R. C. Buford byl vyhlášen nejlepším výkonným generálním manažerem v NBA v roce 2014. Zároveň je považován za klíčového architekta všech pěti mistrovských titulů týmu San Antonio Spurs v NBA (1999, 2003, 2005, 2007, 2014). Dlouho před tím tvrdě a koncepčně pracoval, aby se kromě jiného etabloval do role jednoho z nejlepších generálních ředitelů v americkém sportovním prostředí. R. C. Buford se 10. listopadu zúčastnil londýnského Leaders - Sport Performance Summit. Jako jeden z mála řečníků byl na pódiu pouze s moderátorem, který pojmenoval jejich dialog “Získejte své ostruhy, aneb příběh jednoho z nejpozoruhodnějších týmů v NBA“. 

R. C. Buford se s námi na druhém dopoledním setkání podělil o své zkušenosti a filozofii s budováním, vedením a řízením struktury sportovního klubu na americkém kontinentě. Nepoužíval poutavé anekdoty, mluvil tiše, jasně se vyjadřoval, žádnou odpověď nezabalil do prachu bezvýznamných slov. Z jeho mimiky a mluveného slova vyzařovaly energie a vášeň. Často zdůrazňoval nutnost pečlivého plánování a přípravy, které jsou potřebné k vedení úspěšného klubu (franšízy) na trzích, kde úspěch je jediným kritériem. Mít dobré klubové porozumění, spolupracovníky respektující vize klubu, týmovou kultury a identitu - to jsou základní pilíře, na kterých pevně stojí tělo Spurs. Hlavním poselstvím tohoto setkání bylo zdůraznit důležitost, jak získat pro klub hráče a zaměstnance, kteří se ztotožní se svou rolí v týmu a zároveň pomáhají utvářet vize celého klubu. Součástí této filozofie jsou četná individuální setkání s hráči v jejich rodných zemích po celém světě a kladení důrazu na charakterové vlastnosti získávaných lidských zdrojů. Za stejně tak důležité považuje R. C. Buford pravidelné schůzky vedení klubu, realizačního týmu a zaměstnanců zajišťujících každodenní chod klubu, které slouží k budování týmové a klubové kultury a pochopení kroků, které se uskutečňují. Pojďme ale postupně. 

