Vážené trenérky, vážení trenéři,

přihrávka jako zapomenuté umění? I s tímto pojmem se můžeme setkat v některých publikacích. Ti z vás, kteří sledujete zápasy na mezinárodní scéně, především evropské pohárové soutěže, si jistě všímáte špičkových individuálních dovedností hráčů. Umění přihrávat, ale také přijímat přihrávku, mezi ně nepochybně patří. Přihrávka může působit z pohledu diváka do jisté míry jako samozřejmost a někoho nadchne jen ve výjimečných případech, například při tzv. „alley-oop“, neboli přihrávce nad obroučku, kde na ni čekají ruce spoluhráče, aby míč zasmečovaly do koše. Pro trenéry však může být velmi ošidné, podléhat tomuto dojmu samozřejmosti. Když podceníme význam přihrávky např. tím, že se jí nebudeme dostatečně věnovat na trénincích, pak si můžeme rozšířit místo v kolonce ztrát a jakákoliv útočná koncepce se stane bezzubou. Spíše než o zapomenutém umění, mohli bychom hovořit o (ne)trénování přihrávek v takové podobě, která odpovídá požadavkům moderního basketbalu, a ty jsou opravdu vysoké.

Přihrávka především symbolizuje kolektivnost basketbalu ve srovnání s ostatními individuálními dovednostmi. Vytváří více možností pro úspěšnou střelbu než dribling. Asistence před dosažením koše je velmi důležitou a sledovanou kategorií. Radost po úspěšné střele, kterou vsítil střelec po přihrávce spoluhráče do otevřené pozice, často zvedne lavičku včetně trenéra. Přihrávka je efektivní způsob, jak udržet míč dál od obránců a zároveň nejrychlejší cesta k přiblížení se k soupeřovu koši.

Počet přihrávek v zápase se liší tým od týmu podle způsobu hry, ale můžeme říci, že se vždy pohybuje v řádu stovek. Pravděpodobnost více ztrát díky špatné přihrávce je tudíž vysoká. Kdo je tím zodpovědným za špatnou přihrávku? Je to náš střední rozehrávač? Nebo hráči, kteří nepochopili myšlenku přihrávajícího? Nebo si soupeř přečetl náš herní systém a umí předvídat? Jsou to snad stále dokonalejší obrany, které nám přihrávky neustále ztěžují? Nebo je to trenér, který jednoduše nevěnuje přihrávce patřičnou pozornost? Jistě vás napadnou další důvody.
Rádi bychom, aby dnešní vydání Bulletinu přispělo pozitivně k tréninkovému procesu, co se přihrávek týče, a tím i k jejich úspěšnému používání v zápasech.

Autor: Martin Chmel
 

To, co říkáš svým hráčům, není to, co platí. Platí to, co oni slyší. – Red Auerbach (8 titulů NBA za sebou s Boston Celtics)

 

TÉMA: PŘIHRÁVKA POD TLAKEM OBRANY

Jak se vyhýbat v zápase nepovedeným přihrávkám? Není úplně jednoduché definovat dobrou přihrávku. Obecně, může to být ta, kterou přijímající hráč chytil na místě, odkud může následovat úspěšné pokračování akce. Stačí však, aby byl hráč v okamžiku chycení přihrávky obklíčen obránci, a v ten moment se již o dobrou přihrávku nejednalo. Rovněž tak příliš prudká nebo pomalá přihrávka, příliš vysoká či do strany není dobrou přihrávkou. Přihrát pozdě hráči, který naběhnul za zády svého obránce ke koši (tzv. „backdoor“) většinou znamená, že hráč nemá šanci úspěšně zakončit. Jestliže nepřesná přihrávka donutí hráče ve střelecké pozici, aby míč zpracovával o vteřinu déle, pak dá příležitost obránci dostat se do postoje, který střelbu může ztížit či znemožnit.

