Úvodní slovo Jana Čmejrka (trenér TJ Bižuterie Jablonec nad Nisou):

Každý začínající hráč basketbalu chce mít míč v držení a dávat koše. To je pro něj basketbal.
Nelehkým úkolem pro trenéry je, naučit hráče, že basketbal je také obrana. A nejen to. Snahou by mělo být, aby hráč, který ubránil soupeře, měl stejný pocit sebeuspokojení jako hráč, který dal koš či přesně přihrál.

Co je vlastně snazší učit, obranu nebo útok? V obraně hráč nepracuje s míčem. Učení obrany by tak mělo být snazší. Pro hbité a atletické typy hráčů je osvojení obranných dovedností určitě rychlejší než těch útočných. To ale nestačí, protože k perfektní obranné činnosti je potřeba přidat předvídavost, bystrost a rychlost bezprostřední reakce na změny držení míče.

V individuálním pojetí obrany musí být hráč důrazný a agresivní. Musí umět pracovat s rovnováhou, dbát na polohu rukou, nohou ale i hlavy a hlavně musí komunikovat. Bránící hráč musí vnutit svému útočníkovi „obranný způsob myšlení“. To znamená, přinutit driblujícího hráče, aby se bál o míč a nemyslel na založení útoku. Chceme-li vychovávat dobré obránce, musíme se u nich zaměřit na připravenost fyzickou i psychickou.

Fyzická připravenost:                    

• rychlost
• síla
• hbitost

Psychická připravenost:

• bystrost
• předvídavost
• aktivita

V týmovém pojetí obrany je třeba dbát na:

• návrat do obrany se svým hráčem
• zpomalení nebo zastavení driblujícího hráče
• zachycení první přihrávky
• využití zisku míče ke snadnému skórování

Každý mladý hráč musí vědět, že respekt soupeře si lze získat také obrannou činností. Má rada na závěr zní: „Aktivní a energická obrana se musí trénovat s nadšením a nasazením.“

 

V útoku kladu důraz na hru bez míče a v obraně na chvíle, které předcházejí momentu, než jiný hráč přijme míč. - John Wooden (legendární kouč NCAA)

 

---

 

TÉMA: OBRANA PRVNÍ PŘIHRÁVKY NA PERIMETRU

Obrana hráče bez míče je v zápase stejně důležitá, jako obrana hráče s míčem, a často mnohem obtížnější. Hrát efektivně obranu na hráče bez míče je jednou z největších výzev. Je jednodušší udržet pozornost na hráče, který má míč. Větší část zápasu však odehraje útočník bez míče a to jsou časové úseky, kdy je nutné, aby obránce udržel koncentraci po celou dobu útoku.

V tomto díle se soustředíme na jeden z důležitých momentů osobní obrany, a sice na obranu hráče bez míče na „ první přihrávku“ na perimetru. Tímto pojmem rozumíme situaci, kdy mezi hráčem s míčem a útočníkem, kterého střeží obránce „ na první přihrávku“, není žádný další útočící hráč.

Předmětem častých úvah a diskuzí mezi trenéry je postavení obránce „na první přihrávku“. Nejvíce známé a používané jsou následující:

 
V prvním případě je snahou obránce zabránit přihrávce na útočníka, kterého osobně brání. V druhé variantě je soustředěna pozornost obránce na hráče s míčem a jeho úlohou je pomoci zabránit vniknout hráči s míčem do vymezeného území.

Oba způsoby bránění mají své opodstatnění a oba mají mezi trenéry své příznivce i odpůrce. Co vše je nutné zvažovat, aby se trenér rozhodl pro variantu, která je pro jeho tým vhodnější? V každém případě, není asi možné ubránit v jeden moment všechno, tj. jak zabránit přihrávce, tak efektivně vypomoci na hráče s míčem, takže nějaké řešení bychom měli přijmout.

Obrana na první přihrávku by neměla být vytržena z celkového obranného způsobu. Postavení „overplay“ představuje agresivnější formu obrany, jejím zastáncem je mimo jiné Mike Krzyzewski (úspěšný trenér reprezentace USA a týmu „Duke“ v NCAA).

