Úvodní slovo Davida Matušky (trenér mládeže Slovanu Litoměřice):

Lze si jen těžko představit dlouhodobě úspěšný tým, který nemá vybudovány solidní obranné základy. Úspěšné útočné přestřelky nám můžou pomoci vyhrát zápas, ale rozhodně ne soutěž.
Co vše je nutné rozvíjet na trénincích, aby se obrana stala naším pevným základem?

Měli bychom:

1. Klást důraz na význam obrany.
2. Rozvíjet intenzitu a rozhodnost.
3. Trénovat návrat do obrany.
4. Vždy vyvíjet tlak na míč.
5. Zabraňovat přihrávkám do výhodných pozic v blízkosti koše.
6. Vytvářet postavení obránců pro včasnou výpomoc.
7. Včasně se vracet ke svému útočníkovi po výpomoci.
8. Nacvičovat obranný doskok.
9. Rozvíjet komunikaci mezi obránci, často opomíjené, ale důležité téma.
10. Zlepšovat předvídavost a rychlost reakcí.
11. Vést si statistiky.

Všechny výše uvedené body by měly vyústit ve schopnost udržet míč v co největší vzdálenosti od koše a vynucovat si co nejobtížnější střelbu. Ideální obrana diktuje útoku, jak má hrát, naopak špatná obrana dovolí soupeřům útočit dle vlastní volby. 11 výše uvedených bodů, platných pro kteroukoliv osobní obranu, nesmí ztrácet základní aspekt – svoji jednoduchost. Jejich naplnění je podstatné pro dosahování úspěchů v obraně.

 

Rozdíl mezi dobře bránícím týmem a špatně bránícím týmem je tak malý jako jsou tři míče navíc v našem držení v zápase. – Brad Stevens (head coach Boston Celtics)

 

---

 

TÉMA: OBRANA HRÁČE S MÍCEM V POHYBU

Obrana hráče s míčem se skládá z těchto základních činností:

• přistupování k útočníkovi (close out)
• vyvíjení tlaku na hráče s míčem před zahájením driblinku
• bránění driblujícího hráče
• obrana po ukončení driblinku  

Přistupování k útočníkovi s míčem (close out)

Je natolik důležitou součástí obrany, že toto téma je jedním ze samostatných vydání bulletinu. Naše pozornost je v tomto díle zaměřena proto na další dovednosti, související s obranou na hráče s míčem v pohybu.

Vyvíjení tlaku na hráče s míčem před zahájením driblinku

Dlouhodobě úspěšná obrana se neobejde bez trvalého intenzivního tlaku obránce na hráče s míčem.

Nejedná se pouze pasivní reagování obránce na útočníka. Smyslem je především eliminovat trojnásobně nebezpečné postavení, bránit otevřené střele a snadné přihrávce. Jinými slovy prvotním cílem je donutit hráče s míčem k driblinku.

Postoj obránce může mít více podob, čím jsou týmy vyspělejší, tím více uplatňují různé obranné taktiky. Nicméně základní postoj proti hráči s míčem je v nízkém těžišti, s „nosem na hrudi útočníka“. Co to znamená v praxi? Útočník se často snaží přehazováním míče ze strany na stranu, za zády, mezi nohami apod. zmást obránce, který se snaží kopírovat pohyb míče. Celou situaci lze srovnat se sledováním televizní reklamy, která láká na různé fikce, ale není reálem. Tím správným filmem je tedy sledování hrudi, pokud ta se hne, hne se i obránce. Když dobrý „driblér“ dokáže nalákat obránce svým driblinkem k pohybu, často toho dokáže využít k úspěšnému úniku.

Nohy obránce jsou neustále v pohybu, jde o aktivní práci svalstva nohou, kterou lze označit jako krátké rychlé „dupnutí“ proti podlaze, kdy dochází ke snížení těžiště, nohy se dostanou do širšího postoje a hráč je připraven vyrazit rychle a razantně kterýmkoliv směrem.

Obránce je aktivní, ale v klidném obranném postavení. Toto není snadno zvládnutelné, neboť např. když obránce ví, že útočník je rychlý na nohou a navíc ovládá skvěle driblink, reaguje pak přehnaně na každý pohyb míče pohybem svého těla a tím ztrácí jednak rovnováhu a jednak kontrolu očima. Jeho správnou reakcí je, že nemění předčasně těžiště přenosem na jednu nohu dle pohybu míče, má tzv. „nos uprostřed“ a pohne se jen s pohybem hrudi útočníka.

Ruce obránce jsou zvednuté na úroveň ramen, podobně jako v některých bojových uměních, což umožňuje jejich rychlý výpad a návrat. Jedna ruka kopíruje pohyb míče v rukou útočníka, druhá je natažena více do strany, kde pohybem narušuje možnost přihrávky. Prsty jsou roztažené.