Několik zásad pro úspěšnou přihrávku:

a) Přihrávka míří přesně na cíl:

Cíl přihrávky má v basketbale řadu podob. Přihrávka hráči v postoji trojího ohrožení koše míří přesně do střelecké ruky, která umožní přijímajícímu hráči otevřenou střelu. Přihrávka na pivotmana v pozici dolního posta zády ke koši směřuje do ruky, která je vzdálenější od rukou obránce. Přihrávka do rychlého protiútoku do běhu znamená pro přihrávajícího hráče umět odhadnout místo, kde spoluhráč může chytit míč, aniž by zpomalil. Přihrávka po obvodu perimetru při těsné obraně znamená přihrávat tzv. „pryč od obránce“, tedy tak, aby obránce na přihrávku nedosáhnul.

b) Čtení obrany:

Je užitečné, abychom rozvíjeli u hráče s míčem vnímání hřiště. Přihrávka přes 2 či více obránců, kteří rádi míč chytí nebo tečují, nepatří mezi ty úspěšné. Volíme raději jednoduché přihrávky. Ta by měla směřovat pryč od obrany. Preferujeme tzv. jistou přihrávku, nikoliv takovou, která má šanci 50:50, že jí získá soupeř. Typickým příkladem riskování je přihrávka spoluhráči nabíhajícímu proti míči, vedle něhož běží v těsné blízkosti obránce, který má k míči stejně blízko, jako útočník.

c) Fintování:

Fintování patří mezi základní dovednosti, často však bývá v tréninkovém procesu podceňováno:

• Mezi efektivní způsoby patří naznačení přihrávky do místa, kde má obránce ruku, např. nad úrovní ramen. Následná přihrávka o zem má poté volnou cestu.
• Pozice trojího ohrožení koše hráče s míčem nutí obránce soustředit se na hrozící únik nebo střelbu, takže útočník má větší prostor pro přihrávku
• Naznačení přihrávky na opačnou stranu, než kam zamýšlí útočník přihrát, bývá úspěšné obzvláště proti zónové obraně.
• Jinou fintou je tzv. „ řeč těla“. Útočník při vniknutí driblingem do vymezeného území směřuje své tělo tak, aby přesvědčil obranu, že chce zakončit sám. Tím si uvolní prostor pro přihrávku spoluhráči např. na perimetru.

 Když nepoužívá hráč fintování při přihrávce, dochází často k tzv. telegrafování přihrávky, tedy momentu, kdy obránci předvídají podle pohybu hráče s míčem směr přihrávky a využívají tohoto momentu k zisku míče.

d) Vytváření koridorů:

Jedním z důvodů, proč používat dribling v basketbale, je snaha hráče s míčem vytvořit pozici pro optimální přihrávku. Typickým příkladem může být dribling rozehrávače k postranní čáře na úrovni perimetru, odkud přihrává do pozice dolního pošta. Najde tak snáze volnou ruku pivota a získá optimální úhel pro přihrávku. Stejně tak, jako hráč s míčem, vytvářejí ostatní spoluhráči svým pohybem koridory pro přihrávku. Při hře proti zónové obraně 2-3 může jako příklad posloužit naběhnutí pivotmana do tzv. zkráceného rohu, tj. mezi středního a krajního obránce, kde může přijmout přihrávku v pozici trojího ohrožení koše.

Za koridor považujeme imaginární dráhu mezi dvěma hráči, která je otevřená pro přihrávku, tj. s malým riskem, že bude zachycena obranou. Pro přihrávajícího hráče to bývá prostor nad hlavou obránce, vedle hlavy obránce a vedle nohou obránce, pro přijímajícího je podstatné nalézt volný prostor pro příjem přihrávky. Využívá především správné načasování pohybu, pohybu do volného prostoru, používání clon bez míče apod.

e) Další zásady:

Trpělivost – v angličtině existuje velmi trefný pojem „by quick but dont hurry“ což se dá přeložit jako „buď rychlý ale nespěchej“. Především u mládežnického basketbalu vidíme často zbrklou, nepřipravenou přihrávku. Samozřejmě nejedná se o přihrávky do rychlého protiútoku, ale především o přihrávky v postupném útoku. Je užitečné učit hráče po příjmu míče být v pozici trojího ohrožení koše a hledat to nejlepší řešení v daný moment – přihrávku, únik nebo střelbu.

Signalizace ruky – spoluhráč dává najevo připravenost přijmout přihrávku signalizací ruky. To je užitečné např. při vyhazování z autu. Hráč přijímající míč se tím rovněž vyhne tzv. „tancování“, tj. několikanásobné okamžité změně směru pohybu při uvolňování se pro míč, která je matoucí pro vyhazujícího hráče.

Přihrávka z výskoku – ne každý příklad, který vidíme od těch nejlepších hráčů např. v NBA, je nutně tím nejlepším pro trénování správných základů basketbalu. Přihrávka z výskoku poté, co hráč ukončí dribling u koncové čáry, vyskočí, zvedne hlavu a hledá spoluhráče, který tam ještě před chvílí byl, bývá nabídkou soupeři pro založení protiútoku. Takto odhozený míč má spíše charakter centru do pokutového území ve fotbale, kde mají větší šanci obránci než útočníci získat míč. 