Z obrázku je zřetelné, že: postavení nohou obránce na míč signalizuje, že obrana vytláčí míč k postranní a koncové čáře. Obránce na první přihrávku je v postavení, které nedovoluje na útočníka přihrát. Útok je tak vytláčen dále od koše, připouští méně „close outů“ a nedovoluje mnoho otevřených střel za 3 body. Systém je náročnější na výpomoc jednak „dlouhých“ hráčů a jednak hráčů ze slabé strany. Výpomoc obránce, který brání „první přihrávku“, je díky jeho postavení podstatně ztížena. Postavení nohou vypovídá, že jeho prioritou je ubránit svého hráče tak, aby přihrávku vůbec nedostal. Systém vyžaduje atleticky vybavené hráče (především rychlostně). Rovněž tak by měli obránci vynikat schopností ubránit 1 na 1, aby nemuselo docházet k příliš častým výpomocem od dalších spoluhráčů. Tento způsob obrany narušuje úspěšně naplánované útočné akce soupeře a může donutit útočící tým k porušení pravidel „5 vteřin“.

Protipólem je tzv. „Wolf pack“ nebo také „Pack line“ obrana. Tento způsob bránění umožňuje útočníkům přihrávku po perimetru.

Typickým znakem této obrany je, že obránci hráčů bez míče nejsou od koše dále než ve vzdálenosti 6-7 metrů. Postavení obránce na hráče s míčem umožňuje útočníkovi snazší vniknutí středem do vymezeného území. Postavení ostatních hráčů, především obránce „na první přihrávku“ naopak vniknutí ztěžuje. Trenéři tento způsob obrany využívají např., pokud nemají dostatečně atleticky zdatné hráče na perimetru, nebo nemají pod košem dlouhého hráče, který je schopen vniknutí pod koš, resp. střelbu blokovat. Nevýhodou systému je větší množství „close outů“, které musí obrana absolvovat. Typické pro close out z postavení v „Pack line“ jsou ruce obránce nad hlavou s úmyslem zabránit nebo ztížit střelbu z větší vzdálenosti.

Velmi propracovaný obranný systém, který mimo jiné spočíval na výpomoci hráček bránících v postavení na 1. přihrávku, měl universitní tým žen Stanfordu. Tento obranný prvek byl nazýván „jedna a půl na jednu“, myšleno jeden a půl obránce na hráčku s míčem na perimetru. Obrana Stanfordu slavila značné úspěchy v NCAA.

Video: jeden a půl na jednu

Bránící hráčka „ na první přihrávku“ je v postavení, kdy chodidla směřují k její hráčce, hlava je natočena tak, aby viděla jak hráčku s míčem, tak svoji hráčku. Důležité je časování pohybu vůči hráčce s míčem. Video ukazuje i způsob, jakým hráčka vypomáhá při úniku podél koncové čáry.

Výše uvedená řešení situací obránce „na první přihrávku“ nejsou jedinými, které trenéři využívají. Obranou prioritou pro některé trenéry je aktivní účast obránce při výpomoci, ale zároveň dovednost ubránit svého útočníka. Takový obranný pohyb se nazývá „help and recover“, tedy „pomoz a vrať se ke svému hráči“. Zvládnout včasný návrat po výpomoci není snadné a hráči u návratu chybují více než při samotném vypomáhání. Také proto někdy volí trenéři variantu tzv. „fake and recover“, kdy výpomoc pouze obránci naznačí a vrací se ihned zpět ke svému hráči.

Video: help and recover

Video jednak ukazuje, jaká výpomoc je chybná, včetně ukázek ze zápasů, dále správnou techniku pohybu obránce a nakonec diagram prezentuje pohyb celé obrany při výpomoci ze slabé strany.

Za zmínku stojí rovněž způsob obrany, který úmyslně povolí přihrávku k postranní čáře, čímž se vytvoří silná a slabá strana a následně brání přihrávce zpět do středního koridoru.

Video: nácvik obrany „na první přihrávku s mladými hráči“

Na videu vidíme nácvik základních principů obrany „na první přihrávku“ u nejmladších kategorií.

Několik tipů k obraně „na první přihrávku“

Správné postavení:

• Včasné a správné vytváření obranných pozic ušetří týmu v obraně řadu starostí. Pro trenéry je ovšem nelehkým oříškem tuto dovednost hráče naučit. Ze správné pozice je snazší jak pomoci na míč, tak provést close out. Proč je pro útočící tým tak výhodné přenášet hru ze strany na stranu? Protože když míč změní pozici ať přihrávkou nebo po driblinku, obránci často neupraví svoje postavení a otevřou tak nové možnosti pro útok.

Přitom upravit postavení je v možnostech všech hráčů, nezávisí na jejich fyzické výbavě. Jedná se o mentalitu a návyky. Takže trenéři mohou tuto dovednost naučit bez rozdílu celý tým.

