V předchozích dílech jsme se zaměřili především na nácvik techniky přihrávky. To je nutný předpoklad k tomu, aby hráči tuto činnost v zápasech zvládali, nikoliv však postačující. Umění přihrávek je zapotřebí věnovat dlouhodobě vytrvalou pozornost a trénink zaměřovat po získání základů na zvládání přihrávek v zápasech. Přihrávky vypadají jednoduše, pokud proti sobě stojí dva hráči a procvičují přihrávku trčením, o zem apod. Stačí však přidat jednoho obránce a vše se rázem stane mnohem těžším. V zápase však opravdu zřídka vidíme přihrávku mezi dvěma stojícími hráči a bez obránce. Následující video je ukázkou nácviku přihrávky s obráncem.

Video: přihrávky pod tlakem obránce

Průpravné cvičení pro 3 hráče s jedním míčem. Dva hráči si přihrávají míč, třetí mezi nimi má za úkol míč chytit, tečovat, zabránit přihrávce. Hráči nemají k dispozici driblink, přihrávají na vzdálenost šířky vymezeného území. Hráč s míčem nejprve počítá 2 vteřiny, teprve poté může přihrát. Situaci řeší pivotováním, klamavými pohyby a přenášením míče ze strany na stranu.

ZÁSADY PRO ÚSPĚŠNOU PŘIHRÁVKU

Přístup:
Radovat se z povedené přihrávky či z úspěšné asistence znamená mít týmového ducha. Rozvíjet nesobecký basketbal není především u mladších kategorií jednoduché, protože přirozená hravost a soutěživost často vede ke snaze hrát jedna na jedna namísto přihrávky na lépe postaveného spoluhráče. Užitečná jsou v tomto směru průpravná herní cvičení, kdy mají hráči omezen počet driblinků, např. na dva.

Těžká přihrávka:
Za těžkou přihrávku považujeme takovou, která musí projít lesem rukou k příjemci míče. Jde např. o přihrávku mezi dvěma či více obránci. Obranu dostane do problému dokončená přihrávka, nikoliv složitá a někdy rádoby efektní. Trénujeme tudíž raději přihrávky ve volných koridorech mezi přihrávajícím a přijímajícím míč. To může znamenat v některých herních situacích více přihrávek, než míč doputuje např. na pozici dolního posta, ale doručení míče správnému adresátovi je tak bezpečnější. Způsob jak přihrát by měli hráči volit ten nejjednodušší. Příkladem budiž přihrávka za zády. V některých případech znamená volit složitý klamavý pohyb s cílem hodit na oko efektní přihrávku namísto jednoduché přihrávky např. trčením o zem. V jiné situaci může však být tím nejjednodušším a nejlepším řešením.

Práce s míčem:
Při klamavých pohybech útočníka s míčem pomůže vertikální pohyb míče, nikoliv pouze horizontální. Ten obránci usnadňuje bránění přihrávce. Když hráč drží míč blíže k palubovce, obránce reaguje pohybem rukou k zemi a otevřením koridorů pro přihrávku nad jeho rukama a hlavou.

Přihrávka pryč od obránce:
Především v mladších kategoriích vídáme v zápasech často přihrávku mezi útočníka a obránce. Na dva „klasické“ příklady si asi vzpomene většina trenérů. Hráč s míčem u postranní čáry vidí nabíhat spoluhráče ze slabé strany do vymezeného území. Co již nevnímá je, že jeho obránce běží vedle něj. Přihrávka se pak stane soubojem o míč, kde však útočník musí míč chytit a ochránit, zatímco obránci stačí i teč míče ke změně herní situace. Druhým příkladem je přihrávka po perimetru. Ta často letí také mezi útočníka a obránce. Kromě ztráty držení míče je tato situace výzvou k protiútoku a „snadnému“ koši. Přihrávající hráč by měl vždy číst postavení obránce a přihrávku volit tak, aby směřovala od obránce pryč.