NBA hraje v současné době 3O družstev. Soutěž má platové stropy pro ligu jako celek a pro jednotlivé týmy. Platové stropy se mohou porušit. Pokud k tomu dojde, klub zaplatí za každý investovaný dolar nad povolený rámec daň 0,5 dolaru do rozpočtu NBA. Padesát miliónu dolarů je minimální rozpočet na platy hráčů, 75 miliónů je průměr v celé NBA. Standardně daně z překročení platí například Los Angeles Lakers a New York Knicks. San Antonio Spurs bylo založeno v roce 1973. V té době mělo přibližně 50 majitelů, přičemž každý investoval po 5 tisících dolarech a bylo součástí soutěže ABA. Od roku 1993 je hlavním akcionářem Peter M. Holt a s ním klub vlastní skupina 22 investorů. Klub patří v soutěži k těm mladším. Mezi nejvýznamnější historické milníky klubu Buford považuje: draftování pivota Davida Robinsona (přišel z University Navy, která je pro budoucí námořní důstojníky, i proto měl přezdívku „admirál“) a jeho éru v klubu v období 1989 - 1997, draftování Tima Duncana v roce 1997, který je v klubu aktivní dodnes, období 1997 – 2003, kdy spolu hráli David Robinson a Tim Duncan (Twin Towers), období 2004 do současnosti, tzv. Big Three (pojmenované podle spoluhráčů Duncan, Parker - Francouz a Ginobili - Argentinec s italským pasem). Mezi klíčové kroky zařadil investice do sportovní infrastruktury, vytvoření vizí a vytyčení cest, jak se k nim dojde (vision and mission), obklopení se lidmi, kteří chtějí být kolem Vás. Za klíčové pro úspěch a výběr hráčů, trenérů a spolupracovníků považuje jejich charakterové vlastnosti, vzájemné vztahy a kulturu klubu (firmy). Spurs jsou jedním z mála týmů v NBA, který se opírá o zahraniční hráče. Nebylo tomu tak ale vždy. Talentované hráče můžete do NBA získat ze střední školy, ale zde je velké riziko v jejich mentální nevyzrálosti a fyzické nepřipravenosti. Druhou možností je draftovat hráče po studiu na univerzitě, přibližně kolem věku 22 let. Hráč draftovaný v prvním kole (jedná se o 30 hráčů, 30 míst) má na základě kolektivní smlouvy NBA garantovaný kontrakt na 4 roky s přesně danými příjmu v každém roce (výška platu koreluje s číslem draftu - nejvýše draftovaný hráč má nejvyšší příjem, 30 - nejníže draftovaný hráč má nejmenší příjem), plus máte možnost automaticky smlouvu prodloužit. Na draftech je zajímavé kromě jiného také to, že nejlepší hráče si vybírají týmy s nejhorší bilancí v soutěži, čímž se zaručuje vyšší konkurenceschopnost, tím pádem více vyrovnaných utkání. Přestože je v Americe více než 900 vysokých škol a každá z nich má basketbalový tým (každý rok končí školu přibližně 4500 studentů - basketbalistů), tak 30 NBA týmů svádí každoročně tvrdý boj o 30 těch nejlepších, kteří mají zaručenou smlouvu na první 4 roky jejich profesionální kariéry. Tento souboj stojí mnoho času a energie a na jeho konci není vůbec jisté, zda hráče získáte. I proto se Spurs včele s Bufordem rozhodli v roce 1997 skautovat a rekrutovat neamerické hráče. Na tento trh se ostatní týmy tolik nezaměřovaly. Jejich cílem bylo najít talentované hráče a nabídnout jim příležitost k růstu v dobré a stabilní organizaci. Zároveň od nich chtěli vědět, zda jsou schopni a ochotni vzít v potaz a podřídit se klubové kultuře a jejím vizím. Klíčová byla úspěšná integrace vybraných hráčů a budování vzájemných vztahů mezi hráči navzájem a mezi hráči, trenéry a vedením klubu. Pokoušeli se o to také v Miami Heat, ale nebyli úspěšní. Na otázku, kdo je klíčovou osobou v budování vztahů uvnitř týmu, odpověděl Buford, že kouč Popovich. Cestuje za hráči do míst, odkud pocházejí, snaží se, aby hráči spolu trávili hodně času i mimo hřiště, včetně času se svými rodinami, snaží se pochopit kultury zemí, ze kterých hráči pocházejí, ale zároveň vyžaduje od hráčů, aby respektovali kulturu Spurs, kulturu jejich nové rodiny. Každý trénink začíná krátkým příběhem. Často příběhem, který se stal v zemi, odkud pochází některý z jejich hráčů. Ačkoliv je NBA naprosto odlišnou soutěží od všech, které se organizují v Evropě či jiných kontinentech, vybral si na pozici jednoho ze svých asistentů top evropského trenéra, čtyřnásobného vítěze Euroligy, Ettore Messinu. Pokud vezmeme v potaz, že přesně jednu třetinu současného týmu ze San Antonia tvoří zahraniční hráči, nic nelogického. Více ale Popovich šokoval basketbalovou veřejnost tím, že do trenérského týmu zařadil jako první v historii bývalou vynikající hráčku Becky Hammon. Na otázku proč to udělal, odpověděl: „Všude, kde byla, se zlepšovala a dokázala získat individuální i týmová ocenění. Pochází z nevelkého města, hrála za malou školu, a přesto se stala 3x nejlepší univerzitní hráčkou v Americe (ocenění All American player). Nebyla draftovaná, ale dostala smlouvu od New York Liberty (tým ženské NBA) a opět podávala vynikající výkony. Odešla do Ruska, získala jejich občanství a byla klíčovou osobou v klubu i reprezentaci. Když ukončila hráčskou kariéru a vrátila se naplno zpět do USA, chodila na všechny naše tréninky a dívala se, jak se může zlepšit a získat informace pro její trenérskou kariéru. Nenabídněte smlouvu takovému člověku.“ 

Bohužel na setkání s R. C. Bufordem byl omezený čas 45 minut, na otázky a odpovědí dalších 10 minut. Na otázku, co považuje za důležité při komunikaci s hráčem, kterého chce získat do klubu, odpověděl: „Vždy se snažíme, kromě jiného, dát na stůl příležitosti, které hráčům nabízíme a za které také ručíme. Vždy jim také říkáme, aby si ověřili, pokud možno z více zdrojů, zda informace, které jim dáváme, jsou pravdivé. Již od začátku se snažíme být důvěryhodní.“ Buford také hovořil o pravidelných setkáních majitelů a generálních manažerů, na kterých se řeší vize ve smyslu kam posunout NBA, aby byla stále konkurenceschopná a zajímavá pro nákup, respektive prodej televizních práv a reklamních ploch. Ideální platformou pro tato setkání je letní liga v Las Vegas, která se koná každoročně v polovině července (letní soutěž týmů NBA, ve které za družstva nastupují hráči mající smlouvu prvním a druhým rokem - nováčci a tzv. volní agenti - hráči bez smluv v NBA, včetně neamerických - ti nemají věkové omezení). Týmy nevedou hlavní trenéři, ti většinou sedí na tribunách a pozorují hráče, jak se projevují na hřišti i mimo něj. Svoje vystoupení na pódiu Buford zakončil výzvou, abychom identifikovali a využili všechny každodenní příležitosti k vlastnímu zlepšování. Tyto příležitosti jsou důležité na cestě k excelenci. Bez ohledu na to, jaká je naše role v rámci organizace, pro kterou pracujeme.