Vážené trenérky, vážení trenéři,

Dribling = basketball. Takhle jednoduše bych, z mého pohledu, vyjádřil svůj pohled na dribling a jeho postavení mezi čtyřmi základními basketbalovými dovednostmi - driblingem, střelbou, obraným pohybem a přihráváním. Kontrola míče při driblingu a pohyb s míčem po hřišti je něco bez čeho by basketball nebyl kompletní. I přes to bývá poslední dobou dribling "propůjčován" pouze některým hráčům - rozehrávačům, a u ostatních se na jeho trénink a využití tolik nehledí. Specializace, které nejsem zastáncem. Třeba jen proto, že dribling je naprosto nenáročný na trénink i mimo oficiální trénink. Stačí jen míč a kousek palubovky za košem, vedle hřiště, venkovní plácek, či cesta u garáže a můžete zlepšovat svoji hru. Cit pro míč a jeho kontrola, koordinace těla a míče, kterou při tréninku driblingu hráči získávají, se velice pozitivně projevuje při dalších basketbalových činnostech jako je střelba a přihrávání. V neposlední řadě přichází s tréninkem a zlepšováním driblingu i cit pro hru, její tempo, cit pro spoluhráče (v prostoru a pohybu) a další aspekty týmové souhry. Není vůbec náhodou, že tyto schopnosti mají nejvíce rozvinuté právě rozehrávači. Ano, řeklo by se, je to v popisu jejich práce, ale nemalý podíl na rozvoji těchto specifických schopností má basketbalové soužití s míčem, které si tito hráči vytvoří a ze kterého následně těží. I zde vidím velký podíl driblingu na tomto růstu. Růstu, který je otevřený i všem ostatním hráčům, kteří chtějí míč při driblingu nejen zkrotit, ale kontrolovat, ovládnout a nakonec s ním tvořit hru pro sebe a spoluhráče. 
 
Autor: Roman Bednář
 

Nehodnoť svoji práci tím, čeho jsi dosáhnul, ale tím, čeho jsi svými schopnostmi dosáhnout mohl.  - John Wooden (legendární trenér basketbalu, mimo jiné 10x vítěz NCAA s UCLA)

 

TÉMA: VYUŽITÍ DRIBLINGU K VYTVÁŘENÍ HERNÍCH SITUACÍ

Bez driblingu se v basketbale určitě neobejdeme. Nestačí pouze umět driblovat, stejně důležité je vědět, kdy dribling použít. Všichni známe chvíle, kdy hráč zhatil několik útočných příležitostí za sebou jenom proto, že bez rozmyslu dlouze dribloval a promarnil vhodný okamžik přihrát míč lépe postavenému spoluhráči, nebo nezahájil správně avizovaný signál či kombinaci. Naopak, hráč, který umí driblovat a ví, jak dribling používat, je velmi cennou a poptávanou devizou v každém týmu.

Kdy je dribling vhodné používat?

1. Při přechodu na útočnou polovinu
2. Při vnikání do vymezeného území
3. Při přípravě pozice pro střelbu
4. Při vytváření optimálního postavení pro přihrávku
5. Při úniku z obranné pasti soupeře
6. Při časové tísni

 

Důležité zásady:

