrazňuje. V zámoří je ovšem situace úplně jiná.

Ačkoli jsem v běhání našel zalíbení a vyhovuje mi i z pohledu časové nenáročnosti na přípravu a nalezení vhodného prostředí, na rozdíl od jiných činností (fitcentra, tenisové nebo squashové kurty a podobně), přepadnou mě dny, kdy se mi běhat nechce.

Před více než 10 lety jsem začal pravidelně běhat. Ačkoliv jsem jako hráč přímo nenáviděl dlouhé výběhy, našel jsem v běhání zalíbení. Do loňského roku jsem běhal každý den, za každého počasí, na jakémkoliv místě, kde jsem se nacházel.

Dvě třetiny basketbalového léta jsou za námi a je čas se ptát, co přinesly. Mistrovství Evropy žen ve Francii a Mistrovství světa basketbalistů U19 skončily pro české reprezentační týmy rozdílně, ale něco může být přece jen shodné.

V souvislosti s nedávnými padesátými narozeninami legendárního Michaela Jordana se vynořilo mnoho různých srovnání. Kdo je (nebo byl) lepší a v čem? Jordan nebo LeBron? Kobe nebo LeBron? Kobe nebo Michael? A tak dále a tak dále.

Vážení čtenáři, ačkoli autor a obsah textu jsou z hokejového prostředí, podstata skvělého příspěvku překračuje hranice jedné sportovní hry. Jsme rádi, že Marián Jelínek  se speciálně pro náš web tímto tématem zabýval. Redakce.

Budu upřímný hned ze začátku. Často kolem slýchávám: Vy v té Praze máte všechno, jste zmlsaní a nevážíte si toho. Fotbal, hokej, basketbal, florbal... atd, atd. Nic proti ničemu, když se podívám na návštěvnost některých sportovních klání, něco na tom je.

NBA. Fenomén. Před 25 nebo třiceti lety to bylo pro nás všechny něco jako nedostižný sen a nikoho téměř ani nenapadlo, že by mohl vůbec existovat lepší a atraktivnější basketbal, i když jsme z něj tehdy mohli vidět v podstatě jen střípky. Okolní svět ale za poslední desítky let výrazně pokročil (za což konec konců může z velké části impuls amerického Dream Teamu z Barcelony 1992) a dnes je situace přece jen trochu jiná. 

Stále více patří k profesionálnímu sportu prezentace klubů a hráčů v mediích. Sportovci si uvědomují, že musí být co nejčastěji vidět, aby byli na očích fanouškům a reprezentovali obchodní partnery. Basketbal je v tomto směru velmi produktivním odvětvím.

Český basketbal má za sebou rok velmi slušných výsledků nejen na palubovkách. I když každý může vidět jejich přínos trochu jinak, zřejmě nejdůležitějšími momenty, které v sobě mají potenciál budoucího, jsou postup mužů na ME 2013 ve Slovinsku, postup reprezentačních mladíků do A divizí ME do 18 a do 20 let.