Klamavé pohyby:
Hráči, kteří ovládají umění přihrávat, umí vytvářet koridory pro přihrávky klamavými pohyby („fintami“). Naznačení přihrávky, popř. i vniku driblinkem, někdy stačí pohled jiným směrem, a poté přihrávka na opačnou stranu často otevřou prostor pro komfortní přihrávku. Pokud se útočník dívá přímo na spoluhráče a přihrávku tzv. „telegrafuje“, tak tím podstatně zvyšuje riziko, že přihrávku soupeř nedovolí.

Anticipace:
Hráč s míčem by měl umět odhadnout, kam míč směrovat. Pokud je přijímající hráč v pohybu, musí míč směřovat do prostoru, kam se hráč dostane, nikoliv tam, kde je v momentě přihrávky. To není v praxi vůbec jednoduché a vyžaduje to komunikaci obou hráčů a sehrávání se. Řada přihrávek následuje po změně směru pohybu spoluhráče, např. za záda obránce („backdoor“), či lob na hráče v dolním postavení. Anticipace a sehranost hrají podstatnou roli.

Cit pro přihrávku:
Skvělý rozehrávač umí doručit míč s „citem“. Přihrávka, která směřuje na správné místo a ve vhodný okamžik, avšak je příliš prudká na to, aby ji hráč chytil, nebo je příliš pomalá a obrana se stihne přemístit a míč získat, je špatnou přihrávkou.  K citu pro přihrávku lze také přiřadit přihrávku z výskoku. Ten bývá používán často, mnohdy však zbytečně, a znamená pro přihrávajícího řešit situace v nouzi. Pokud hráč s míčem vyskočí v domnění, že je v prostoru volný spoluhráč a mezitím před něj vkročí obránce, má hráč s míčem malou šanci něco s míčem udělat, protože hrozí porušení pravidla o „krocích“a ztráta útoku. Ideální z tohoto pohledu je přihrávka, kdy hráč není ve vzduchu, drží těžiště (nepadá apod.) a vidí spoluhráče (nepřihrává v momentě, kdy zvedá hlavu).

Které přihrávky si zasluhují nejvíce pozornosti při tréninku?

• Vyhazování po obdrženém koši
• Přihrávka po obranném doskoku
• Přihrávka do protiútoku
• Přihrávka po perimetru
• Přihrávka do vymezeného prostoru
• Hoď a běž
• Přihrávka za záda obránce („backdoor“)
• Lobovaná přihrávka

Pozornost si zaslouží i některé situace, do kterých se hráči v zápasech s větší pravděpodobností dostanou. Příkladem budiž následující video, které ukazuje, jak se dostat ze situace, kdy je hráč zdvojen obranou.

Video: Přihrávka při zdvojení

Tobin Anderson (coach týmu Spartans v NCAA) ukazuje svůj návod pro tuto situaci. Radí široký a nízký postoj, míč blízko u palubovky, přenášení míče ze strany na Požaduje, aby hráč stál v širokém postoji, v nízkém těžišti a pohyboval se ze strany na stranu pomocí pivotování. Nedoporučuje postoj s nataženým tělem a rukama, ani obrátku, po níž je hráč s míčem zády k obráncům.

Jak procvičovat přihrávky tak, aby se nácvik přiblížil co nejvíce zápasové podobě? Následující cvičení je jedním z příkladů a inspirací:

Kontinuální cvičení

Na obrázcích je znázorněno cvičení pro tři trojice. První trojice (oranžoví 1, 2, 3) útočí proti dvojici obránců (zelení 1, 2). Útočnicí nesmí driblovat, pouze přihrávat. Trenér stanoví časový limit, do kterého musí útočící tým vystřelit. Limit určí podle vyspělosti hráčů, např. 12 vteřin.

Útočníci buď vstřelí koš, nebo obrana získá míč.

V průběhu útoku první trojice se posouvají hráči 4 a 5 na polovinu, kde první trojice útočí, třetí (na obr. hráč č. 6) zůstává u postranní čáry. Po získání míče útočí trojice zelených (připojí se zelený hráč č. 3) proti dvojičce 4 a 5. Platí stejná pravidla útoku a cvičení kontinuálně pokračuje. Hráč z první trojice č. 2 jde k postranní čáře a hráči 1 a 3 se přesouvají za útočící trojicí zelených na opačnou polovinu hřiště.