• První důležitou radou je nedávat najevo žádnou nervozitu nebo strach. Jakmile obránce zjistí, že to, co útočník nechce, je míč v jeho rukách, pak snaha obránce získat míč rapidně vzroste. Hráč s míčem musí vyzařovat klidnou jistotu a hrát s velkou sebedůvěrou.
• Dribluj v nízkém postoji. To ulehčuje krytí míče, rychlejší změny směru i únik okolo obránce. Být správně v nízkém postoji představuje především nízko posazené hýždě, horní polovina těla je téměř ve vertikální poloze. Často vídáme pravý opak, hráč má při driblingu záda téměř vodorovně s palubovkou a nohy naopak napnuté.
• Dribluj vždy s „hlavou nahoře“, tzn., že neustále vnímá zrakem prostor. Sklopení hlavy v kritických okamžicích můžeme vidět i v těch nejvyšších soutěžích. Hráči sklopí hlavu např. v momentě zahájení úniku, takže nejen, že minou možnost přihrát volnému spoluhráči, ale zároveň se vystavují riziku, že nezaregistrují včas obránce, který vyběhnul na výpomoc proti driblujícímu hráči. V zápasech žákovských kategorií není výjimkou dribling „coast to coast“, kdy hráč s hlavou sklopenou dribluje od vlastního koše a zvedne zrak současně s míčem až v momentě, kdy se rozhodnul vystřelit.
• Kryj si neustále míč. V praxi to představuje především dribling rukou, která je vzdálenější od obránce. Ke krytí napomáhá ruka bližší k obránci a útočník rovněž využívá ke krytí míče své tělo.
• Dribluj prsty, nikoliv dlaní. Pouze tak je možné kontrolovat dráhu míče a sílu úderu. Používání dlaní vede k tomu, že nelze vést míč driblingem nízko u palubovky, míč má tendenci klouzat nekontrolovatelně pryč z ruky a obránce má tak větší šanci míč získat.
• Zlepšuj práci nohou. Správně driblovat znamená pohybovat se v prostoru, zastavovat do „ jump stopu“, pivotovat. Dribling, ostatně jako všechny basketbalové dovednosti, vyžaduje skvělou práci nohou. Takže změna směru, změna rychlosti, pivotování dopředu i dozadu, zastavení na obě nohy, to vše představuje značné úsilí v tréninku, které se v každém případě stokrát hráčům vrátí.
• Dribling by měl ovládat každý hráč, není výsadou jen rozehrávačů. I hráči na pozici pivota, kteří se věnují při tréninku více hře ve vymezeném území, doskakovaní, stavění clon apod., a v samotných zápasech obvykle nepoužívají dribling tak často, jako ostatní spoluhráči, potřebují v současném basketbale ke své hře dribling velmi dobře zvládat.
• Učte hráče, kdy dribling zahájit. Především u mladších ročníků je nezřídka okamžité zahájení driblingu po příjmu či získání míče zcela automatické. Pěstujme v hráčích od počátku vědomí toho, že hrají kolektivní sport a přihrávka lépe postavenému spoluhráči je pro tým často výhodnější i než velmi dobrý dribling jednoho hráče.
• Učte hráče ukončit dribling ve správný moment. Nejde zdaleka jen o moment, kdy hráč neustále dribluje a tzv. „nepůjčí míč“ nikomu. V některých situacích je naopak nutné pokračovat v driblingu a vyhnout se tak agresivnímu přistoupení obránce v okamžiku, kdy hráč nemá komu přihrát, především v prostoru, kde může dojít snadněji ke zdvojení, tj. v rohu u koncové čáry apod. Ukončit dribling je vhodné tehdy, když hráč ví, co bude následovat. Má tři možnosti, střelbu, přihrávku anebo ztrátu míče. Třetí možnosti je lepší se vyhnout.
• Naučte hráče driblovat stejně dobře i jeho slabší rukou. Kolik vidíme talentovaných hráčů, kteří umí unikat pouze na svoji silnou ruku? O kolik to má snadnější obránce, když brání „jednorukého“ hráče? Naučit hráče driblovat stejně dobře i jeho slabší rukou, to je jeden ze základních úkolů trenéra.
• Naučte měnit rytmus, rychlost a směr driblingu.  Hráč s míčem tak má k dispozici větší manévrovací prostor i možnost vytvořit pomocí driblingu výhodnou herní situaci.

 

Předvídání a vyhodnocování herních situací

Basketbal se stal velmi rychlou hrou, která vyžaduje rozhodovat se v desetinách vteřiny. Hráči, kteří umí předvídat a rozhodovat se rychleji, než soupeři, získávají herní výhodu a převahu. Jaké jsou předpoklady pro to, aby toho byli hráči schopni?

1. Hráč s míčem ví, co může udělat jako další krok, je pro to připraven po herní stránce.
2. Disponuje potřebnými dovednostmi, tedy je technicky a fyzicky vybaven.
3. Je připraven po mentální stránce, především má dostatečnou sebedůvěru.  

Uvedené předpoklady by měly být ve vzájemné proporcionalitě, nestačí disponovat pouze jedním z nich. V žádném případě nepodléhejme iluzi, že hráči se rodí s vysokým basketbalovým IQ a schopností číst hru, to vše je zapotřebí trénovat a rozvíjet. Pokud budeme na tréninku např. rozvíjet pouze techniku určité dovednosti, pak potlačíme fakt, že hra samotná vytváří řadu rozlišných a svým způsobem nahodilých situací.  Budeme li nacvičovat např. techniku driblingu po zahájení úniku, pak je nutné akceptovat fakt, že obránce v zápase bude vždy postaven jinak, na jiném místě, v jiný čas, nemluvě o postavení dalších obránců. Učit na tréninku jenom samotný „jab step“ na jednom místě, proti stále stejně postavenému obránci, stejný únik, byť při dodržování správných zásad, to vše je jednoduše nepostačující. Únik v driblingu je nutné trénovat i hrou 1 na 1, 2 na 2, 3 na 2, a mnoha dalšími herními variantami a cvičeními, které hráče budou učit schopnosti rozhodovat se v úniku. Trénink v této podobě podpoří bod 1 výše uvedených předpokladů (hráč zná řešení situací), a v konečné podobě i bod 3 (mentální připravenost hráčů).