Vybrané situace a jejich řešení:

Obranné systémy dokáží v současné době velmi ztěžovat útočníkům přihrávky. Můžeme na palubovce vidět týmy, které úpěnlivě brání prostor vymezeného území a přihrávka do vnitřního prostoru znamená velké riziko pro útočící hráče. Jindy jsme svědky těsné osobní obrany na první přihrávku, vyžadující značné úsilí útočníků, které umožní tento tlak překonávat. Někteří trenéři jistě zažili zónovou obranu 1-3-1, postavenou z vysokých hráčů, kteří využitím délky svých natažených paží vytvoří hustý les rukou, přes který je obtížné přihrávat spoluhráčům.

 

1. Perimetr:

Jak dosáhnout bezpečnější přihrávky po perimetru? Hráč s míčem může zkrátit vzdálenost pro přihrávku tak, že se přiblíží driblingem k hráči, aby dráha letu míče byla kratší. Důležitý je také způsob přihrávky. Ta by měla být rychlá, takže přihrávka o zem většinou nepřichází v úvahu. Stále častěji vidíme přihrávat hráče jednou rukou, tzn., že si chrání míč před svým obráncem, případně přímo přihrávají z driblingu, takže přihrávka je ještě rychlejší. Hráč přijímající míč v případě, že je těsně bráněn obráncem, si načasuje uvolnění do prostoru, první pohyb nejlépe směrem ke koši. Obránce je nucen reagovat, protože jinak hrozí koš z tzv. „ backdooru“ (sběhnutí za zády obránce ke koši). Poté se útočník vrací zpět na perimetr a říká si rukou o přihrávku. 

 Další možností, jak doručit míč do rukou spoluhráče na perimetru je tzv. „hand´s off“. Hráč s míčem dribluje ke spoluhráči, který může vykročit naproti. V momentě, kdy jsou u sebe, tak na vnější straně od obránců si předají míč z ruky do ruky. Následuje clona hráče, který dribloval a předal míč, na obránce spoluhráče. „Hand´s off“ bývá často využívaný proti těsné osobní obraně, nebo v okamžiku, kdy nelze přihrávku spoluhráči hodit.

 

2.  Pozice dolní post:

Přihrávka do pozice dolního posta z perimetru vyžaduje nejprve tuto situaci vytvořit, např. rychlým přenosem míče po obvodu perimetru ze silné na slabou stranu. Útočící tým tak získá výhodu izolace křídla s míčem a hráče na dolním postu do doby, než se obrana soupeře nové situaci přizpůsobí. Podle odborné studie barcelonské university, kterou najdete na stránkách www.redalyc.org pod hlavičkou „Is the inside pass a performance indicator“, právě pohyb míče po perimetru generuje volný vnitřní prostor. Přihrávka do tohoto prostoru pak usnadňuje útok a znevýhodňuje obranu. 

Přihrávka by měla jít z prostoru za tříbodovou čárou, aby byl vytvořen dostatečný prostor mezi oběma spoluhráči („spacing“) a zároveň pod prodlouženou čárou trestného hodu, což umožní optimální úhel pro přihrávku.

Hráč s míčem by měl být v pozici trojího ohrožení koše, nutí tím svého obránce nebránit pouze přihrávku, ale ten se musí soustředit na ubránění úniku popř. otevřené střely. Hráč na dolním postu získá svoji pozici tím, že např. otočkou dostane svého obránce „na záda“. V ten moment je vytvořena optimální situace pro přihrávku. Jestliže obránce brání hráče na dolním postu ze strany od základní čáry, dostává pivot přihrávku do volné ruky, která je blíže k čáře trestného hodu. Při obraně pivota „ze zhora“ ten dostává přihrávku do volné ruky blíže ke koncové čáře.

Typ přihrávky volí útočník podle pohybu rukou obránce. Pokud je má obránce ve výši ramen, naznačí útočník přihrávku okolo hlavy obránce a přihraje o zem. Často přitom využívá útočník ukročení do strany a přihrávku jednou rukou. Když má obránce ruce blízko palubovky, naznačuje útočník přihrávku o zem a přihrává trčením přímo spoluhráči do volné ruky.

Jsou trenéři, kteří hrají systémově v zápasech přihrávku na pozici „dolní post“. Z těch největších trenérských osobností to byl Phil Jackson, jehož „ Triangle offense“ je jedním z fenomenů v basketbale. V rámci nácviku tohoto typu útoku na tréninku pak je známé pravidlo „každá třetí přihrávka jde na pozici posta“. Jak vidno, tato přihrávka má opravdu mimořádnou důležitost, a je nutné ji věnovat na tréninku adekvátní pozornost.

