Elektronický trenérský magazín, který přináší odborná témata pro zkvalitnění tréninkového procesu.
Basketbal prochází permanentním vývojem a logicky ani hra pivotmanů toho není ušetřena. Hráči se stávají stále více universálními a také pivotmani mají stále více úkolů. Hrát na perimetru, umět střílet z dálky, hrát z různých pozic 1na1, driblovat v pohybu atd. S „klasickou“ pivotmanskou hrou let minulých již má jejich hra pramálo společného.
Škála dovedností, kterými dnes dobrý rozehrávač musí oplývat, je skutečně široká. Mezi ty nejzákladnější patří řešení clony na hráče s míčem (zjednodušeně „pick &roll“). Tuto herní kombinaci využívají snad ve všech částech světa, kde se basketbal hraje. Patří dlouhodobě do valné většiny útočných systému, a pokud se zdá být někdy na ústupu, o to razantněji se vrací.
Dnešní podoba clony na hráče s míčem již zdaleka nenabízí jen „klasiku“.
Mezi základní dovednosti rozehrávače patří umění zakončovat. Přestože se od něj očekává především organizace hry a vytváření situací pro zakončování svých spoluhráčů, bez dovednosti zakončovat se dobrý rozehrávač neobejde. Hráči, kteří mají nejčastěji míč ve svém držení, se zcela jistě v průběhu zápasu dostanou do situací, jejichž optimálním řešením je, aby zakončili sami.
Basketbal dnešních dnů již nepředstavuje donedávna jasné rozlišování jednotlivých pozic, tedy rozehrávač, křídla, post a klasický pivot. Moderní basketbal směřuje k mnohem větší universálnosti hráčů. Především hráči na pozicích 2, 3, 4 mívají takové herní dispozice, že mohou hrát na kterékoliv z těchto pozic.
Basketbal je hrou, která vyžaduje mnoho dovedností. Naučit své svěřence driblovat, přihrávat, či střílet je nutnou podmínkou pro to, aby mohli naskočit do zápasů. Není to však podmínkou dostačující. Vnímat jednotlivé herní situace, reagovat na ně, dokonce je vytvářet, to je něco, bez čeho se žádný dobrý basketbalista neobejde. Dobrá zpráva je, že umět reagovat na herní situace není doménou pouze těch talentovanějších, ale že jde o jednu z basketbalových dovedností.
V posledních letech jsme zaznamenali v našem programu, že většiny útočných akcí se účastní 2-3 útočníci. Jsme přesvědčeni, že pět hráčů oddaných obraně, může trvale přehrávat dva nebo tři útočníky, pokud obránci pracují jako tým. Druhým konceptem naší obranné filosofie je předvídavost. To znamená, že my chceme diktovat, kam bude útok směřovat a poté útočnou akci přerušit.
V předchozích dílech jsme se zaměřili především na nácvik techniky přihrávky. To je nutný předpoklad k tomu, aby hráči tuto činnost v zápasech zvládali, nikoliv však postačující. Umění přihrávek je zapotřebí věnovat dlouhodobě vytrvalou pozornost a trénink zaměřovat po získání základů na zvládání přihrávek v zápasech. Přihrávky vypadají jednoduše, pokud proti sobě stojí dva hráči a procvičují přihrávku trčením, o zem apod.
Trenéři tráví dlouhé hodiny trénováním týmového útoku. Obrana je podle nich především záležitostí tvrdé práce v zápase. Jedno trenérské úsloví říká, že „útok vyžaduje talent a obrana vůli“. Je pravda, že lze více dokázat v obraně tvrdou prací, než dovedností.
Basketbal je sportem, ve kterém jsou hráči nuceni neustále činit rozhodnutí. Kdy vystřelit, jak dlouho driblovat či do jakého prostoru naběhnout. Výjimkou nejsou ani přihrávky. Kdy, komu, jak a kam přihrát, ale také kdy a kam si pro přihrávku naběhnout.
Trenéři tráví dlouhé hodiny trénováním týmového útoku. Obrana je podle nich především záležitostí tvrdé práce v zápase. Jedno trenérské úsloví říká, že „útok vyžaduje talent a obrana vůli“. Je pravda, že lze více dokázat v obraně tvrdou prací, než dovedností.
Přihrávky patří mezi nejzákladnější basketbalové dovednosti. Co se tréninkového procesu týče, často se řadí mezi ty nejvíce podceňované, někteří trenéři dokonce mluví o tzv. „zapomenutém umění“. Především vynikající hráči však vědí, že výborná přihrávka na spoluhráče.
Každý začínající hráč basketbalu chce mít míč v držení a dávat koše. To je pro něj basketbal.
Nelehkým úkolem pro trenéry je, naučit hráče, že basketbal je také obrana. A nejen to. Snahou by mělo být, aby hráč, který ubránil soupeře, měl stejný pocit sebeuspokojení jako hráč, který dal koš či přesně přihrál.