Jak tvrdé je pro hráče odehrát v NBA 82 zápasů v základní části sezony? Ten, kdo to nezažil, si to asi nedokáže představit. Bylo o tom napsáno už mnohé, diskutovalo se o možnostech úpravy rozpisu atd., ale v tento okamžik je v podstatě jasné, že se celkový počet zápasů v dohledné době nezmění.

Účastníci konference Leaders in Sport Performance jsou zváni dvakrát ročně, aby se na jednom místě, na platformě společného cíle přivést na jedno místo elitní trenéry, kouče, manažery, sportovní ředitele, technické a výkonné ředitele, setkali a vyměňovali si své znalosti.

Rozlišování jednotlivých herních pozic basketbalistů od rozehrávače až po pivota, vždy s ohledem na příslušný „katalog“ předpokládaných dovedností a herních úkolů, nikdy v historii hry neplatilo jako nenarušitelné dogma. Vývoj košíkové v nedávné době však mění zažité představy o pěti základních pozicích.

R. C. Buford byl vyhlášen nejlepším výkonným generálním manažerem v NBA v roce 2014. Zároveň je považován za klíčového architekta všech pěti mistrovských titulů týmu San Antonio Spurs v NBA (1999, 2003, 2005, 2007, 2014).

Kobe Bryant se loučí. Zpráva o tom, že třetí nejlepší střelec historie NBA ukončí po této sezoně kariéru, byla navzdory zdravotním problémům z posledních dvou let celkem šokující. Přece jen – například Tim Duncan oslaví v dubnu své čtyřicáté narozeniny a stále hraje na vysoké úrovni.

Jen stěží bychom mohli nalézt v zářijových týdnech téma, které by svou významností přebilo báječné tažení českých basketbalistů evropským šampionátem. Proto se v tomto vydání rubriky téma měsíce ohlédneme právě za historickým úspěchem reprezentantů České republiky.

Když se před několika lety jeden z dotěrných novinářů zeptal nechvalně proslulé hvězdy týmu Boston Celtics Antoina Walkera „Proč vlastně střílíte tolik trojek?“, kontroverzní hráč suše odpověděl: „Protože čtyřky nejsou.“ V tu chvíli nejspíš ani on sám netušil, že se o tom bude za pár let vážně uvažovat.

Začátkem září začíná Mistrovství Evropy mužů. Basketbal je stále celospolečenským fenoménem a možná i právě proto většina z nás zaznamenala, že se poprvé šampionát starého kontinentu bude konat ve 4 zemích. Četl a slyšel jsem zajímavé diskuse, zda je to správně nebo špatně.

Byly doby, kdy nebyl post hrajícího trenéra ničím výjimečným. V posledních dekádách se však po mužích dvou profesí, kteří současně dokázali hrát i koučovat, slehla zem. Nedávné zvěsti a informace, které k nám doletěly zpoza oceánu, zvěstují, že se čas stratégů aktivně zapojených do zápasů možná vrací zpátky.

Nedávný velký úspěch týmu USK Praha ve Final Four ženské Euroligy v pražské hale Královka nechal chladným jen málokoho. Fanoušci byli nadšení, protože „outsider“ dokázal díky skvělé přípravě, semknutosti týmu a velkému srdci přehrát papírově silnější týmy. Byl to ale vlastně další úspěch českého ženského basketbalu? Zdá se, že podle mnohých ne. 

V jednom z Témat měsíce jsme se věnovali problematice jak zachovat sportu radost ze hry. Z průzkumu jsme se také dozvěděli, proč děti a mládež odcházejí od organizovaného sportu. Už pro ně není sport zábavou. Jsou unaveni z tlaku, který je na ně vyvíjen. Jsou unaveni z věčného řvaní trenérů, někdy i rodičů. 

Tahle debata se vede už hodně dlouho. Dostávají čeští mladí hráči včas šanci v kategorii dospělých, anebo se s jejich zapojením do mužského basketbalu příliš otálí? Pohlédneme-li na aktuální soupisky Kooperativa NBL, zjistíme, že nezkušených hráčů, kteří stabilně zasahují do zápasů, není vůbec málo.