 

3. Vniknutí do vymezeného území:

Přihrávka po vniknutí do vymezeného územ (tzv. „drive and kick“, „drive and dish“)je jedním z nejčastěji používaných způsobu útočení. Útok využívá výpomoci obránců na útočníka s míčem, který úspěšně pronikl ke koši, pro přihrávku na volného spoluhráče. Tato přihrávka může být dlouhá, na perimetr („drive and kick“), nebo v rámci vymezeného území, většinou na pivotmana („drive and dish“ – podání míče za zády obránce spoluhráči na krátkou vzdálenost). Především střelba za tři body bývá úspěšná právě po přihrávce po vniku do vymezeného území, protože střelec je v otevřené pozici, jeho obránce je odstoupený k míči.

Protože i obránci princip vniku a následné přihrávky dobře znají a očekávají ji, vyžaduje správné provedení této přihrávky řadu individuálních dovedností a pružnou spolupráci přihrávajícího a přijímajícího míč. Hráč s míčem by měl ovládat tzv. „řeč těla“(„body language“). Jestliže dribluje směrem, kam chce přihrát a má nasměrovaný celý trup směrem ke spoluhráči, pak obránci mají zjednodušenou roli, protože nemusí bránit hráči s míčem v dokončení úniku, ale soustředí se na ovlivnění přihrávky. Ideální je přihrávka bez dívání („no look pass“). Přihrávku by měli hráči umět hodit v kterémkoliv momentu svého pohybu, tj. z driblingu, z dopadnutí na obě nohy, ze střelby. Přihrávka je velmi rychlá a přesná, do střelecké ruky spoluhráče. Jen tak může být využit výhoda útoku poté, co obrana byla donucena k výpomoci. Způsob přihrávky asi nelze limitovat, často bývá využívána přihrávka jednoruč i s dlaní otočenou vně o 90 stupňů od těla. Vhodnou je rovněž přihrávka přes rameno („hook pass“ - ala střelba přes hlavu).

Velmi důležitá je spolupráce ostatních spoluhráčů. Jejich reakce na vnik do vymezeného území je podstatná pro vytvoření střelecké pozice. Špatné přihrávky především u mladých hráčů vyplývají z toho, že spoluhráči neumí odhadovat, kdy a kam mají naběhnout, aby na ně přihrávka mohla směřovat. Hráči bez míče vytvářejí svým pohybem koridory pro přihrávku, tzn., že nabíhají do prostoru tak, aby na ně hráč s míčem viděl, nejsou skryti za obránci. Změna místa útočníka navíc znesnadňuje obránci jeho návrat k němu poté, co šel do výpomoci. Zmíněná reakce hráčů bez míče na vniknutí spoluhráče do vymezeného území by měla být předmětem pravidelného trénování. Smyslem je naučit hráče časování pohybu a vnímání prostoru, do kterého nabíhají pro příjem přihrávky.

 

4. Zónová obrana

Naprosto rozhodující význam pro úspěšnou hru proti zónové obraně má právě přihrávka:

1. Rychlý přenos míče ze strany na stranu doprovázený správným postavením hráčů sám o sobě často stačí k vytvoření střelecké pozice. Účinné je fintování, např. přihrávky na opačnou stranu, naznačení vniknutí a následná přihrávka apod. Důležitý je princip bezpečné přihrávky po obvodu perimetru, tj. nedovolit obráncům získat míč vběhnutím do koridoru přihrávky.
2. Přihrávka na pozici „horního posta“tj. na hráče do prostoru na vrcholu oblouku trestného území vytváří velký tlak na zónovou obranu. Je to místo odkud hráč může vystřelit, nebo se přiblížit driblingem ke koši a zároveň přihrát kterémukoliv spoluhráči. Zónová obrana reaguje na tento moment stažením se blíže k míči a to vytváří prostor pro tříbodové koše po zpětné přihrávce na perimetr.  Další variantou je přihrávka „high-low“, kdy hráč najde přehozením obránce obloučkem svého spoluhráče v blízkosti koše.
3. Volba správné přihrávky je mimořádně důležitá při vytvoření převahy počtu útočníků na vybrané polovině hřiště, kdy na zvolené straně jsou např. 3 obránci a 4 útočníci (tzv.“ overload“). Najít přihrávkou volného hráče znamená s velkou pravděpodobností, že si útok vytvoří otevřenou střeleckou pozici.
4. Velmi užitečnou přihrávkou je tzv. „skip pass“. Jedná se o přihrávku s míčem nad hlavou přes více hráčů. Používá ji např. hráč na perimetru u postranní čáry, kdy přehodí míč na slabou stranu na volného střelce, nebo hráč na pozici „horního posta“, který přihraje přes obranu spoluhráči do rohu.
5. Stejně jako proti osobní obraně, platí proti zóně princip vniknutí do vymezeného území a přihrávka volnému spoluhráči.
6. Dalšími přihrávkami jsou do volných prostor, např. do „zkráceného rohu“, nebo na hráče, který naběhnul prudce do vymezeného území.