Klamavé pohyby před zahájením driblinku, jako je např. výpad útočníka nohou (tzv. jab step), nebo obrátka na pivotové noze, je účinné řešit odstoupením a případně návratem do původního postavení, jak prezentují níže uvedené obrázky:

Obrázek „A“ 
představuje výpad pravou nohou (jab step) a reakci nohou obránce. Jedná se o rychlé krátké ukročení vzad do směru pohybu nohy útočníka s míčem tak, aby zůstala mezi hráči původní vzdálenost a obránce zůstal v pozici „ nos na hrudi“. Pokud by obránce zůstal stát na místě a pokusil se např. bránit rukou, s velkou pravděpodobností se dopustí nedovoleného bránění.

Obrázek „B“ 
znázorňuje návrat útočníka do původního postavení, protože se v tomto případě jednalo o jeho klamavý pohyb. Útočník se přesune zpět do trojnásobně nebezpečného postavení. Obránce přistupuje zpět velmi rychlým a krátkým přikročením s rukama nahoře.

Obrana driblujícího hráče

V současném basketbale je stále více hráčů a hráček, kteří oplývají velmi dobrým ovládáním míče, při driblinku používají běžně crossovery, prohazování míče mezi nohama, obrátky apod. Můžeme i najít trenéry, kteří jsou na tyto činnosti specializováni. Tomu se musíme umět přizpůsobit i v obranné činnosti.

Jestliže zahájí hráč dribling, obránce zůstává snížený a pomocí silového odrazu od zadní nohy se pohybuje obranným pohybem ve směru driblinku. Nereaguje přitom na každý útočný počin, nesnaží se např. získat míč při jakékoliv změně pohybu útočníka, zůstává „nosem na hrudi“, nepřenáší váhu na jednu nohu a nepřepadá vpřed. Udržuje optimální vzdálenost, tzn., není příliš blízko k hráči s míčem, aby nemohlo dojít k snadnému úniku a zároveň je vzdálenost taková, aby hráč s míčem neměl snadný rozhled a klid pro tvoření hry.

Ruku, která je blíže k míči, má obránce ve výši ramen. Ta je připravena zabránit jednoduché přihrávce popř. střelbě. Nesnaží se aktivně zasahovat do driblinku, neboť to vede často k faulům nebo ke ztrátě kontroly nad vlastní rovnováhou. Vzdálenější ruka pak může být níž u palubovky, aby driblující hráč nemohl snadno změnit směr driblinku.

Video:
průpravné cvičení pro obranný pohyb

Ovlivňování směru driblinku

Co odlišuje zásadním způsobem průměrného obránce od skvělého? Ten průměrný reaguje následně na pohyb útočníka s míčem, na jeho změny směru apod. Skvělý obránce se snaží donutit hráče s míčem k driblinku ve směru, který je v souladu s pokyny trenéra.

Jedním z často používaných způsobů obrany driblujícího hráče je vytláčení k postranní, resp. koncové čáře. Tento princip především umožňuje obraně vytvářet výpomoci ze slabé strany. Pokud se nezdaří vytlačit hráče míče směrem na určené místo (na obr. X1) vytláčí jej kontinuálně dál, směrem ke koncové čáře (bod X2).

Někteří trenéři dokonce preferují rovnou vytláčet hráče s míčem do rohu hrací plochy, neboť obrana všech pěti obránců pak může být soustředěna na malém prostoru. Znamená to pro útok ztíženou kombinaci, případně obrana nedovolí přihrávku zpět z rohu po perimetru, může hráče s míčem zdvojit apod. Postranní a koncová čára plní v tento moment roli dalšího obránce.

Video:
Vytláčení k postranní a koncové čáře.

V případě, že se útočník s míčem uvolní od obránce, ten se snaží jej dostihnout a předběhnout sprintem a dostat se znovu do pozice, kdy je tzv. „nosem proti hrudi“ (viz následující obrázek). Nesnaží se zastavit útočníka s míčem ze strany, neboť to vede často k faulu obránce.

Obrana vymezeného území

Pokud brání obránce hráče s míčem ve středním koridoru, vytláčí jej intenzivně k postranní čáře. V žádném případě nedovolí vniknutí do vymezeného území, byť jen na jeho okraj. To je situace, kterou umí většinou zúročit i pouze průměrný útočník. Nesprávné řešení ukazuje následující obrázek.

Správné řešení této situace vyžaduje, aby se obránce dostal jako první do prostoru, kudy chce útočník do vymezeného území vniknout. Následující obrázek znázorňuje, v jaké má vyústit řešení ze stejné výchozí situace. Hráč s míčem je donucen k driblinku mimo vymezené území, takže např. případná střelba je pro něj obtížnější:

                          

Vnikání podél koncové čáry

Pokud obránce připustí, aby útočník s míčem proniknul jako první na „písmena“, tj. dolní část vymezeného území (viz obrázek níže), pak útočník tento souboj pravděpodobně vyhraje.

Cílem obránce je zaujmout dříve pozici před vymezeným územím než hráč s míčem, ideálně tak, aby se útočník dostal mimo střelecký radius, nejlépe za desku ke koncové čáře (viz obrázek níže).

