Vážené trenérky, vážení trenéři,

V průběhu celé své trenérské kariéry jsem měl řadu příležitostí seznámit se s mnoha naprosto rozdílnými herními styly, s mnoha odlišnými trenérskými filosofiemi, s odlišným vedením tréninkového procesu, a to jak u nás doma, tak i na mezinárodní scéně. S postupující dobou, tak jak se zdokonaluje technika záznamu, toky informací o soupeřích a skautování týmů, je stále těžší překvapit soupeře herním stylem, novou akcí, nečekanou obranou atd.

Basketbal je hrou, která ve svých dějinách vždy dokázala najít rychle odpověď na danou situaci a postavit před trenéry nové úkoly. Když dříve neuměli hráči střílet z dálky, ale uměli se dostat ke koši driblingem a přihrávkou, přišli trenéři se zónovou obranou. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, změnil se způsob střelby a velmi rychle bylo na světě mnoho výborných střelců z dálky.

S offense motion  je to podobné. V současnosti je tato forma útočení stále atraktivnější, mimo jiné právě proto, že je reakcí na stále dokonalejší obranné systémy, jejichž účinnost je znásobená velmi detailní znalostí soupeře, hráčů i herního projevu.

Velkou výhodou offense motion je právě to, že se velmi špatně skautuje a je proto těžké se v obraně na soupeře připravit. Mohlo by se zdát, že pro svoji jednoduchost je vhodný spíše pro mládežnické kategorie. Pravý opak je pravdou, některé reprezentační týmy s ní slaví velké úspěchy, vzpomeňme na poslední mistry světa a olympijské vítěze, tým USA, ale i např. muži Francie nebo v ženách Chorvatky jsou úspěšnými představiteli tohoto způsobu útočení.

Jistě mnohé napadne otázka, proč není u nás offense motion  právě tím nejoblíbenějším želízkem trenérů do ohně. Ta odpověď bude mít více aspektů, ale zdůraznil bych přeci jen podle mne ten nejdůležitější. Hrát offense motion představuje vést hráče na tréninku k tomu, aby se naučili velmi dobře ovládat veškeré základní činnosti. Aby mohli udělat v nejvyšší rychlosti rozhodnutí s míčem, aniž by upadli, odevzdali soupeřům míč apod. Aby uměli nabíhat ve vhodný okamžik pro míč, aby vytvářeli prostor pro spoluhráče k úniku, aby se orientovali po postavení clony. Těch „aby“ je poměrně dost a určitě nějaký čas trvá, vychovat hráče po této stránce.

S těmito „aby“ však offense motion hrát úspěšně nelze. Když v seniorské kategorii, s takzvaně hotovými hráči, kteří nebyli více let vhodným způsobem připravováni, postavíme nejjednodušší offense motion, tak pravděpodobně skončíme dříve, než jsme začali, protože nikdo nebude vědět, jak se má v útoku chovat.

Takže těchto několik řádek je především mementem a výzvou pro trénink mládežnických kategorií. Trénujte především individuální dovednosti a basketbalové principy, protože s těmi můžete hrát jak více řízenou hru, tak offense motion.

 

Autor: Lubor Blažek

 

Není to vůle vyhrávat, která rozhoduje – tu má každý. Rozhoduje vůle připravovat se na výhru. – Paul „Bear“ Bryant (trenér amerického fotbalu)                                                       

    

TÉMA: MOTION OFFENSE (1. část)

Co vlastně je motion offense (dále jen „ MO“), v překladu „útočný pohyb“? Neobsahuje snad každý útočný systém nějaký pohyb? Jistě ano, každý útok v sobě zahrnuje pohyb útočníků. Podstatné je to, z čeho tento pohyb vychází. Jestliže se jedná o dopředu určené úniky, naběhnutí, driblingy nebo přihrávky, pak se jedná o akce či celé útočné systémy, kde jsou již dopředu rozděleny role a úkoly jednotlivých hráčů. Jednoduše řečeno mluvíme o řízené hře (set offense). Řada trenérů ji preferuje, například proto, že je to způsob útočení, který oni určují a pak kontrolují v průběhu zápasů. Kombinací tohoto typu je opravdu nepřeberné množství. Z těch nejznámějších jsou to flex nebo swing. Řada z nich je specializovaná na určité situace: autová vhazování, hry pro rychlé zakončení (quick hitters), akce proti zónové obraně, či pro překonávání celoplošného presingu.

