Budu upřímný hned ze začátku. Často kolem slýchávám: Vy v té Praze máte všechno, jste zmlsaní a nevážíte si toho. Fotbal, hokej, basketbal, florbal... atd, atd. Nic proti ničemu, když se podívám na návštěvnost některých sportovních klání, něco na tom je. A basketbal (který má v Praze třeba čtyři ženské týmy v ŽBL) nevyjímaje.

Jenže přijde duel Nymburka s CSKA Moskva ve VTB Lize a vidíte, že to není tak beznadějné. Že to nemusí být neřešitelná rovnice. Ovšem tato úloha má jistá specifika, která se musí, pakliže ji chcete správně vyřešit, dodržovat.

Skoro šest tisíc (5830) fanoušků v pražské O2 Aréně vytvořilo bouřlivou atmosféru – na poměry českého basketbalu nevídanou. Proč to najednou šlo? Bylo to snad místem, kde se duel konal? Nebo hrál roli především soupeř s věhlasným jménem?

Když letos Nymburk odehrál duely Eurocupu v Pardubicích, byly návštěvy několikatisícové, ale ne možná zcela uspokojivé. Bilbao, Valencia jsou zvučné celky, ale do jaké míry lákají basketbalové fanoušky a běžné obecenstvo, u nějž stále vítězí fotbal a hokej?

To naopak CSKA Moskva…

Je prezentovaný jako nejbohatší tým v Evropě (cca 1,1 miliardy korun), kandidát na vítězství v Eurolize (kterou Nymburk v době utkání avizoval, že chce také hrát) a vedený Milošem Teodosičem, jehož trojka z ME 2010 v závěru čtvrtfinále proti Španělsku utkvěla v hlavě i těm, jež normálně basketbal nesledují…

S takovou nabídkou se hned dělá lepší propagace, servis v médiích a distribuce, nemyslíte? A přes onu velikost doplněnou správnými příběhy se dá stimulovat větší zájem.

Nebyla to náhoda, zvuk týmu CSKA táhl i dříve. Jen vzpomeňte, když přijel vloni (a to bez svých hvězd) ještě do Pardubic, přišlo 5400 lidí, jen o necelých pět set méně než letos do Prahy. Že by to byl právě důkaz, že více než místo konání rozhoduje věhlas soupeře?

Přeci jen i na zápas fotbalové Sparty proti Slovácku přijde pár tisícovek fanoušků. Jak ale přijede Chelsea…

Když se před třemi lety konalo MS v basketbale žen, zůstala Praha opomenutá. Pro základní část logické rozhodnutí, jenže do jaké míry by i ona propadla „stříbrnému tažení“ jako Karlovy Vary?

Praha k vyvolání zájmu potřebuje náboj a úspěchy. Takové věci se však předem tušit nedají. A proto je stále logická zásada: raději plný zápas v malé hale, než prázdný ve velké.

Když se tedy plánuje velký zápas, má se volit i odvážný velký plán? A co vše v takový momentu hraje roli? Ideální den (neděle, kdy je volno)? Čas (kdy jsou lidé doma, ať už z práce nebo z výletů)? Doprovodný program (jiné zápasy, soutěže, akce)? Správná propagace (přes média prezentace hvězd či různých témat)? Dostupné místo (metro, tramvaje)?

Dnes už hraje i význam, že si divák může vybrat mezi návštěvou naživo a televizním přenosem. Zvláště v Praze, která je často podobnými událostmi přesycena.

Zkuste však zase klíčový duel umístit mimo ní…neriskujete, že v takovou chvíli ztratíte zájemce kvůli dodatečnému cestování?

Stojí tedy za úvahu, zda by Nymburk, který by rád usiloval v příštích letech o Euroligu, neměl v takovém případě přesídlit na domácí zápasy právě do Prahy. Byl by první rok mezi špičkou dostatečným tahákem i mezi lidmi, kteří běžně na basketbal nechodí?

Když se tvoří historie a silné příběhy (což by Nymburk případně činil už jen účastí v soutěži), zájem bývá větší. O to víc, kdyby přicházely výsledky s lidmi, s nimiž se lidé snadno ztotožní (Nymburk v tomto případě udělal terno získáním Jiřího Welsche – bývalého hráče NBA).

Byl by takový euroligový zápas dalším CSKA? Či dokonce i něčím víc? Nebo byla aura CSKA kouzlem jednoho výjimečného zápasu v sezoně?

Stále ovšem platí, že basketbal i plánování kolem něj je otázkou peněz. A odpověď na otázku, zda by se finančně nákladné a velké plány ve většině vrátily, nechávám na vás.