                              

Zamezení vniku do středu

Je velmi důležité, aby byl obránce schopen zabránit hráči s míčem vniku do středu vymezeného území od postranní čáry. Pokud se to hráči s míčem podaří, vytvoří tím bezpočet možností, jak zakončit, ať sám, nebo se spoluhráči využitím pohybu dalších obránců směrem k míči do výpomoci.

Obránce vyvíjí maximální snahu zůstat „nosem na hrudi“, v ideálním případě získat útočný faul (průraz), nebo donutit útočníka k pohybu ven od vymezeného území směrem k perimetru (viz obrázek).

Vniknutí do vymezeného území

Musíme předpokládat, že někdy se útočníkovi s míčem podaří od postranní čáry do vymezeného území vniknout. I v tomto případě existují horší i lepší způsoby řešení vzniklé situace.

Jakákoliv snaha zasáhnout či získat míč při driblinku soupeře, nebo zblokování střelby hrozí ve většině případů nedovoleným zákrokem, obdrženým košem a trestným hodem navíc apod. Hráč s míčem ve středu vymezeného území má k dispozici plejádu zakončení a zabránit střelbě jejím blokováním je velmi obtížné.

Na druhou stranu, pokud obránce pouze pasivně sleduje z uctivé vzdálenosti útočníka s míčem (viz obrázek), pak zbývá víra v neúspěšnou střelbu a získaný obranný doskok.

Lepším řešením je velmi dynamický obranný pohyb nohou obránce v nízkém postoji, s rukama zvednutýma do úrovně ramen. Snahou obránce pak je vytlačit v tomto postoji útočníka s míčem ven z vymezeného území ve směru jeho driblinku. Obrázek ukazuje příklady řešení (body X1,X2). Uvedené řešení si nevynucuje výpomoc dalšího obránce, např. z pozice dolního posta, které by pravděpodobně vyústilo v přihrávku na volného útočníka v blízkosti koše.

Obrana hráče s míčem po ukončení driblinku

Jakmile útočník ukončí driblink, obránce reaguje okamžitým a velmi agresivním přistoupením k útočníkovi.
Zaujme takové postavení nohou, aby měl útočník ztíženou obrátku, popř. aby byl donucen k obrátce zády ke koši.

Ruce kopírují pohyb míče, smyslem je donutit útočníka ke špatné přihrávce nebo k porušení pravidla o 5 vteřinách.

V každém případě je to moment, kdy se obránce musí vyhnout nedovolenému zákroku, protože obrana v danou chvíli získává nad útokem herní převahu.

Video:
přistoupení po ukončení driblinku

Výše popsaná řešení jednotlivých situací odráží jeden filosofický směr části trenérů při řešení obrany driblujícího hráče, tj. vytláčení k postranní a koncové čáře.

Jako ve většině činností v basketbale, nejde o jediný způsob, nota bene o jediný správný způsob. Těch existuje více a souvisí s přístupem trenéra.

Někdo preferuje, aby hráč zůstal vždy mezi hráčem s míčem a košem bez ovlivňování směru driblinku.
Jiný upřednostňuje vytláčení hráče na jeho tzv. „slabší“ ruku.

Velmi intenzivní a vyžadující velmi dynamický a aktivní přístup je způsob bránění, kdy si obránce snaží vynutit útočný nedovolený zákrok (tzv. „prorážení“).

Snahou obránce je zůstat v tzv. „bublině“ s útočníkem s míčem. V praxi to znamená být vždy včas s „nosem na hrudi“ útočníka, a to i při jakékoliv změně směru driblujícího hráče.

Postoj obránce proti útočníkovi dává šanci obránci získat „útočný faul“ naražením útočníka do jeho hrudi ramenem.

Obránce nesmí zůstat při kontaktu s útočníkem strnulý, protože se vystavuje riziku zranění. Obránce po kontaktu v případě, že neudrží rovnováhu, padá na hýždě a následně tlumí pád na záda, resp. zadní část jednoho z ramen a odvrácením hlavu na opačnou stranu (viz následující dva obrázky). Hráč v nízkém obranném postoji je na pád lépe připraven, než hráč, který stojí na natažených nohách. Po pádu trénujeme okamžitý vztyk na obě nohy, aby hráč neztratil návaznost na hru.

Samotný pád při tzv. „průrazu útočníka“ je vhodné nacvičovat na trénincích. Pád musí být způsoben v zápase kontaktem s útočníkem, hraný pád může být považován za nedovolenou chybu obránce (tzv. „ flopping“).

Video:
Nácvik získaného útočného faulu

Tlak na míč je jedním z nejdůležitějších faktorů obrany vůbec. Aby hráči byli schopni tuto úlohu naplňovat, musí mít znalosti obranných principů obrany hráče s míčem a tyto znalosti pomocí jejich dlouhodobého nacvičování pak přetavit do zápasů.

 

Zdroje:

• Stronger team
• Stanford BB
• Coach Sampson
• Breakthrough BB
• Hooptactics

 

​