Postavení „overplay“ je typické pro agresivnější způsob obrany, kdy prvotní snahou je zabránit přihrávce na svého útočníka. Trup těla a nohy směřují k útočníkovi, ruka přetíná potencionální dráhu letu míče. Do této dráhy by se neměl obránce dostávat tělem a nohama, protože útočník se pak může snadněji uvolnit směrem ke koši.

Otevřený postoj bývá používán spíše u méně agresivnějších obran.  Nohy obránce jsou rovnoběžně s imaginární přímou mezi hráčem s míčem a útočníkem „na první přihrávku“. U obou postojů je důležité natočení hlavy, které umožňuje vidět neustále oba dva útočníky. 

Vzdálenost obránce od útočníka bez míče souvisí především s obranou filosofií, tj. zda tým se snaží zabránit přihrávkám po perimetru nebo je naopak umožňovat. V každém případě není vhodné, aby byl obránce v těsné blízkosti útočníka, protože ten se může snadněji uvolnit pro míč. Postavení útočníka s míčem, obránce a útočníka v postavení na první přihrávku“ by mělo tvořit trojúhelník, který umožňuje obránci vidět oba protihráče.

• Dvousečnou zbraní se mohou stát výpomoci hráčů. Obránci, kteří brání hráče s míčem, mívají tendenci spoléhat se na výpomoc spoluhráčů namísto usilovné obrany 1 na 1. Někteří trenéři proto určují obráncům, kteří brání míč, mantinely, např. o šíři 1 metru do strany od obránce, kterými nesmí útočník s míčem proniknout do vymezeného území. Větší množství výpomocí rovněž umožňuje vytvářet útoku otevřené střelecké pozice díky nepovedeným „close outům“ nebo rotacím hráčů. Naopak pokud je obránce schopný ubránit 1 na 1, pak spoluhráči mohou o to intenzivněji bránit přihrávce po perimetru.
• Hráči by měli mít jasné pokyny, kdo a jakým způsobem vypomáhá. Zda je to obránce „na první přihrávku“, hráči ze slabé strany apod. Jinak se i obránci „na první přihrávku“ budou dopouštět řešení, která způsobí v obraně chaos a usnadní soupeři efektivní zakončování.
• Především při obraně, kdy obránce „na první přihrávku“ brání v pozici výpomoci, je součástí jeho role bránit přihrávce, která směřuje do vymezeného území.
• Jestliže hráč s míčem na perimetru ukončí driblink a jeho obránce jej těsně brání, pokud možno tak, aby nestihnul zvednout míč nad hlavu, pak spoluhráči brání tak, aby nedovolili žádnou přihrávku.
• Obránce by měl být vždy připraven včas a rychle upravit svoje postavení. Tomu by měl odpovídat jeho postoj, tj. především snížené těžiště.

Nácvik obrany „na první přihrávku“

1. Cvičení:
 
Cvičení provádí útočník bez míče, obránce a přihrávající hráč (trenér). Útočník simuluje pohyb útočníka a obránce se snaží zabránit přihrávce.

2. Cvičení:
       
Jedná se o jednu z mnoha forem tzv. obranného „shell drilu“.

2 útočníci, každý u postranní čáry, 2 obránci a 2 přihrávající (trenéři). Hráči jsou vůči míči v postavení – hráč na silné straně „na jednu přihrávku“, hráč na slabé straně je odstoupený na osu koš-koš. 

Jakmile dochází k přihrávce na druhého přihrávajícího, obránci se ihned přesunou do požadované pozice.

Hráč s míčem přihrává na útočníka, v ten moment se přesouvá do výpomoci na unikajícího hráče druhý obránce.

3. Cvičení:
     

Cvičení provádějí 2 útočníci, 2 obránci a přihrávající hráč (trenér). Oba bránící hráči jsou v postavení „overplay“ a jejich snahou je donutit hráče s míčem k lobované přihrávce, popř. o zem, tedy pomalejší přihrávce. Hráči poté provedou close out a ze slabé strany postavení do výpomoci.

Do cvičení přidáváme pohyb útočníků do vymezeného území a poté i clonu bez míče.

Umět bránit hráče bez míče je nutným předpokladem úspěšné obrany. Vždyť jde o 4 hráče, kteří v daný moment takto brání. Obrana je pokaždé tak silná a dobrá, jako je její nejslabší obránce. Bulletin prezentuje několik způsobů obrany „na první přihrávku“. Žádný není dokonalý a je na trenérovi, jaký způsob bránění zvolí. Věnujte obraně „na první přihrávku „velkou pozornost, tato práce se nepochybně vrátí.

 

Zdroje:

• John Carrier
• Ball breakdown
• Ryan Trembley
• Bon Huggins
• Online basketball camp

 

​