Nedávný velký úspěch týmu USK Praha ve Final Four ženské Euroligy v pražské hale Královka nechal chladným jen málokoho. Fanoušci byli nadšení, protože „outsider“ dokázal díky skvělé přípravě, semknutosti týmu a velkému srdci přehrát papírově silnější týmy. Byl to ale vlastně další úspěch českého ženského basketbalu? Zdá se, že podle mnohých ne. Když jsem po Final Four narazil na internetu na některé komentáře čtenářů, docela mě překvapilo, kolik tam bylo příspěvků typu: „Jaký úspěch českého týmu? Vždyť tam hrají první i druhé housle Američanky…“ nebo dokonce: „Tak jsme zase zasponzorovali nějaké Američanky, které po návratu do WNBA ani nebudou vědět, kde vlastně hrály…“ A mnoho dalších.

Možná to bylo jen pár výkřiků internetových provokatérů, ale nepůsobilo to na mě tak - a asi stojí za to se nad těmito názory občas zamyslet. Není to nijak nové téma. Jak to vlastně s klady a zápory přílivu amerických hráček a hráčů do Evropy je? Skutečně "berou práci" domácím hráčům? Nemají třeba negativní vliv na reprezentační týmy jednotlivých zemí, protože mladí nadějní hráči si ve špičkových klubech kvůli jejich přítomnosti nezahrají? Jsou kvóty cizinců ve srovnání s jinými sporty nastavené správně? A tak dále…na tohle téma se dá dívat z mnoha různých pohledů. Final Four Euroligy je ale klubová soutěž a tak se chci krátce zamyslet jen nad klubovým basketbalem.

"Pokud chcete hrát na špičkové evropské klubové úrovni, bez Američanů (Američanek) to nejde..." To je vcelku známá a platná mantra. Ne každému samozřejmě vyhovuje. Odpověď je ale celkem jednoduchá – pokud to nějakému fanouškovi vadí, tak ať se na basketbal prostě nedívá. Je totiž jasné, že nebýt přílivu amerických hráčů do Evropy, basketbal by zde byl na daleko nižší úrovni. Než přijel na OH do Barcelony americký „Dream Team,“ nemohl evropský basketbal Spojených státům reálně vůbec konkurovat. Rozdíl byl několik tříd, což Barcelona jen potvrdila. Ale přímý kontakt s nejlepšími hráči světa byl obrovským impulzem. Evropa se začala od amerických profesionálních basketbalistů ještě intenzívněji učit - a samozřejmě, že v poslední době (a obzvlášť v poslední době) to do jisté míry začalo platit i naopak.

Dnes si to málokdo uvědomuje, ale před 25 lety bylo naprosto nemyslitelné, že by Nejužitečnějším hráčem NBA byl Evropan – viz Dirk Nowitzki. Do letošního ročníku NBA poprvé v historii nastoupilo dokonce přes 100 (!) zahraničních hráčů, tedy téměř čtvrtina ligy. A (stále ještě úřadující) šampion ligy San Antonio, který vloni svými výkony a kolektivním stylem hry tak nadchnul sportovní svět, má v základní rotaci své sestavy více než polovinu zahraničních hráčů - dva Francouze, Itala, Brazilce, Argentince, dva Australany…A nevím, ale pochybuju, že se někdo ze strany amerických fanoušků někdy setkal s názorem, že by evropští a další zahraniční hráči „brali práci“ Američanům v NBA, přestože asi každý ví, jak extrémně „patriotičtí“ Američané jsou.

Řeč je ale samozřejmě stále o klubových týmech a tedy o jasném cíli - hrát co nejlepší basketbal, mít co nejlepší „produkt“ pro diváky. Fanoušci mají ve svém městě špičkový tým, a pokud hraje dobře, je jim jedno, kolik je v něm cizinců. Těžko si asi někdo dokáže představit, že by týmy NBA měly nějakou kvótu na počet cizinců…Vždyť NBA naopak chce expandovat do celého světa a někdy to spíš vypadá, že nějaký tým do ligy přijme exotického hráče z ciziny jen proto, aby se otevřel další trh.

NBA má samozřejmě zcela unikátní postavení a uvědomuju si, že to není tak jednoduché, ale začínám mít pocit, že pokud jde o kvóty hráčů, byla by v současném skutečně globálním světě možná nakonec tím pravým „tržní ekonomika.“ Nemyslím si, že trh vždy vyřeší všechno, ale co by se vlastně stalo, pokud by se kvóty na počet Američanek či Američanů v evropských týmech úplně zrušily? Byl by to konec evropských hráčů? Hrálo by ve Final Four Euroligy proti sobě 24 amerických hráček nebo hráčů? Vadilo by to vůbec evropským fanouškům? Anebo by takové týmy nepodporovali a vyvinuli tím nakonec takový „ekonomický tlak“, že by se všechno vyřešilo samo? A není vlastně kvalita evropského basketbalu taková, že Final Four bez Evropanů už ani nehrozí?

Ale abych se vrátil na začátek. Ano, úspěch USK Praha je úspěchem českého ženského basketbalu. Prostě proto, že je to klubový tým z České Republiky. A nezáleží vůbec na tom, kolik bodů ve finálovém zápase proti Jekatěrinburgu nastřílely české hráčky...mimochodem to bylo 16 bodů, zatímco za ruský tým vůbec neskórovala ani jedna ruská hráčka. A doufejme, že z těch všech mladých děvčat, které oslavovaly na palubovce spolu s hráčkami a nadšeně se fotily s Danielle Robinson a Kiou Vaughn a dalšími, vyrostou díky této inspiraci další Jany Veselé nebo Evy Vítečkové.