Hráč, který dribluje, je nucen neustále vyhodnocovat situaci na hřišti. Položme si několik otázek, které by měl hráč, který dribluje, popř. zvažuje zahájení driblingu, vyhodnocovat a rozhodovat se:

• Mám volnou cestu pro dribling?
• V jakém postavení a postoji je můj obránce (např. má těžiště na přední noze apod.)?
• Je můj obránce rychlý na nohou? Kde má ruce?
• Jak reaguje obránce na fintování?
• Můžu vytvořit pomocí driblingu střeleckou pozici pro spoluhráče?
• Spoluhráč, kterému mohu přihrát, je v klidu, nebo pohybu?
• Nabíhá spoluhráč agresivně k míči, používá clonu?
• Kde má spoluhráč ruce, jak vnímá svého obránce?
• Obránce spoluhráče, je v pozici, kdy může zabránit přihrávce?
• Vnímá míč, reaguje na fintování?
• Je obránce v pozici, která vyžaduje určitý způsob přihrávky (lob apod.)?

Jistě sami přidáte řadu dalších otázek, které ze hry mohou vyplynout. Hráč s míčem je musí řešit v krátkém časovém úseku, kdy v plné rychlosti dribluje pod tlakem obránce. Čím lépe hráč v takový moment ovládá míč, věří si a má potřebné herní dovednosti, tím snáze a rychleji umí vyhodnocovat, co je důležité. V zápasech není možné tyto otázky vyhodnocovat vědomě, jednu za druhou. Na to čas opravdu není. Na místě je srovnání s řízením automobilu. Řidič nevyhodnocuje vědomě veškeré silniční tabule, vzdálenost auta před ním, rychlost protijedoucích aut, vrzání zadního kola, zlobení dětí, žlutou na semaforu….. Rychlost auta a provoz to jednoduše neumožňuje. Řidič se musí umět podvědomě rozhodovat, co je podstatné v daný moment, že je důležitější nenabourat protijedoucí automobil, než napomínat dítě, nebo zvednout mobil. To samé platí v basketbalu. Ti nejlepší hráči se umí soustředit na to, co je daný moment nejdůležitější. Jejich rozhodování je pak nejen správné, ale i dostatečně rychlé. Hráč, který je např. nucen více řešit své technické nedostatky při driblování či to, že neumí driblingem najít optimální pozici, má daleko méně času na vyhodnocování jednotlivých situací a jejich řešení. Důsledkem je např. přihrávka na spoluhráče tzv. „do souboje“, kdy k míči má stejně blízko útočník i jeho obránce. V jiném případě přihrávka letí příliš buď příliš brzy, nebo pozdě. Vyhodnocujme důkladně příčiny špatných přihrávek, možná právě zvládnutí driblingu pod tlakem obránce povede k jejich odstranění.

 

Čtení obrany

Umět číst svého obránce je podstatné pro to, abychom mohli vytvářet prostor pomocí driblingu. Pokud hráč s míčem nevěnuje pozornost signálům, které obránce vysílá, pak jej nečekají lehké časy při driblingu. Jak driblující hráč vyhodnocuje postavení svého obránce?

• Obránce je příliš blízko k útočníkovi, takže v případě pokusu o únik se obránce pravděpodobně neudrží v pozici mezi hráčem s míčem a košem. To útočníkovi signalizuje, že mu může uniknout a vytvořit tlak na obranu, která je únikem donucena k výpomoci. Únik tak umožní otevřenou pozici pro střelbu spoluhráči unikajícího útočníka.
• Obránce kříží nohy při obranném pohybu. Hráč s míčem tak může častou změnou směru driblingu obránci uniknout, protože křížení nohou zpomalí pohyb obránce, přestože se může jednat o rychlého hráče.
• Obránce se zvedá v těžišti, popř. přenáší váhu na jednu nohu. Hráč s míčem zahájí únik tak, aby obránce v práci se svým těžištěm udělal větší chybu, např. naznačením střely, použitím „jab stepu“, dvojitým crossoverem apod. Poté explozivním prvním krokem obránci unikne.
• Obránce má snahu získat míč pomocí práce rukou. Útočník využije tohoto momentu k protipohybu, který končí často faulem nebo únikem hráče s míčem.

