Úvodní slovo Pata Andersona (dlouholetý středoškolský trenér a autor mnoha publikací):

Trenéři tráví dlouhé hodiny trénováním týmového útoku. Obrana je podle nich především záležitostí tvrdé práce v zápase. Jedno trenérské úsloví říká, že „útok vyžaduje talent a obrana vůli“. Je pravda, že lze více dokázat v obraně tvrdou prací, než dovedností. Tím, ale není řečeno, že by neměli trenéři učit obranu stejně tak, jako učí útok. Trenéři učí jak bránit míč, odmítnout přihrávku na „křídlo“, ubránit pivotmana atd. Ale vídám málo trenérů, kteří učí obranu stejně jako útok, tj. filosofii, taktiku a situace, tak jako to činí s útokem. V textu dále najdete několik obranných konceptů, o kterých se domnívám, že by měly být součástí trénování, pokud chcete bránit jako tým.

Diktuj!
První pravidlo úspěšné obrany zní „diktuj“. Obrana by měla diktovat soupeři a nedovolit mu kontrolovat útok. Basketbal je hrou typu „čti a reaguj“. Většina herních situací vypadá tak, že útok provede nějaký pohyb, obrana následně reaguje a snaží se tento pohyb zastavit.
Jak je na tom váš tým? Při zahájení útoku soupeře čekáte na to, odkud a jak útok zahájí, nebo útočníka s míčem vytláčíte do určené pozice, případně se snažíte, aby dostal míč určený hráč soupeře? Když útočníci nabíhají do vymezeného území, necháte je volně nabíhat, nebo se usilujete změnit směr jejich pohybu?
Donutit soupeře hrát v prostoru, kde se cítíte být v obranné činnosti nejsilnější, je prvním krokem k lepší obraně.

Zmenši hřiště!
Zmenšit prostor, v kterém dovolíte soupeři útočit, je pro obranu výhodou. Moji osobní preferencí je donutit hrát soupeře na jedné polovině hřiště (vytvořit silnou a slabou stranu). To umožňuje zabránit více vniknutím, ubránit lépe střelce i určovat, kdo bude hrát s míčem. Nedovolit přenos míče na slabou stranu je pak velmi efektivní. Jiní trenéři preferují tlačit míč ke koncové čáře či do rohu. Ačkoliv se jedná o různá místa, myšlenka zůstává stejná: Donutit hrát útok jen v omezeném prostoru.

Pomáhej!
Jestli dokážete mít v prostoru více obránců, než je útočníků, tím je efektivnější obrana. Pokud útočník překoná svého obránce, je další připraven jej zastavit. Vypomáhat je mnohem účinnější, pokud dokážeme diktovat, kde je útočník s míčem a zároveň zmenšovat hřiště.

Komunikuj!
Vzájemná komunikace je klíčem k tomu, dát dohromady jakoukoliv skupinu lidí. Hráči často nemají problém komunikovat v útoku. „Jsem volný“, „přihraj“ apod. slýcháme často. Komunikace v obraně typu „ pozor, clona“, „mám vlevo“, „pomoc“ apod. usnadní hrát obraně týmově. Jakmile se začnou hráči navzájem chápat, rozumět si, vzroste vzájemná důvěra a obrana se zlepší.

Pokud chcete hrát lépe v obraně, netrénujte pouze obranu. Trénujte týmovou obranu!

 

Pamatuj, že basketbal je hrou návyků. Jestli dokážeš svého soupeře vychýlit z jeho návyků, tak jsi ho dostal. - Bill Russell (hráč NBA, 11x vítěz NBA, 5x MVP, kouč v NBA)

 

---

 

TÉMA: OBRANA PŘIHRÁVKY DO VYMEZENÉHO ÚZEMÍ

Jedním ze základních úkolů obrany je donutit soupeře ke střelbě, která má nižší procento úspěšnosti. Střelba z blízkosti koše je tou, kterou bychom připustit neměli. Je jasné, že nelze ubránit veškerou střelbu, ale raději dovolíme střelbu z větší vzdálenosti, z vychýleného těžiště střelce, z pohybu.