„MO“ je způsob útočení, ve kterém naopak nejsou dopředu stanovené pohyby, přihrávky apod.  Charakterizovat jej lze spíše tak, že hra má určitá pravidla, kterými se hráči řídí a volí sami ty herní varianty, které považují v daný moment za nejlepší. Někdy bývá „MO“ nazýván pojmem „read and react, čti a reaguj“. Vyplývá to z toho, že dává právo volby útočníkovi rozhodovat se podle postavení obrany a spoluhráčů, tedy reagovat na situaci na hřišti. Z toho lze vyvodit, že „MO“ není nikdy stejný. Liší se nejen zápas od zápasu, ale i během každého útoku, záleží vždy na tom, jak reaguje obrana a spoluhráči. Takže „hoď a běž“, „ dovnitř – ven“, „přihraj a odcloň“, to je „jazykem MO“.

„MO“ využívá individuálních dovedností hráčů, které jsou vpleteny do sítě 5 hráčů tak, aby byly pro obranu hůře rozpoznatelné a tudíž i řešitelné. V čem je největší tajemství úspěchu „MO“? V tom, že dobrý „MO“ je jako celek lepší a výkonnější, než stejně dobré individuální výkony jednotlivých hráčů. Každý hráč využívá při hře své největší přednosti a pomáhá svým spoluhráčům dělat to samé. Klíčem k úspěchu je neustálý pohyb. Nikoliv pouze hráče s míčem, ale všech hráčů a míče. Nejedná se jakýkoliv pohyb, ale o takový, který má nějaký účel. Pohyb jednoho útočníka předurčuje pohyb všech ostatních. Každá zásah obrany vyvolává reakci útoku. A co je podstatné, hráče „MO“ velmi baví, především proto, že oni rozhodují, jak se bude útok odvíjet.

 

Výhody „MO“:

Tento způsob útočení poskytuje více výhod, některé z nich uvádíme. Kdo „MO“ praktikuje, mohl by pravděpodobně uvést další:

 

Obtížné skautování:

V dnešní době velmi vyspělého skautování týmů je obtížné hrát konkrétní útočnou akci, aniž by soupeř v obraně neuměl předvídat, jaký pohyb či přihrávka bude následovat. Trenéři především na špičkové úrovni si umí udělat rozbory her soupeře a připravit obranně svůj tým na zápas.

Pokud hraje soupeř „MO“, tak je skautování i obranná příprava velmi limitována. Žádný útok se neopakuje stejně. Obrana může v konkrétní situaci očekávat např. přihrávku a následnou clonu bez míče, namísto toho zahraje útok „hoď a běž“. Těchto situací můžou nastat desítky v průběhu zápasu. To může vést k menší sebedůvěře obrany a k získávání „snadných košů“.

 

Rozvoj herních dovedností:

Hrát „MO“ umožňuje komplexní rozvoj hráčů. Hra vyžaduje dobré základy ve 3 základních činnostech (dribling, přihrávka, střelba) a dále vnímání prostoru, časování pohybů a předvídání, hráči se stávají univerzálnějšími. Je pochopitelné, že pivot více pracuje na pohybech „podkošového hráče“, zrovna tak jako rozehrávač více na specifických dovednostech, potřebných pro jeho rozvoj. Přesto mohou absolvovat řadu společných cvičení, jen např. střelecký rádius pivotmana se může lišit, i když pivotmani především na mezinárodní scéně bývají elitními střelci i z větších vzdáleností. V každém případě ovládání míče při driblingu nebo přihrávce by měli mít zvládnuto všemi hráči bez ohledu na pozici. Velkou výhodou pro tréninkový proces je, že nácvik jednotlivých dovedností bývá zároveň součástí útočné akce v „MO“, takže mimo jiné to znamená úsporu času pro trénování dalších činností. Příkladů může být hodně, stačí uvést náběh okolo clony, příjem přihrávky a střelba z výskoku. Jestliže trénuje hráč více roků „MO“, umí se přizpůsobit mnohem snáz i v jiných týmech mnohem snáz, než hráči, kteří jsou vychováváni herně pouze v „řízené hře“.

