Český basketbal má za sebou rok velmi slušných výsledků nejen na palubovkách. I když každý může vidět jejich přínos trochu jinak, zřejmě nejdůležitějšími momenty, které v sobě mají potenciál budoucího, jsou postup mužů na ME 2013 ve Slovinsku, postup reprezentačních mladíků do A divizí ME do 18 a do 20 let, získání pořadatelství MS U19 pro rok 2013 a umístění minikošů do škol. Zejména poslední dva počiny České basketbalové federace stojí za zdůraznění. Instalace stahovacích košů do 122 škol a hal v celé republice s tím, že kluby platily pouhou šestinu nákladů, je velká praktická pomoc těm, kteří se intenzivně věnují náborům a péči o nejmenší. Málokdo ví, že uskutečnění toho projektu ocenil i generální sekretář FIBA Patrick Baumann a jako bonus poskytl zdarma každému zúčastněnému klubu 12 míčů na minibasketbal! Stejně tak šance hostit druhou nejvýznamnější mezinárodní soutěž po MS mužů v České republice může značně přispět nejen pořadatelské prestiži, ale i rozvoji zájmu o basketbal u nás.
Tím není řečeno, že třeba úspěšné pořadatelství ME U20 žen divize B, další mezinárodní akce po evropském šampionátu šestnáctiletých, snaha o rozjezd akce Basket do škol nebo na vysoké úrovni organizované pokračující vzdělávání trenérů formou seminářů jsou samozřejmostí. Vůbec ne.
Všechny podobné kroky a činy postupně vylepšují zázemí a image basketbalu. A kdo neztrácí historickou paměť, ví, že jich je podstatně více, než před pár lety. Jenže s nastartováním pozitivních změn se možná mohou spokojit vyznavači koňského póla, vedení českého basketbalu deklarovalo snahu být 3.-4. nejpopulárnějším sportem u nás. V tom případě ovšem platí slova Winstona Churchilla: „Chcete ve světě vyniknout ? Pracujte ve chvílích, kdy ostatní odpočívají !“ Je třeba mít na paměti, že přibývají další neokoukané, tzv. adrenalinové sporty, že ani nejpopulárnější sporty nesedí se založenýma rukama. Vynikající úspěchy českých reprezentantů (Čech, Kulhavý, Hradílek, čeští tenisté a tenistky) strhávají zákonitě zájem dětí jiným směrem než k basketbalu. K tomu je potřeba přidat škálu, způsob a kvalitu prezentace jiných odvětví na mnoha dostupných televizních programech a v neposlední řadě snahu o neustálé zdokonalování prezentace sportů „on line na síti“ a hned je o čem přemýšlet.
Třeba o odpovědích na tři důležité otázky:
- Jaká je pozice basketbalu v českém sportovním prostředí?
- Existuje kvalitní strategie rozvoje?
- Jaká je práce s informacemi směrem k členské základně i k veřejnosti?
Zjistit míru popularity basketbalu u nás není jednoduché. Basketbalová federace se to na přelomu února a března 2012 pokusila prostřednictvím celorepublikového výzkumu na vzorku respondentů ve věku 18-60 let, kteří se zajímají o sport. Podle výsledků je basketbal v ČR třetím nejznámějším sportem a třetím nejvíce navštěvovaným přímo v halách. V oblíbenosti mu patří 5.místo za fotbalem, hokejem, tenisem a atletikou. V televizi je čtvrtým nejsledovanějším a alespoň jednou za měsíc si basketbalový přenos pustí 47% dotázaných.
Z dlouhodobého pozorování se ovšem zdá, že realita tak růžová není. I když vynecháme téma návštěvnosti v halách, velmi problematická je hodnota informace o sledovanosti a s ní související popularitě. Data televizní sledovanosti společnosti Mediaresearch vypovídají pravidelně o tom, že basketbalové přenosy mají stejně (ne)početnou diváckou obec jako házená, volejbal či florbal. Dokonce i utkání české mužské reprezentace sledovalo v létě 2012 zhruba stejně málo diváků jako pořad Cyklotoulky. Ani podle členské základny (leden 2011) basketbal mezi 5 nejrozšířenějších sportů u nás nepatří, najdeme ho na začátku druhé desítky.
Vrátíme-li se k přenosům a výzkumu ČBF, vidí sportovní veřejnost ale i hráči a hráčky možnosti zlepšení sledovanosti jak v úrovni hry (výběru utkání?), tak i v propagaci TV přenosů.
Strategie rozvoje českého basketbalu existuje, i když o ní málokdo ví a lze jenom spekulovat, proč není veřejně dostupná na stránkách federace. Asi nikdo nepochybuje o tom, že její autoři měli snahu v ní postihnout co nejvíce témat a jako první projekty k realizaci vybrat ty nejpotřebnější. Při tradiční pasivitě většiny delegátů valných hromad, které zajímá hlavně občerstvení a to, aby se co nejdříve dostali domů, se ani nelze podivovat nad tím, že strategie nebyla předem vystavena k širší diskuzi. Není ovšem jasné, zda a jak podrobně byl její návrh posuzován odborníky v profesních sdruženích. Například vedení Sdružení basketbalových trenérů vůbec neprojednávalo ani ty projekty, které se početného trenérského stavu týkají. Jaká pak může být míra ztotožnění se s projektem těch, kteří ho mají naplnit a jsou postaveni před hotovou věc?
A jsme u informovanosti směrem dovnitř i vně basketbalové federace a basketbalového prostředí vůbec. Ani v tomto případě se nedá říct, že se věci nemění. Jakkoliv klopotně, ale přece se vylepšují stránky ČBF, vznikla a nějak funguje řada dalších webů s basketbalovými informacemi. O mnohých, jako jsou and1cup.cz nebo basketdoskol.cz ovšem nevědí ani „skalní fanoušci“, jak se k nim má dostat mládež? A když už vznikne takový portál, jako 24vterin.cz, který jako jediný (!) skýtá prostor pro odbornou výměnu názorů, není škoda, že nemá vlastní záložkou přímo na hlavní stránce basketbalové federace? Prostor pro moderovanou diskuzi na webu nebo uvnitř jednotlivých složek ČBF je přitom klíčový, nářky a stesky na chodbách a v hledištích hal nic nevyřeší! Také v šíření informací o českém basketbalu směrem k veřejnosti je co zlepšovat. A třeba i ve spolupráci s hlavními partnery. Proč se vždy progresivní basketbal má se závistí dívat na nápadité a vtipné reklamy T-mobilu režiséra Jakuba Koháka s českými fotbalovými reprezentanty, které jsou výbornou propagací nejen obchodní značky, ale i konkrétního sportu v jednom? Co brání tomu, aby se třeba prostřednictvím vinět, či uzávěrů jistých minerálek a synergické televizní reklamě sportovní veřejnost dozvěděla, že v září 2013 čeští basketbalisté budou reprezentovat na Mistrovství Evropy ve Slovinsku? Může být něco lepšího, než do takové kampaně zapojit osobnosti jako jsou Jiří Welsch, Luboš Bartoň, Jiří Zídek a Jan Veselý?