To je také důvod, proč bychom neměli dovolovat soupeři přihrávky do takové vzdálenosti od koše, ze které dokáže soupeř skórovat s vysokým procentem úspěšnosti. Pro názornost slouží níže uvedené obrázky.     

 

Způsob bránění souvisí pochopitelně s tím, jakou obrannou taktiku trenér vyznává. Nicméně obecně lze říci, že nepřipustit přihrávku do území ohraničeného tříbodovou čárou zvyšuje šanci obrany na střelu z pozice, z které je pro útok složitější vsítit koš. Vhodná pozice obránce je taková, aby byl mezi míčem a svým útočníkem a přitom viděl jak na hráče s míčem, tak na svého hráče.

Do kategorie přihrávek, které bychom měli umět ubránit, patří přihrávky do vymezeného území, resp. do pozic v blízkosti vymezeného území. V praxi se jedná nejčastěji o přihrávku na vyššího podkošového hráče. V dnešním vydání bulletinu se zaměříme právě na tuto obrannou činnost, a sice na obranu přihrávky na stojícího hráče. Obranou útočníků v pohybu se bude zaobírat některý z dalších vydání bulletinu.

Obrana v dolním postavení na silné straně
Situaci, kterou bychom měli zvládat velmi precisně, je obrana útočníka v dolním postavení na silné straně, jehož spoluhráč má míč na perimetru blíže k postranní čáře. Ukažme si tři základní možnosti obrany.

1.    Varianta:
Obránce stojí za útočníkem. Tato varianta prakticky znemožňuje obránci zabránit přihrávce na hráče v dolním postavení. Pokus o zabránění přihrávce z této pozice vede často k osobní chybě. Varianta umožňuje útočníka vytláčet dál od koše. Využívána bývá při výraznější výškové převaze obránce nad útočníkem.

2.    Varianta:
Bývá někdy nazývána jako postoj „¾“ před útočníkem. Obránce stojí jednou nohou předkročenou před útočníka, ruka je natažena do koridoru přihrávky. Obránce může tělem vytláčet útočníka ke koncové čáře. Pozice umožňuje jednak zaujmout potřebnou obrannou pozici i v případě, že přihrávka na útočníka projde a rovněž umožňuje obranný doskok.

3.    Varianta:
Obránce stojí před útočníkem. Těžiště má snížené, ruce aktivně pracují, aby znemožnily snadnou přihrávku. Tato varianta znesnadňuje obranný doskok, rovněž hrozí přihrávka „lobem“ do blízkosti koše.

Jaký obranný postoj zvolit?
Bránit za hráčem je snadnější pro trénování. Útočníkovi však umožňuje „pohodlně“ přijmout míč a zvolit vhodnou variantu pro zakončení, ať hrou zády ke koši, obrátkou od obránce a střelbou, popř. přihrávkou na útočníka, jehož obránce vypomáhá na hráče s míčem. Vyšším obráncům tento postoj usnadňuje blokovat střelu a rovněž obranný doskok je jednodušší.

Obranné postoje „3/4“ a zcela „ před útočníkem“ velmi ztěžují přihrávku do dolního postavení. Který z těchto dvou postojů preferovat, záleží na obranné filosofii trenéra, na výpomocích při lobované přihrávce atd. Někteří trenéři oba postoje kombinují, rozhodující je, kde se nachází míč. Je-li pod úrovní prodloužené čáry trestného hodu, pak volí postoj plně před útočníkem, je-li nad její úrovní, pak volí postoj ¾.