 

Flexibilita:

„MO“ je možné hrát v různých sestavách, např. bez klasických pivotů, naopak se silným postem, s pěti malými rychlými hráči či se 3 podkošovými hráči atd. Běžné je využívání clon, ale lze hrát i bez nich. Je možné hrát v postavení 5-0, 4-1, 3-2, je dokonce možné v průběhu útoku tato rozestavení měnit. „MO“ je vhodný nejen proti osobní obraně, ale s úpravami i proti zónové obraně, což umožňuje především kvalitní spacing (využívání prostoru).

 

Čtení obrany:

Hráči se učí řešit situace podle toho, jak reaguje obrana v daný moment útoku. Nejedná se přitom o žádná komplikovaná rozhodnutí.Například každé vniknutí do vymezeného území řeší obrana výpomocí dalších obránců. Útočníci jsou v „MO“ trénování tak, aby uměli najít volného spoluhráče, od kterého přišla obranná výpomoc. Pokud obrana nereaguje na vnik hráče s míčem, umožňuje útočníkovi snadné zakončení. Podobně lze vyhodnocovat řadu situací na hřišti, kdy obrana má potíže najít v daný moment dobré řešení.

 

Doskok:

Možná nejvíce přehlíženou výhodou „MO“ je útočný doskok. Hráči jsou zvyklí na agresivní nabíhání do vymezeného území, jsou v pohybu v blízkosti koše a orientují se v odhadu dráhy míče. Týmy, které hrají „MO“, mají často velmi dobré statistiky, co se útočných doskoků týče.

 

Koučování „MO“

Ne každý trenér je schopen přijmout a koučovat „MO“. Trenéři se musí smířit s tím, že podstoupí svým hráčům právo rozhodovat o útočném řešení situací. Tato rozhodnutí pochopitelně ne vždy odpovídají přáním a požadavkům trenéra. Trenéři, kteří se rozhodli hrát „MO“ věří tomu, že většina jejich koučování se odehraje na trénincích. Tam implantují hráčům svoji filosofii, učí pravidla hry a trénují jednotlivé herní situace. Hráči nemohou hrát v zápase „MO“ a dívat se přitom přes rameno na trenéra.

Je těžké kontrolovat i tu hru, která je naplánovaná. I když trenér ví, jaké naběhnutí či přihrávka má přijít, nemá žádnou jistotu, že se tak opravdu stane. Takže kontrolovat hru, která není dopředu dána, je pochopitelně ještě mnohem těžší. Je to jako nabrat plnou dlaň písku. Čím více ji mačkáme, tím více písku uniká mezi prsty. To je“MO“. Jediným způsob, jak kontrolovat průběh hry, je znalost. Existuje určitá analogie s rybařením. Když dáme člověku rybu, tak má celý den co jíst. Když ho naučíme chytat ryby, má jídlo napořád. To samé platí pro trenéry. Musí v průběhu celé sezony neustále učit, nikoliv však hru, ale dovednosti a situace. Jestliže se každý hráč kontinuálně zlepšuje, umí řešit stále více situací, pak je snadnější pro hráče, aby se sami kontrolovali v zápasech.

Trenér musí dát svým hráčům velkou porci důvěry. To jediné co kontroluje na hřišti je sestava a cíle týmu. Zápas není ten správný moment pro nové prvky, náběhy apod. Všichni se musí spoléhat na to, co mají zažité z tréningů.

 

Obsah a pravidla „MO“

Pravidla „MO“ jsou taková, které určí trenér. To je právě to, co může dělat „MO“ unikátní. Trenér stanoví hráčům, jak reagovat na jednotlivé situace a hráči mají v tomto rámci svobodu rozhodování. Trenér sám musí vědět, s kterými řešeními situací umí žít a s kterými nikoliv. Tato řešení by měla odpovídat jak filosofii trenéra, tak dovednostem hráčů. Také by měla pokrýt základní elementy „MO“. Co udělá hráč po přihrávce, jak je přenos míče ze strany na stranu, kdy může hráč driblovat, jaké typy clon používat atd. Tato pravidla se mohou lišit tým od týmu. Začátek útoků může být stejný nebo podobný, pokračování by mělo vyhovovat dovednostem a schopnostem týmu. Hráči se učí předvídat, kde budou v daný moment jejich spoluhráči. Těchto pravidel by nemělo být mnoho, ale hráči by je měli mít zažitá. Pak mohou hrát společně jako tým a se sebedůvěrou.

