Stále více patří k profesionálnímu sportu prezentace klubů a hráčů v mediích. Sportovci si uvědomují, že musí být co nejčastěji vidět, aby byli na očích fanouškům a reprezentovali obchodní partnery. Basketbal je v tomto směru velmi produktivním odvětvím, ve většině klubů české nejvyšší soutěže dostávají hráči přímo pokyny, jak se k mediím chovat a jak před nimi vystupovat.

Stejně jako získává basketbalista postupně zkušenosti na palubovce, získává je i ve vztahu k novinářům. Většinou platí přímá úměra, starší a ostřílenější hráč umí komunikovat s medii mnohem vytříbeněji než vyjukaný nováček. Jako dobrý příklad může posloužit Pavel Slezák. Po svém příchodu do Nymburka býval postrachem žurnalistů, do rozhovorů s ním se nikomu příliš nechtělo. Svaly na jeho pažích měly mnohem větší šťávu než jeho úsečné odpovědi, Pavel byl skoupý na slovo, nevěděl si rady. Dnes? Jistě se najdou mnohem hovornější sportovci, ale nyní prostějovský Slezák už si s povídáním pro noviny poradí na úrovni. Postupem času ztratil ostych a nebojí se mluvit.

Basketbalistům rozvazují jazyk nejen postupně sesbírané zkušenosti s komunikací, ale i úspěch. Po vítězství a kvalitním výkonu se hovoří mnohem uvolněněji než po sportovním propadáku. Opět může posloužit konkrétní příklad. České basketbalistky na památném mistrovství světa 2010, to byl pro novináře ráj. Vždy ochotné, s úsměvem často maskujícím velkou únavu. Obrovský zájem fanoušků byl pro hráčky závazkem, třeba Ivana Večeřová byla ochotná se podělit i o hodně intimní zážitky. A kapitánka Hana Horáková? Ta umí být ve vztahu k mediím svá, ale při mistrovství světa by si k té stříbrné zasloužila i zlatou medaili. Za vlídnost a ochotu. Zatímco spoluhráčky už často opouštěly šatnu vysprchované a převlečené, ona stále ve zpoceném dresu po cestě z oficiální tiskové konference ještě zastavila pod košem a odpovídala a odpovídala. Během dlouhého turnaje se mezi týmem a novináři utvořil speciální vztah, obě strany se potkávaly vlastně denně, takže důvěra hráček vzrůstala. Dokonce natolik, že Michaela Ferančíková při závěrečném banketu žadonila u kouče Lubora Blažka, aby novináře z bujarého večírku po úvodním oficiálním zahájení nevykazoval. Z profesionálního hlediska bylo v pořádku, že trenér trval na svém.

Sportovci pomáhají prezentací v mediích nejen svým klubům potažmo reprezentačním týmům, ale také sami sobě. Řada z nich si rychle dokázala spočítat, že být pozitivně vidět znamená zvyšovat svou cenu. Často přitom nestačí mluvit pouze o basketbalu, ale žádané je poodkrýt i své soukromí. Pokud to někdo odmítá, je potřeba takový názor respektovat. Třeba potetovaný chomutovský bojovník Pavel Bosák si nedávno nechal vylíčit téma článku a pak se slušně omluvil: "Nezlobte se, o tom já mluvit nechci." Mnohem horší je, když se hráč zapírá, nezvedá telefon, ani nereaguje na sms zprávy, ačkoliv byl předem se žurnalistou na něčem dohodnut. I takové zkušenosti existují. Zcela upřímně: Takový hráč u novinářů naprosto ztrácí kredit a publicity by se znovu dočkal snad jedině v případě, že by se stal nejlepším střelcem Euroligy.

Jelikož v českých mediích panuje trend, podle něhož dostávají prostor především fotbal a hokej, musejí odvětví dalšího sledu vymýšlet triky, jak upoutat a přilákat. I basketbalisté tak už dávno vědí, že je potřeba vymýšlet i mimosportovní akce, při nichž jsou hráči mediím k dispozici. Ať už se jedná o charitu, dětské dny, různé exhibice, návštěvy škol, či autogramiády. Kluby se také naučily samy rozesílat do redakcí různé tiskové zprávy, často doplněné i o volně zveřejnitelné fotografie, čímž novinářům usnadňují práci a vstupují do jejich povědomí.

Basketbalista se také může ocitnout na druhé straně a stává se z něj novinář. Málokdo z basketbalové komunity nezná web koubasket.cz, což jsou hodně povedené internetové stránky děčínského pivota Jakuba Houšky, který se prakticky denně s veřejností dělí o své zážitky a postřehy. Ještě dál to dotáhl bývalý reprezentant Pavel Zajíc, jenž se po kariéře živí jako tiskový mluvčí společnosti RWE. Řada dalších někdejších hráčů spolukomentuje basketbal pro televizní stanice, vyhlášeným glosátorem se stal třeba Jiří Zídek mladší, jehož expresivní projev zlidověl. Kvalitním žurnalistou by se jistě stala i slovenská opora mistrovského Nymburka Radoslav Rančík. Ten vystudoval obor na americké univerzitě a i díky tomu přesně ví, jak vztah s medii uchopit.

Jen více podobných basketbalistů!