Volba postoje je důležitá rovněž pro řešení následující situace. Pokud dojde k vniknutí hráče s míčem z perimetru podél koncové čáry směrem do vymezeného území, má obránce, který je v postoji „3/4“ nebo zcela „ před útočníkem“ výhodu před postojem „ za útočníkem“. Výhoda spočívá v lepší možnosti výpomoci.
Na obrázku je znázorněna situace, kdy hráčka šla do výpomoci z obranného postoje „za útočnicí“ na dolním postu. Vniknutí hráčky s míčem z perimetru začíná bránit až na hranici vymezeného území, protože se do tohoto postavení dostává složitěji přes útočnici v dolním postavení.

 

V dalším případě šla hráčka do výpomoci z obranného postoje „před útočnicí“. Obrázek dokumentuje, že výpomoc zahájila dál od koše, než v předchozí situaci.

Doporučení zkušených trenérů je trénovat obranu hráče na dolním postu v postoji „3/4“, nebo „zepředu“. Je nutné zdůraznit, že používat tento postoj v zápasech bez předchozího procvičování na trénincích je spíše hazardem, nácvik této herní situace je nevyhnutelný.

Video: Nácvik obrany v dolním postavení

Video prezentuje nácvik obrany v dolním postavení jednak v postoji „3/4“ a jednak „před útočníkem“. Důležitá je práce nohou a používání těla obránce (nikoliv rukou) pro vytláčení útočníka.

 

DALŠÍ POZICE

Míč na vrcholu perimetru
Pokud je míč na vrcholu perimetru, je nejčastěji používána obrana hráče v dolním postavení v postoji „ ¾“. Ruka i noha obránce přetíná pomyslnou dráhu letu míče. Zároveň je obránce připraven na výpomoc při vniknutí hráče s míčem do vymezeného území. Postoj ¾ dává obránci šanci zachytit i lobovanou přihrávku. To je důležitý faktor, protože v této situaci je výpomoc dalšího obránce na lobovanou přihrávku ztížena. Aby byla přihrávka úspěšná, vyžaduje od útočníků její velmi dobré načasování a přesnost, neboť koncová čára je dalším obráncem a je nepříjemně blízko.

Druhou variantou je postoj obránce čelem k míči. Bývá používán v různých taktických obranných variantách, např. když útočníci dobře ovládají hru 1 na 1 z perimetru a výpomoc podkošových hráčů hraje podstatnou roli. Postoj vysokého obránce pod košem čelem k hráči s míčem mívá i psychologický efekt, útočník může znejistět a rozhodne se nevniknout do vymezeného území.

Míč na slabé straně
Obránce je odstoupený od svého útočníka, vzdálenost odstoupení záleží na více faktorech. Pokud např. obrana nevyvíjí dostatečný tlak na míč a útok má možnost přenést míč přehozením obrany na hráče v dolním postavení na slabé straně jednou přihrávkou, není příliš hluboké odstoupení ideální. 

Obranný postoj by měl být takový, aby jedna ruka a noha byla v koridoru přihrávky. Obrázky prezentují dva postoje obránce, v každém případě by hráčka měla vždy vidět jak svoji hráčku, tak hráčku s míčem.
 

Obrana v horním postavení
Obránce je v postoji „3/4“. Výhodnější je bránit útočníka od základní čáry. Bránit z opačné strany vytváří pro útočníka volný prostor směrem ke koši. Rovněž tak výpomoc na hráčku s míčem je složitější, pokud je hráčka bránicí útočnici v postavení „od vrcholu vymezeného území“.

Jak vyplývá z textu, z obrázků i videa, lze k obraně přihrávky do pozice dolního a horního postavení přistupovat různým způsobem. Je na zvážení trenéra, kterou variantu vybrat, tou nejhorší je „žádná“ varianta. Připustit přihrávku do pozice na dolním nebo horním postavení znamená darovat soupeři možnost vytvořit střeleckou příležitost v blízkosti koše nebo i ve vzdálenější, avšak otevřené pozici.

 

 

Zdroje:

• Pat Anderson
• Stanford defense
• King and duck

​