Zde jsou vybraná pravidla některých trenérů:

• Nestůj déle než 2 vteřiny
• Po přihrávce se uvolni na hoď a běž nebo odclonit spoluhráče
• Když dribluje hráč směrem k tobě, jdi na backdoor (ke koši za zády obránce)
• Vniknutím pod koš zakonči jen v průběhu prvních 4 přihrávek
• Vnikni do vymezeného území jen po dvojím přenosu míče ze strany na stranu
• Když naběhneš ke koši a nedostaneš míč, proběhni na slabou stranu
• Když nedostaneš míč po cloně, uvolni se ke koši

Možná vás napadnou jiná pravidla, vhodnější pro váš tým. Jako příklad lze uvést: řada trenéru preferuje v momentě, kdy dribluje hráč po perimetru směrem ke spoluhráči řešit situaci nikoliv pomocí backdooru, ale tzv. hand´s off, předáním míče spoluhráči. Ideální je přitom umět obě řešení podle postavení obrany, to je „MO“.

 

Typy „MO“

Obyčejně bývají definovány 4 základní typy „MO“. Trenéři se při výběru řídí především tím, jaké vhodné typy hráčů mají k dispozici:

5-0  všichni hráči jsou ve výchozím postavení rozmístěni po perimetru. Právě toto rozestavení a pohyb z něj vycházející může být vhodný pro mladší věkové kategorie, protože učí všechny hráče potřebné herní dovednosti. Jakákoliv příliš brzká specializace např. na pivoty může hráčům spíše ublížit než pomoci.

4-1  postavení s jedním pivotem, dnes velmi často používaná herní varianta. Toto rozestavení je základem pro tzv. „Dribble drive offense motion“. Jde o hru, jejíž hlavním mottem je vnikání do vymezeného území driblingem a využívání výpomoci obránců k přihrávce na volné spoluhráče.

3-2  mohli bychom toto postavení definovat jako „klasické“, s 2 pivoty, především v basketbalové minulosti bylo téměř povinností jej mít v repertoáru.

2-3  využívání 3 pivotů není příliš obvyklé, ostatně kdo má k dispozici 3 pivoty, kteří mohou být najednou spolu na hřišti. Je velmi těžké hledat s 3 pivoty prostor pro rozvinutí hry a zakončení v otevřené střele. Toto rozestavění bývá občas základem pro hru proti zónové obraně.

V jistém slova smyslu nemusí být základní rozestavení to nejdůležitější.  „Read and react offense“, tedy „Čti a reaguj“ je způsob útočení, který ve své sofistikovanější podobě umožňuje např. velmi rychlý přechod z 5-0 na 3-2, kdy hráči ve vymezeném území, resp. jeho blízkosti postaví dvojclonu pro střelce. Nejedná se přitom o žádný signál, ale naučený způsob hry. Víme, že signál si umí trenér soupeře rozebrat a určit na něj obranu, zatímco postavení ve dvojcloně v „read and react“ vyplývá z toho, že útok si přečetl postavení obrany a zareagoval postavením dvojclony.

 

Jak implementovat „MO“ do tréninkového procesu

Je to mnohem jednodušší, než bychom si mohli představovat. Dokonce si tým, který začíná, nemusí ani všimnout, že se jedná o způsob útočení.

Jako ve všech činnostech, existuje více podob, jak „MO“ trénovat. Vhodné je nejprve bez obrany, 2na 0, 3na0 trénovat vybrané základní pohyby hráčů.  Abychom ušetřili čas, je možné tyto pohyby volit jako warm – up, zahřátí svalů. Hráči si dané pohyby zautomatizují. Protože se jedná o způsob útočení, při kterém se hráči rozhodují, jaké bude pokračování útoku, není účelné tento způsob trénování provádět příliš dlouho, protože 2na0  hráči nemají možnost se rozhodovat.

Jako progresy tedy přidáváme obránce, nejprve jednoho, pak další. Procvičujeme např. 3na 2, 3na3, 4na 3 atd. Tato cvičení mají velkou výhodu v tom, že je možné je pojmout zároveň pro cvičení obrany i útoku. Takže i když máme pojatý dril jako obranný, stále můžeme i útoku zdůrazňovat principy „MO“. Jako příklad lze uvést: v obraně máme 4 hráče, kteří procvičují posuny a výpomoc obrany proti šestici útočníků, tedy v početní nevýhodě. Zároveň útočníci praktikují námi požadované principy „MO“, naběhnutí po přihrávce, clona bez míče apod.