 

5. Zdvojení

Řešením této situace se zabývá část dnešního videa.

Jak přihrávky trénovat?

 Pochopitelně vše záleží především na věkové kategorii. Ti nejmladší by měli trénovat nejprve správné technické zvládnutí přihrávky obouruč trčením i obouruč o zem. Počet různých typů přihrávek, používaných v zápasech se nepochybně rozšířil, ale ve statistikách je přihrávka trčením pořád nejpoužívanější přihrávkou. I ve špičkovém basketbalu vidíme, že např. pivot po obranném doskoku dribluje ihned směrem k soupeřovu koši a hodí obouruč trčením dlouhou přihrávku do rychlého protiútoku. Vše záleží přitom na konkrétní situaci, jindy volí pivot v obdobné situaci tzv. baseballovou přihrávku, aniž by zahájil dribling.

Abychom uměli hrát proti různým obranám a mohli úspěšně řešit konkrétní herní situace, kterých je opravdu nepočítaně, měli by hráči postupně získávat dovednosti trénováním dalších typů přihrávek. Jedná se především o přihrávku jednou rukou, přihrávku obouruč s míčem nad hlavou („skip pass“), již zmiňovanou baseballovou přihrávku, či přihrávku přes rameno. Mějme na paměti, že se jedná o dlouhodobý proces a hráči především získáváním herních zkušeností začnou postupně volit správný typ přihrávky.

Důležité je v souvislosti s přihrávkami trénovat ballhandling, tj. ovládání míče, např. přihrávkami dvou hráčů s dvěma míči, či přihrávky ztížené přidáním tenisového míčku do cvičení. A v neposlední řadě, načasování a pohyb určeným směrem hráče bez míče, např. vybranými cvičeními 2na0 trénujeme spolupráci přihrávajícího a přijímajícího míč.

V rámci tréninku přihrávek jsou důležitá i herní cvičení, která simulují zápasové situace. Jedním z mnoha příkladů je hra 3 na 3, kdy hráči nemají k dispozici dribling a přihrávka je jediným způsobem, jak vytvořit střeleckou pozici.

Přihrávku bychom měli vnímat i po mentální stránce, nejen jako technickou dovednost. Především ti mladší mají tendenci vnímat přihrávku jako poslední řešení, když už nemohou uniknout nebo vystřelit na koš. Rovněž nedostatek herní zkušenosti a drilování přihrávek na tréninku znamená špatný odhad, jak míč hodit, ale i jak ho přijímat. Po více ztrátách v zápase to může vést k nechuti přihrávku hodit a to je v basketbale začarovaný kruh. Přihrávka vyžaduje trpělivost, trénování a výsledky se nepochybně dostaví!

Video: obsahuje nejprve několik ukázek pro rozcvičení s přihrávkou v pohybu. Poté následuje cvičení při tlaku a obránce a následně výklad, jak by měl reagovat útočník s míčem na zdvojení. Následují další cvičení s tématem přihrávka pod tlakem.

 

 

Cvičení č. 1: rychlá přihrávka

Vytvoříme 2 družstva o stejném počtu a rozmístíme do kruhu. Spoluhráči stojí vždy ob hráče. Mezi spoluhráči je vzdálenost vhodná pro přihrávku. Každý tým má jeden míč. Cvičení zahájíme na signál trenéra tak, že míče jsou v pozici ob dva hráče. Určíme směr přihrávek. Cvičení je soutěžní, cílem je aby míč druhého týmu (na obrázku jsou to zelení) dostihnul pomocí co nejrychlejších přihrávek míč prvního týmu. Volíme různé způsoby přihrávek.

