Kobe Bryant se loučí. Zpráva o tom, že třetí nejlepší střelec historie NBA ukončí po této sezoně kariéru, byla navzdory zdravotním problémům z posledních dvou let celkem šokující. Přece jen – například Tim Duncan oslaví v dubnu své čtyřicáté narozeniny a stále hraje na vysoké úrovni. Kobemu bylo v létě „teprve“ 37 let, a vzhledem k jeho vyhlášené, až chorobné soutěživosti je možná trochu překvapivé, že se nakonec nepokusí v historické střelecké tabulce NBA přece jen překonat Karla Malonea nebo dokonce i Kareema Abdul-Jabbara, kteří už jsou jako jediní před ním. 

Když se nad tím ale zamyslíme, zas tak překvapivé to není. Zatímco Kobe přišel do NBA rovnou ze střední školy a hraje neuvěřitelnou 20.sezonu, například právě Duncan vstoupil do profesionálního basketbalu až po dokončení univerzity a vlastně odehrál o sezónu méně. A navíc hraje na pozici podkošového hráče, kde (jak jasně ukazuje historie) je přece jen dosáhnout „dlouhověkosti“ snadnější. Bryant navzdory dvěma promaroděným sezónám v posledních dvou letech odehrál v NBA už včetně play-off 56 000 minut (!), tedy dokonce víc než Duncan.

Poslední dva roky trochu zkalily, jak neuvěřitelným „Iron-manem“ Bryant ve své kariéře byl. Ještě žádný hráč v historii nehrál po tři dekády za stejný tým, a žádný rozehrávač ještě nikdy neodehrál 20 sezon (dosud byl rekordmanem John Stockton 19). Jak dokázal hrát navzdory mnoha různými zdravotním problémům, bylo až nepochopitelné. Bryant až do začátku předminulé sezóny vynechával zápasy zcela výjimečně, a v kariéře celkem čtyřikrát odehrál plný počet 82 zápasů – bylo to v letech 2003, 2008, 2009 a 2011. To znamená, že už po svých třicátých narozeninách pravidelně hrál (včetně play-off, přípravy a reprezentačních povinností) v každé sezoně výrazně přes sto zápasů. A tato extrémní zátěž ho nakonec zjevně dohnala v roce 2013, kdy nevydržela jeho achillovka.

Samozřejmě, že když oznámí konec kariéry tak fenomenální hráč, okamžitě přichází mediální smršť – ale dokonce ani jakási „pieta“ spojená s koncem kariéry nemůže zastřít skutečnost, jak kontroverzní postavou Bryant vždy byl - a stále je. Fenomenální střelec vs. sobecký egoista, neuvěřitelně pracovitý, obětavý a houževnatý hráč vs. kriminálník obviněný ze znásilnění, a tak dále a tak dále…Bryant je hráčem, který vždy „polarizoval“ diváky jako snad nikdo jiný v historii. Stačí se podívat na facebookové stránky Kobe Bryant Haters United a podobně.

Na stránkách basketball-reference.com je jakýsi fanouškovský index, který měří popularitu hráčů. V první dvacítce jsou legendy jako Michael Jordan, Larry Bird, Hakeem Olajuwon, duo John Stockton a Karl Malone, je tam Tim Duncan, Kevin Garnett, Patrick Ewing, Charles Barkley nebo Chris Paul a dokonce i LeBron James, který má také obrovský počet „haters“-  a obzvlášť stylem oznámení svého přestupu z Clevelandu do Miami si znepřátelil opravdu velkou část fanoušků. Chcete si tipnout, na kterém místě je Kobe Bryant? Na čísle 348 (!), hned za Cuttinem Mobleym. Asi není třeba dodávat víc…

U Bryanta jako by vždy existovalo nějaké „ALE.“ Třetí nejlepší střelec historie NBA se zhruba 33 000 body na kontě, ALE také hráč, který minul více střel v historii než kdokoli jiný (14 000, o zhruba 1500 víc než kdokoli z jeho současníků). Pětinásobný šampion ligy a dvojnásobný MVP Finále, ALE ani jednou z těchto pěti sezón nebyl v týmu Lakers nejlepší ve statistice „win shares“, což je zjednodušeně řečeno podíl individuálního hráče na vítězstvích týmu. Třikrát to byl Shaquille O´Neal, dvakrát Pau Gasol. Hráč bez nervů, s bezmezným sebevědomím, schopný proměňovat rozhodující střely, ALE s úspěšností, která když ji vidíte spočítanou na papíře, by mu snad ani právo střílet poslední střely dávat neměla. Statistik, za které může být kritizován, je plný internet.

Na druhou stranu – jestli existoval v novodobém basketbalu někdo, kdo by mohl být nástupcem Michaela Jordana v „soutěživosti,“ pak je to právě Bryant. Jeho touha vyhrávat vždy byla skutečně až chorobná, a není pochyb, že výrazně pomohla Lakers k pěti titulům. Asi bychom od mnoha koučů slyšeli, že hráče, jako je Bryant – sice s famózním talentem, ale jen těžko koučovatelného tak, aby pracoval pro tým a spoluhráče - by vlastně do týmu nechtěli. Jenže i sám nejúspěšnější trenér historie NBA Phil Jackson se po rozpadu dua Kobe – Shaq znovu po čase do týmu Lakers ke Kobemu vrátil, přestože ho předtím ve své knize drtivě kritizoval. Viděl v něm totiž právě něco, co měl i Michael Jordan – onu nezměrnou touhu zvítězit. A získal s ním další dva tituly.

Nejúžasnějšího Kobeho okamžik? Jestli něco v životopisu Kobeho Bryanta vyčnívá, tak je to rozhodně historický zápis z 22.ledna 2006, když do koše Toronta nasázel 81 bodů a vytvořil druhý nejlepší střelecký výkon, jaký kdy NBA zažila. Je to o 10 bodů více, než dokázal za posledních 37 let nastřílet kdokoli jiný (v roce 1994 zaznamenal David Robinson 71 bodů v posledním zápase sezony, když se snažil získat střelecký titul na úkor Shaquillea O´Neala). A moc se nemluví o tom, že „poměr“ jeho nastřílených bodů k celkovému počtu bodů týmu je vůbec nejvyšší, jaký historie zažila. Bryant totiž nastřílel 81 ze 122 bodů svého týmu, což je neuvěřitelných 66% (!). To se nikdy nikomu v NBA nepodařilo. Dokonce i Wilt Chamberlain nastřílel při svém historickém stobodovém zápase v roce 1962 „jen“ 59% bodů svého týmu, protože jeho Philadelphia tehdy vyhrála 169:147. Bryant měl mimochodem v oné sezoně 2005-06 životní průměr 35,4 bodů na zápas, a během onoho jediného večera zvýšil svůj průměr na celou sezonu o jeden plný bod…

Je tedy Kobe Bryant jedním z nejlepších hráčů všech dob nebo není? Jako obvykle není odpověď na takovou otázku nijak jednoduchá. Zajímavé ale je, že když byla mezi experty ESPN uspořádána anketa, na které místo historie by Bryanta zařadili, vlastně všichni se shodli na pozici někam mezi 10.-15.místem. Je to příliš vysoko? Příliš nízko? Na to bude mít každý svůj názor a je to tak správně. Bryant každopádně zanechal v NBA velmi silnou stopu, ale k legendárnímu Jordanovi se navzdory všem úspěchům nakonec nepřiblížil. Už jen proto, že když Jordan končil, zdálo se, že NBA snad ani nemůže pokračovat dál. Bez Bryanta si ji – při vší úctě – už nyní dokáže představit každý.