Technickou a herní vyspělost hráče s míčem, který se rozhoduje kam, jak a kdy driblovat, můžeme rozdělit do tří úrovní:

Úroveň 1:

 Hráč s míčem vnímá, jak je jeho obránce blízko, jestli potřebuje driblovat např. zády ke koši, chránit si míč a vytvářet prostor, s hlavou otočenou neustále směrem ke koši soupeře apod.

Úroveň 2:

Hráč s míčem vnímá dalšího obránce na silné straně, např. zda není připraven ke zdvojení nebo na výpomoc proti útočníkovi s míčem. Toho může útočník využít při úniku přihrávkou na volného spoluhráče.

Úroveň 3:

Útočník s míčem vnímá např. rotaci obránce na slabé straně, popř. jeho připravenost chytit dlouhou přihrávku (tzv. skip pass).

Dribling by vždy měl mít nějaký účel, cíl. Pokud učiníme oblíbené srovnání s autem, tak většinou víme, kam pojedeme dříve, než nastartujeme motor. S driblingem je to obdobné, hráči by měli vědět, kam budou směřovat dříve, než dribling zahájí. Začít driblovat na místě žádný účel nemá.

 

Vytváření situací pomocí driblingu:

Na níže uvedených videích je vybráno několik situací, kdy hráč vytváří prostor pomocí driblingu.

1. Dribling po obranném doskoku.

Hráč, který doskočil míč, bývá často ve složité situaci, v klubku hráčů obou týmů, protihráči se snaží míč ještě získat zpět, především pokud cítí, že hráč míč ještě plně nekontroluje. Optimální v této situaci většinou bývá najít co nejrychleji volného spoluhráče a tomu přihrát. Na videu jsou ukázány dvě situace, kdy byl po obraném doskoku upřednostněn dribling. 

V první z nich hráčka volí po doskoku uvolnění se do prostoru driblingem a teprve následně přihrává k postranní čáře. Jde o řešení, kdy je přihrávka obtížná z místa doskoku a hráčka nejprve pohybem s míčem vytvoří koridor pro přihrávku.

Druhá varianta vyžaduje větší herní zkušenost. Hráčka při doskoku vnímá postavení protihráčky, které ji umožňuje obrátku směrem ke koši soupeřek a okamžité zahájení protiútoku driblingem. Toto řešení může znamenat přečíslení soupeře a útok např. 3 na 2.                                      

 

2. Rychlostní dribling.

Rychlostní dribling slouží k co nejrychlejšímu přesunu k soupeřovu koši. Používá se ve chvíli, kdy hráč s míčem není bráněn soupeřem. Optimální je „tlačit“ míč před sebou (tzv. push out), dribling je vyšší s menší frekvencí úderů. Na videu hráčky driblují volným prostorem, před obráncem změní dribling na nižší, bezpečně chráněný, použijí jeden ze způsobů pro oklamání obránce (např. crossover) a za obráncem pokračují opět rychlostním driblingem.

 

3. Vytváření prostoru při postupném útoku.

Hráčky používají tzv. „váhavý dribling“, kdy kontrolují míč krouživým pomalejším pohybem, loket se pohybuje jako píst vzad a vpřed. Pomocí tohoto vedení míče se přesouvá hráčka do pozice, kterou si zvolila, např. ze středu hřiště do úhlu 45 stupňů. Je přitom neustále srovnána rameny ke koši, zrakem kontroluje dění na hřišti. Hráčka tak vytváří situaci, z které může vystřelit (ze své oblíbené pozice), přihrát (správný úhel pro přihrávku na „dolní post“), vniknout blíže ke koši (vytvořit situaci výpomoci obrany).

Jinou variantou driblingu při postupném útoku může být dribling zády ke koši, kdy prioritou je ochrana míč před agresivním obráncem. Nutné je, aby hráčka měla hlavu otočenou směrem k soupeřovu koši, nesmí ztratit přehled. Agresivnější typy hráček si umí vytvořit při driblingu zády ke koši prostor ramenem, hýžděmi, dokonce i kolenem.