 

Cvičení č. 2: časování přihrávky

Toto cvičení trénuje načasování přihrávky. Hráči (každý má míč) si stoupnou do kruhu a na znamení trenéra všichni přihrají míč dalšímu hráči a zároveň přijmou přihrávku z druhé strany. Přihrávat lze ze začátku o zem, pak měníme různé typy přihrávek a při určité zručnosti lze dát hráčům 2 míče, hráči mohou oběma míči driblovat a na znamení oba míče přihrát sousedovi v kruhu a přijmout dva míče z druhé strany.

 

Cvičení č. 3: rychlé přenesení hry (transition)

Celoplošné cvičení, hráči se rozdělí do trojic.  Hráči v maximálním tempu pomocí dvou přihrávek a vždy jen s jedním driblingem k dispozici se dostanou na druhou stranu hřiště, křídlo (na obr. č. 2) zakončí, úkolem středního rozehrávače je být v uvnitř perimetru například v oblasti čáry trestného hodu v momentě střelby.

Střední rozehrávač z další trojice (na obr. č. 4) doskočí míč a cvičení pokračuje kontinuálně stejným způsobem. Můžeme stanovit počet dosažených košů, např. 20., poté změníme na zakončení z levé strany.

 

Cvičení č. 4: průpravná hra-touchdown   

Určíme dva týmy a postavíme např. z kuželů branky. Hráči při hře nesmí driblovat a dělat kroky, cílem je položit míč za brankovou čáru (touchdown). Míč nesmí při přihrávce upadnout na zem. Určíme počet bodů za položení míče za brankovou čáru. Když tým skóruje, střílí následně trestný hod, za úspěšný pokus si tým připíše další bod.

Variantou cvičení můžou být povolené 1-3 driblingy.

Jako další obdobu této hry mají oba týmy jednoho hráče, který stojí, popř. sedí na židli v kruhu pro trestný hod. Úkolem týmu je přihrát tomuto hráči, ostatní hráči nesmí do kruhu. Dalším pravidlem může být možnost hráče držet maximálně 5 vteřin míč. Hráč, který dokáže přihrát spoluhráči do kruhu, jej následně vystřídá.

 

Cvičení č. 5: komplexní týmové cvičení

Hřiště rozdělíme na 4 části (viz obrázek) a do každé části dáme 2 obránce. Obránci mohou zůstat pouze ve své části. Proti postavíme 3 útočníky. Jejich úkolem je dostat se přes obránce na opačnou stranu hřiště a zakončit. Cvičení vyžaduje rychlé rozhodování se pod tlakem obrany a správné a rychlé reakce všech tří útočníků. Útočníci mohou driblovat. Toto cvičení vyžaduje nejen velmi dobé přihrávky, ale je zaměřené i na uvolňování hráče bez míče, hoď a běž a dribling s hlavou nahoře.

 

Cvičení č. 6: víceúčelové cvičení

Cvičení zahájí ve středovém kruhu hráč 1 přihrávkou na hráče 2, který následně přihraje hráči 3. Hráč 1 se po přihrávce uvolňuje směrem ke koši, kde chytá míč od od hráče 3 a zakončuje. Hráč 1 načasuje naběhnutí pro přihrávku do zakončení tak, aby byla co nejmenší časová prodleva mezi příjmem míče hráčem 3 a přihrávkou. Používá k tomu i změnu rychlosti.

Hráč 1 po střelbě a doskoku míče přihrává k postranní čáře na hráče 4, který přihraje hráči 5 podél postranní čáry (chycení míče předchází „V– únik“).

V momentě, kdy hráč 5 chytne míč, uvolňuje se hráč 6 prudce do opačného rohu hřiště. Hráč 5 využívá tzv. vyčkávacího driblingu do momentu, kdy hráč 6 doběhne do rohu a poté mu posílá přihrávku.

Hráč 5 po přihrávce na hráče 6 vybíhá směrem do středu hřiště (cca 70% rychlostí), poté změní směr, a maximální rychlostí se uvolňuje směrem pod koš, kde chytá přihrávku od hráče 6 a zakončí.

Z obrázku je zřejmé, že se jedná o 6 pozic, na kterých se hráči střídají. Způsob rotace hráčů necháváme na trenérech.

 

Zdroje: Hoopsu, fibacoachingcorner, charting82games, redalyc.org

 

---

Trenérský bulletin „Čti a reaguj“ vydává Metodická komise České basketbalové federace ve spolupráci s odborným trenérským webem 24vterin.cz. Vybrané téma zpracoval Martin Chmel.  Bulletin je dostupný v elektronické podobě na webu 24vterin.cz.