Trénování „MO“ je rovněž velmi užitečné v návaznosti na rychlý protiútok. Ten může být základem pro velmi efektivní využití „MO“. Namísto tzv. „secondary break“, hry která navazuje na rychlý protiútok, lze s úspěchem navázat s „MO“. Obrana při bránění rychlého protiútoku je často rozhozena, hráči brání někoho jiného, než svého útočníka a útok toho může náležitě využít. Pivot je bráněn malým hráčem, rozehrávač naopak některým z dlouhých apod. Tedy situace, kdy lze snadněji uniknout obránci a rozehrát výhodnou situaci.

Z výše uvedeného vyplývá, že na „MO“ se můžeme de facto připravovat celý tréning, protože jej lze sestavit tak, aby vždy součástí cvičení byly prvky „MO“, tedy při nácviku rychlého protiútoku, obrany, clon apod.

Jedna z velkých úloh trenéra je přesvědčit hráče, že nemohou udělat špatné rozhodnutí. Jediné, co mohou udělat špatně, je neudělat žádné rozhodnutí, nerozhodnost je to, co může „MO“ škodit. Samozřejmě, že chceme, aby se správně uvolnili ze clony, ale když tak neučiní, není to nic podstatného v celkovém kontextu hry. Útok bude pokračovat. Když však budou váhat s naběhnutím kvůli vlastní nerozhodnosti, to je to, co ublíží plynulosti útoku.

Rovněž tak je vhodné učit komunikaci při hře. Jde o komunikaci jak verbální tak neverbální. Domluva týkající se clonění, nabíhání z clon, časování pohybů, vědomí, kdy přihrát míč a kam jít do prostoru po odclonění spoluhráče, tam všude je komunikace velkým pomocníkem. Jestliže na tréningu při nácviku „MO“ slyšíme pouze vrzání bot hráčů, pak máme určitě jeden problém na řešení.

Každý trenér by měl vzít v úvahu při rozhodování se zařazení „MO“ do svého repertoáru, jak jí učit a co by měla obsahovat. Čím je mladší tým, tím by mělo být vše jednodušší. Jednak by mnohé nemuseli chápat a jednak většina času by měla být věnována rozvoji individuálních dovedností.

Stejné pravidlo platí i při zvažování basketbalového IQ, které v danou chvíli hráči mají. Rozvoj IQ jistě přijde, ale je nutné začít s opravdu jednoduchou základní formou výuky „MO“.

 

Pro jasnější představu o „MO“ uvádíme základní charakteristiky dvou her:

 

„Dribble drive motion offense“ a  „Read and react offense“

 

Dribble drive motion offense (dále jen „ DDMO“)

 

V současné době velmi populární a hojně používaná „MO“. Jejím autorem je Vance Valberg, dnes asistent coach ve Philadelphia 76ers. Tím, kdo ji velmi zpopularizoval, byl trenér John Calipari, head coach Kentucky Wildcats.

Jak lze vyčíst z názvu, hlavním klíčem hry je vnikání driblingem ke koši. Obranu proti „ DDMO“ mimo jiné doprovází větší množství faulů a celkově potíže zastavovat vnikání driblingem do středu obrany. Velmi časté základní postavení „DDMO“ je 4-1, jak ukazuje obrázek:

Podstatnými aspekty tohoto útoku jsou:

• Vytváření obranných mezer
• Správný spacing (využívání prostoru)
• Mentalita a schopnost vnikat driblingem do obrany

První dva body spolu úzce souvisí. Na obrázku vlevo vidíte základní postavení útočníků, které umožňuje obráncům snadněji pomáhat na hráče s míčem. Vytvořené prostory pro únik (šedé trojúhelníky) nejsou dostatečně velké. Na obrázku vpravo je zřetelné, jak hráči svým postavením (spacing) vytvořili v obraně podstatně větší prostory pro dribling do vymezeného území.

  

Tak, jak se vyvíjí basketbal v posledních letech, stává se stále zřetelnějším, že k vytvoření střelecké příležitosti je nutné nejprve vytvořit situaci „close-out“. Je to moment, kdy obránce běží proti hráči s míčem, a ten využívá tohoto pohybu k úniku nebo ke střelbě. Cílem „ DDMO“ je vytvořit v průběhu každého útoku situace vhodné pro únik. Každý pohyb hráče má za cíl vytvářet prostor pro vnikání a využívat „close-out“ pro vnikání do samého srdce obrany. Útočníci dělají svá rozhodnutí během krátkých okamžiků, které mají k dispozici a musí je dělat sami, bez pokynů trenéra. Ten trenér, který chce kontrolovat hru pokyny za postranní čárou, by raději měl zvolit jiný způsob dobývání soupeřova koše.