Cvičení provádíme po stanovený časový limit, např. 10 minut, dosažený koš ohodnotíme 1 bodem, ztrátu -3 body. Dbáme, aby hráči dodržovali správné principy pro přihrávky. Po skončení cvičení ohodnotíme vítěze a „odměníme“ poražené.

Pro nácvik přihrávek je velmi užitečný útočný pohyb, který bývá označován jako tzv.“passing game“, volně přeloženo „útočný pohyb s pomocí přihrávek“.

Video: Útočný pohyb s pomocí přihrávek

Video demonstruje základní pohyb z perimetru po přihrávce. Tím je tzv. „hoď a běž“. Velmi důležité je správné využívání prostoru palubovky. Hráči rotují tak, aby vždy bylo obsazeno všech 5 míst, ze kterých začali útok. Učí se jednak časovat svůj pohyb a jednak vytvářet volný prostor pro hráče s míčem. Hráči mezi sebou komunikují, jak verbálně tak zrakem. Nejedná se o akci, kde má každý přidělenou roli, kterou musí plnit, ale o útočný pohyb, kde se sami hráči rozhodují, co bude následovat. Vzdálenost mezi hráči na perimetru jsou alespoň 4 metry, aby byl celý prostor pro útočení využit.  Do pohybu přidáváme postupně důležité herní dovednosti, jako je naběhnutí pro míč po přihrávce, kdy hráč zahájí pohyb směrem od míče, pomaleji, poté změní směr směrem k míči a vystartuje v maximální rychlosti (tzv. „V“ únik). Jinou dovedností, kterou procvičujeme, je sběhnutí za zády obránce tzv. „backdoor“. Hráči se učí rovněž neustále věnovat pozornost míči a situaci na hřišti, nemělo by se stávat, že nevidí míč. Pohyb hráčů na videu je z postavení 5 hráčů na perimetru. Poté, co si hráči tento pohyb zautomatizují, je možné přejít v nácviku do jiného postavení, např. 4 hráčů na perimetru a jednoho na pivotmanské pozici.

Źe lze přihrávku povýšit na umění, které pro tým znamená vytváření řady střeleckých příležitostí, dokumentují následující dvě videa.

 

Video: Kevin Love  - přihrávka do protiútoku

Hráč Minnesoty (NBA) Kevin Love dokazuje, jak užitečný může být tzv. „outlet pass“, tj. přihrávka buď po obranném doskoku, nebo při vyhazování od koncové čáry. Ani rychlý návrat obrany nezabrání při přesné a dobře načasované přihrávce, aby hráč pohodlně nezakončil.

Video: Stephen Curry – přihrávka po cloně na míč.

Toto video mimo jiné nás přesvědčuje o tom, co vše musí hráč zvládat, aby mohl realizovat tu správnou přihrávku. Skvělý driblink, neustálá kontrola celé útočné poloviny zrakem, vytváření koridoru pro přihrávku, používání klamavých pohybů, vynikající technika hodu a variabilita přihrávek. A samozřejmě mu pomáhá i vědomí obránců, že hráče s míčem nesmí nechat vteřinu volného pro střelbu, protože okamžitě zakončí. Rovněž postavení a pohyb spoluhráčů, který dovolí hráči hodit optimální přihrávku.

Excelentní přihrávky jsou ozdobou vynikajících týmů. Na míč doručený přesně pro zakončení z dvojtaktu či pro položení míče do koše se všichni rádi podíváme. Naopak špatná přihrávka vyústí ve ztrátu mnohem rychleji než cokoliv jiného. Počet přihrávek v zápase představuje obvykle trojciferné číslo. Pokud je tým nezvládá, bývá i počet ztrát, vyplývající ze špatné přihrávky, vysoký. Věnovat se, jak se někdy říká „zapomenutému umění“ přihrávat, se vyplatí v každém případě.
 

Zdroje:

• GD 14-15 Highlights

• NBA Clutch time

• Five star basketball

• Hal Wissel

• Scott Drew

• Shellie Emellie