V jednom z Témat měsíce jsme se věnovali problematice jak zachovat sportu radost ze hry. Z průzkumu jsme se také dozvěděli, proč děti a mládež odcházejí od organizovaného sportu. Už pro ně není sport zábavou. Jsou unaveni z tlaku, který je na ně vyvíjen. Jsou unaveni z věčného řvaní trenérů, někdy i rodičů. Nejtalentovanější hráči musí někdy s hraním skončit kvůli zraněním, která si způsobili proto, že byli dlouhodobě přetěžováni v utkáních. Polovina uváděných zranění ze sportu je způsobena přetížením hráčů. Mnoho dospělých samozřejmě mládež podporuje. Ale ti, pro které je výhra nejdůležitější, mohou udusit oddanost k týmu a věnování se sportu. Nejznámější a nejprodávanější kniha o coachingu. Úspěšný trenér (Martens, 2006) představuje trenérské řemeslo jako inspirující profesi, která nabízí příležitost pomoci mladým lidem stát se lepšími sportovci, a co je ještě důležitější, stát se charakterními lidmi. Kniha je považována za encyklopedii sportovního tréninku a svou populární formou je přístupná trenérům, cvičitelům a instruktorům na všech úrovních rekreačního, výkonnostního i vrcholového sportu. Jednotlivé kapitoly se dotýkají všech aspektů tréninkového procesu od osobnosti trenéra, trenérské filosofie, trenérských cílů a trenérského stylu přes tréninkové principy a další. V následujících řádcích bych se s Vámi chtěl podělit o nejčastější chyby negativních trenérů a změny, které vedou k pozitivní komunikaci. Pokud vás text zaujme, věřte, že v knize nejdete mnoho dalších zajímavých věcí, které mohou obohatit vaši trenérskou profesi.

Špatné návyky

Zbavit se návyků a zvyků je obtížné, ale samozřejmě ne nemožné. Pokud o sobě trenér ví, že je typ s negativním přístupem k hráčům a rád by se stal trenérem pozitivním, musí se opravdu chtít změnit a pozitivní přístup uplatňovat nejen při tréninku, ale i v ostatních životních situacích. Když se trenér naučí pozitivnímu přístupu v tréninku, často mu to pomůže i v osobním životě a naopak. Posledním důležitým bodem k pozitivní komunikaci a k celkovému pozitivnímu přístupu je kontrola. Často si trenér neuvědomí fakt, že právě nyní nejedná zcela pozitivně ať už verbálně či neverbálně, je proto důležité, aby trenéra někdo kontroloval ať už jeho asistent či dobrý kamarád a upozornil ho ve chvílích, kdy se nechová právě nejvhodněji.

Nereálná očekávání

Nereálné představy o přijatelných a nepřijatelných jednáních hráčů patří mezi další problém negativních trenérů. Každý hráč je jiný, jinak zvládá basketbalové dovednosti oproti svým stejně starým spoluhráčům a jinak na hřišti přemýšlí, to je základní pravidlo, které si každý trenér musí uvědomit a tím pádem očekávat od hráčů různé výsledky. Když trenér očekává od hráče nereálné výsledky, jen málokdy ho považuje za úspěšného. Pokud pak předáváme hráči náš negativní postoj, že nesplnil dané cvičení, i když bylo nereálné ho splnit, stává se hráč frustrovaným a neuznaným.

Reálné cíle jsou velice důležité jak z pohledu výkonnostních množností hráčů, tak k jejich emočnímu a sociálnímu chování. Za pomocí reálných požadavků můžeme lépe hráče hodnotit a očekávat od něho dobré výkony. Žádný hráč není dokonalý a tento fakt pomáhá změnit trenérský negativní komunikační postoj. Pokud by byl hráč dokonalý, nepotřeboval by žádného trenéra.

Krátkodobý úspěch díky negativnímu přístupu

Negativní přístup funguje, ale většinou po určitou dobu. Napomáhá hráčům učit se dovednostem a motivuje je k dosažení co nejlepšího úspěchu. Jestliže trenérova kritika k hráčské práci neustává, vytváří se tak u hráčů silně negativní emoce což se pomalu stává překážkou pro učení se novým dovednostem a také pro motivaci k úspěchu. Hráči jsou ochotni riskovat a dostávat se až do krajních mezí s cílem vyhnout se hněvu ze strany trenéra. Negativní přístup nelze akceptovat věčně, proto se po určité době hráči adaptují na stálou kritiku a začnou ji brát jako samozřejmost, tím pádem budou odcházet z tréninku znechuceni a čekat další a další kritiku v nadcházejících trénincích a přestanou trenérovi důvěřovat.

Pozitivní přístup můžeme rozvíjet za pomoci vydávání spravedlivých, přímých a konstruktivních pokynů, vést a podněcovat sportovce ke správnému jednání, vyhnout se sarkasmu a ponižování, nechválit hráče, který si to nezaslouží, což vede k pozitivní lži. Zdůrazňujte to, co se má dělat, a ne to, co dělat nejde. Používejte jazyk, který vede k řešení problém a hledejte způsob jak upevňovat charakter sportovců, než jak ho zničit. (Martens, 2006).