Využívání close out k úniku pak tvoří další základ hry „ DDMO“. Obrana je nucena vypomáhat na hráče, který vniknul do obrany a tím se otevírají možnosti pro přihrávku na volného hráče a další pokračován hry.

Z výše popsaného základního schématu „DDMO“ je zřejmé, že vyžaduje hráče, kteří velmi dobře ovládají míč, umí jej ochránit proti obrannému tlaku a rovněž umí dělat v rychlosti správná rozhodnutí. A nejedná se pouze o jednoho rozehrávače (point guard), který to zvládá, jde o dovednosti, které zvládají všichni hráči na hřišti. Rovněž tak je nutné mít k dispozici dobré střelce, kteří umí využít vniku spoluhráče k tomu, aby mohli dostat přihrávku a vystřelit z otevřené pozice.

Požadavky na dovednosti co se především driblingu, vnikání, střelby, rozhodování se, mohou vést trenéry k zjištění, že „já takové hráče prostě nemám a hrát „DDMO“ tedy nechci a nebudu“. K tomu je nutné říci: budete překvapeni, jak jsou hráči schopni se v těchto činnostech zlepšovat, když jsou na každém tréninku konfrontování s vnikáním do vymezeného území a rozhodováním se, jestli zakončit, kam přihrát atd. Nejenom, že se zlepšují, co se technických dovedností týče, ale rovněž jejich basketbalové IQ narůstá. A možná, že to nejhlavnější je, že hra, kde oni dělají rozhodnutí, je začne velmi bavit a i to může být hlavním mottem pro „DDMO“. Mějme na mysli, že basketbal by měl být především v dětských a juniorských kategoriích zábavou a hrou!

 

Read and react offense (dále jen „ R&R“):

 

Autorem „R&R“ je trenér Rick Torbett. Zajímavý je důvod, který dal vzniknout „R&R“. Jeho tým procházel nepříliš úspěšným obdobím a Rick si uvědomil jednu důležitou skutečnost. Na tréninku věnoval 80% času nácviku herních systémů a 20% času basketbalovým dovednostem. V zápasech ale jeho tým dával 20% bodů z herních systémů, 80% bodů vyplynul ze situací, jako jsou rychlý protiútok, útočný doskok, získaný míč v souboji apod. Změnil tedy způsob trénování a úspěch se brzy dostavil, většinu času na tréninku se začal věnovat individuálním dovednostem a to se brzy projevilo i v zápasech. Torbett pokračoval v kreativní činnosti a vytvořil postupně systém výchovy basketbalistů, který nazval „Read and react“ tedy „Čti a reaguj“. Nejedná se pouze o jeden z více „MO“, ale rovněž o metodiku, jak učit hráče útočným dovednostem. Metodika je vhodná pro všechny věkové kategorie, učí využívání prostoru, časování, čtení hry. Je nastavena ve velkém detailu tak, že začíná od nejjednodušších nácviků a velmi doporučuje nepokračovat na vyšší úroveň, dokud nezvládne tým tu, kterou právě nacvičuje. Základem je učení útočných reakcí 2na0,3na0, 2na1 atd.

Současně „R&R“ učí implementovat získané dovednosti do hry, a to v různých postaveních. Velkou výhodou je, že systém „ R&R“ nevyžaduje pro zápasy určité typy hráčů, jako ostatní „MO“. Jak je popsáno výše, hrát „ DDMO“ bez určitých jasně definovaných typech hráčů lze jen obtížně. „ R&R“ umožňuje např. v nejmladších kategoriích nacvičovat nejzákladnější útočné dovednosti a postupně je začít používat v zápasech. „ R&R“ nenechává hráčům tak velkou herní volnost, jako jiné „MO“, tu má pouze hráč s míčem a ostatní jsou de facto povinni reagovat naučeným způsobem. Tento naučený způsob jsou basketbalové principy, které mohou hráči uplatňovat po celou svoji basketbalovou karieru. Trénování R&R je zároveň možné pojmout jako nacvičování obranných činností, což mimo jiné šetří tréninkový čas.