 

4. Únik z perimetru – jednoduchý dribling.

Současný basketbal vyžaduje často rychlá řešení situací. Při úniku z perimetru jde např. o situaci, kdy míč byl přenesen ze silné na slabou stranu a hráčka má k dispozici krátkou chvilku, kdy se obrana nestačila přesunout, takže může atakovat svého obránce a vniknout blíže ke koši. Využije k tomu buď špatného postavení nohou obránce, nebo jej tzv. „zmrazí“(obránce se zastaví v pohybu a zvedne v těžišti). Video ukazuje několik technických řešení – „crossover“(přehození míče z ruky do ruky), „ in and out“ (pohyb s míčem dovnitř – ven), prohození míče mezi nohama. Složitý a dlouhý dribling na místě není optimálním řešením, obrana se stihne přesunout k míči. Jednoduchý a rychlý únik proti pohybu obránce a celé obrany naopak vytváří výhodnou situaci pro útočící tým.

 

5. Únik z perimetru – kombinovaný dribling.

Kombinovaným driblingem se v kontextu videa rozumí používání kombinace techniky driblingu – např. „dvojitý  crossover“, nebo „in and out a crossover“, „ dribling mezi nohama a za zády“ apod. Smyslem prvního úderu a pohybu těla je tzv. „klamavý pohyb“, který obránce vychýlí z jeho těžiště jedním směrem.

Druhý dribling pak využívá tzv. „PRP“ faktoru (Psychological refractory period). Tento zdánlivě složitý pojem znamená v praxi to, že obránce není schopen reagovat na změnu pohybu, na druhý úder míče, rychleji než po 2/10 vteřiny. Proto bývá druhý úder často účinný a útočník tak získá rozhodující náskok pro únik.

 

6. Dribling – vybrané další situace.

Vytvářet účelně herní prostor driblingem mohou všichni hráči kdekoliv na hřišti. Video ukazuje tři vybrané situace a to pro pivota, křídlo a rozehrávače:

Pivotmanka si vytváří prostor pro zakončení driblingem směrem do středu vymezeného území. Dribling je pomalejší, silový a navazuje na pohyb nohou, hráčka má neustále přitom zvednutou hlavu, aby v kterýkoliv moment mohla přihrát míč volné spoluhráčce, když dojde k výpomoci obrany. Pokud její obránce zůstane mezi ní a košem, pak provede zakročení obránce, rychlý úder a zakončení. Pokud obránce se postaví do dráhy driblingu, provede otočku a zakončí na opačnou stranu.
Křídlo řeší situaci při cloně na míč. Protože clona na míč je velmi široké téma, jsou vybrány jen dvě ukázky použití driblingu. V prvním případě se jedná o rozdělení obrany, kdy útočník s míčem vnikne driblingem mezi dva obránce a má volnou cestu ke koši. Ve druhém případě hráčka volí dribling zpět ke středové čáře (obrana hráčku zdvojila) s tím, že dribluje stále čelem ke koši. Následuje řešení buď v podobě úniku, nebo přihrávky na volnou spoluhráčku
Rozehrávačka řeší situaci – hru jedné proti dvěma hráčkám. Zůstává nízko v těžišti, se zvednutou hlavou, používá fintování jak míčem, tak tělem, a využije jakéhokoliv zaváhání obránců v podobě zvednutí se v těžišti nebo nesprávné práce nohou k úniku.

 

7. Nácvik driblingu

Nácvik driblingu v prostoru, dribling při vnikání, couvání či pohybu po perimetru ukazuje první část videa. Druhá část se věnuje nácviku driblingu před střelbou. Přenos míče z driblingu do střelby bývá občas podceňován, přestože se jedná o jeden z rozhodujících faktorů pro úspěšnou střelbu. Správný poslední úder při driblingu urychlí zpracování míče a nedá obránci šanci reagovat.

Pouze pravidelný a správný nácvik driblingu umožní hráčům rozumět míči, důvěřovat si, nesledovat míč, nýbrž dění na hřišti. Muset se věnovat se při driblingu snaze udržet míč pod kontrolou namísto tvoření hry je výhodou, kterou dáváme soupeři. Míč by měl být přirozenou součástí hráče!

 

Poděkování za poskytnutí haly, kamery a hráček ( Raina Smith a Alisha Filmore) pro natočení videí patří Davidu Matuškovi, Slovan Litoměřice.

 

Zdroje:

• Larry Jackson´s basketball coaching
• Basketball coaches club
• Winning hoops