R&R je možné charakterizovat takto:

• Je velmi dobře pochopitelná a informace přenosné z trenéra na trenéra i z hráče na hráče
• Pro svoji jednoduchost je pomocí opakovaného trénování zvládnutelná na vysoké úrovni
• Je založena na návycích více než na basketbalovém IQ
• Dává hráčům herní svobodu a radost ze hry, podporuje individuální útočné dovednosti
• Buduje postupně spolupráci všech 5 spoluhráčů
• Je dostatečně jednoduchá pro děti, zároveň má potenciál pro nejvyšší úrovně
• Spojené nádoby: čím lepší dovednosti, tím lepší provedení platí i obráceně

 

Příklad nácviku R&R:

Nácvik spolupráce začíná ve dvojicích bez obránců. V konkrétní situaci jde vždy o určený pohyb hráče s míčem a reakci spoluhráče na tento pohyb. Principem je vždy vhodné využití prostoru a časování pohybu. Trenéři samozřejmě dbají na správně technické provedení.

Obr. č. 1

Na obrázku č. 1 je řešena základní situace, kdy hráč s míčem vnikne do vymezeného území a jeho spoluhráč na perimetru na silné straně ve vhodný moment naběhne pro přihrávku.

Obr. č. 2

Na obrázku č. 2 již nacvičují stejnou situaci tři hráči.  Hráč 5 sbíhá z rohu ke koši ve stejný okamžik jako hráč 2 po křídle. Hráč 1 s míčem pak má na výběr 2 přihrávky.

Obr. č. 3

Na obrázku č. 3 je opět stejná situace, kterou nacvičujeme poté, co zvládneme nacvičování ve dvojicích a trojicích. Do cvičení je přidána reakce hráčů na pohyb hráče s míčem ze slabé strany. Hráč č. 3 je tím, kdo může dostat tzv. bezpečnou přihrávku, tj. je řešením pro případ, že obrana ubránila celou situaci na silné straně. Do cvičení jsou postupně zapojování obránci tak, aby útok řešil momenty, které mohou nastat v zápasech.

„R&R“ je svojí podstatou velmi vhodným směrem především pro trenéry mládeže. Vychovává především hráče, kteří jsou velmi universálně vybaveni po herní stránce, a to by mělo být tím nejhlavnějším trenérským úkolem.

 

Je dost pravděpodobné, že hodnocení trenérů jak „DDMO“ tak „ R&R“ se bude od sebe lišit. Rovněž tak se bude lišit porovnávání obou útoků navzájem. Podstatné je nalézt to, co kterému trenérovi více vyhovuje.

 

R&R :

• Je založena více nabudování návyků a instinktů, které znamenají ve hře to, že hráči se umí rozhodovat bez časové prodlevy
• Jako reakci na pohyb míče preferuje jedno řešení
• Je velmi universální, adaptovatelná pro všechny typy hráčů, proti všem obranám

DDMO:

• Vyžaduje výchovu určitého typu hráčů, jak je popsáno výše v textu. S nimi je „DDMO“ velmi účinný způsob útočení
• Dává hráčům při hře velkou svobodu, což představuje potřebu vyššího basketbalového IQ. Toto IQ hráči získávají postupně na trénincích a pochopitelně odehráním většího množství zápasů. Podobně jako v R&R jde především o trénování vnímání prostoru a časování pohybů.
• Přestože jsou principy „DDMO“ trenérům známé, je složité zvolit proti ní efektivní obranu.

 

 V tomto vydání bulletinu jde především o základní charakteristiku a popis „MO“. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně široké téma, další vydání bulletinu se bude věnovat samostatně nácviku „MO“.

 

Zdroje:

Rick Torbett - Read and react, dvd (6ks)

Coach „O“ - Dribble drive offense motion, kniha

 

Protože se jedná o závažné téma, uvádíme další tipy, které se zabývají tím, jak trénovat „MO“

 

Vance Walberg – Mastering the dribble drive attack offense, dvd

John Calipari - Drills dribble drive offense motion, dvd

Cca hodinové video nácvik „MO“ 5-0, způsob předání je možný po dohodě na martinchmel@centrum.cz

 

 

---

Trenérský bulletin „Čti a reaguj“ vydává Metodická komise České basketbalové federace ve spolupráci s odborným trenérským webem 24vterin.cz. Vybrané téma zpracoval Martin Chmel.  Bulletin je dostupný v elektronické podobě na webu 24vterin.cz.