Letošním nováčkem roku v NBA se stal pivot týmu Minnesota Timberwolves Karl Anthony Towns, senzací ligy byl lotyšský obr Kristaps Porzingis, problémový ale talentovaný DeMarcus Cousins ze Sacramenta nastřílel v zápase rekord sezóny 56 bodů a byl čtvrtým nejlepším střelcem ligy, průlom v kariéře zažil Novozélanďan Steven Adams, další pokrok udělal detroitský Andre Drummond….znamená to, že se do NBA znovu vrací éry klasických podkošových hráčů? No, ne tak rychle…

Zdravý Kevin Love (a samozřejmě Kyrie Irving), ruský pivot Timofej Mozgov pod košem, disciplinovaná hra s tvrdou obranou pod taktovkou kouče Davida Blatta – to měl být recept Clevelandu na to, aby letos dokázal oplatit Golden State porážku z loňského finále a konečně získat vytoužený historický titul. Všechno ale nakonec dopadlo trochu jinak.

Blatt sice dovedl Cavaliers k bilanci 30/11 a průběžnému prvnímu místu ve Východní konferenci, ale přesto byl uprostřed sezóny nečekaně vyhozen. Místo něj nastoupil do pozice hlavního kouče nezkušený Tyronn Lue a vytyčil jasný cíl – zrychlit hru a lépe využít ofenzívní potenciál hvězdami nabitého týmu. Lue ale nedokázal ve zbytku základní části dovést tým k lepší bilanci než jeho předchůdce a Cleveland nakonec udržel první místo na Východě jen o jedinou výhru. Play-off ve slabší Východní konferenci sice zvládl celkem bez problémů, ale přesto nebyl v repríze loňského finále zdaleka favoritem.

Když Lue před začátkem Finále NBA prohlásil, že chce, aby Cavaliers hráli víc jako Warriors, hodně lidí si myslelo, že se asi trochu zbláznil. A když Cleveland jasně prohráli první dva zápasy na palubovce soupeře, všichni vzpomínali, jak Cavaliers drželi vloni ve finále krok i bez zraněných Kevina Love a Kyrieho Irvinga, protože pod koučem Blattem hráli disciplinovaný basketbal s důrazem na obranu. Trochu ovšem pozapomněli, že Warriors unavené a oslabené Cavaliers v závěru finále naprosto rozebrali svým „small-ballem“ – tedy hrou s malou a pohyblivou sestavou. A stejnou taktiku použili i v prvních dvou zápasech.

Cavaliers sice ony první dva zápasy letošního finále prohráli, ale pak přišel zlom – a paradoxně tím, že se opět zranil Kevin Love. Otřes mozku mu znemožnil nastoupit ve třetí utkání série, kouč Lue místo něj poslal na hřiště Richarda Jeffersona a Cavs najednou opravdu začali hrát jako určitá verze Warriors. Začali přehrávat svého soupeře jeho vlastními zbraněmi – a dokázali ho porazit čtyřikrát z posledních pěti zápasů finále.

Dá se namítnout, že klíčový byl disciplinární trest, který znemožnil hrát Draymondu Greenovi důležitý pátý zápas, že se zranil Andrew Bogut a tím se oslabila obranná síla Warriors pod košem, že měl Andre Iguodala bolavá záda a nemohl bránit tak dobře LeBrona Jamese, dá se říct, že o celé sérii rozhodla jedna střela v poslední minutě sedmého zápasu – to jistě ano, ale nejdůležitější ze všeho byl posun, ke kterému došlo ve třetím zápase, kdy Love nenastoupil v základní pětce.

Naprosto patrné to bylo především v utkání číslo 6. Warriors ho kvůli Bogutově zranění zahájili se svou „Lineup of Death“ – „smrtící sestavou,“ která vloni v podstatě vyhrála celé finále. Jako jediný podkošový hráč je v ní 201 cm vysoký Draymond Green, který umí hrát na perimetru, střílet trojky i tvořit hru, a spolu s ním čtyři rozehrávači a malá křídla - Steph Curry, Klay Thompson, Harrison Barnes a Andre Iguodala. Tentokrát ale měli Cavs na tuto sestavu svou vlastní odpověď – svůj vlastní „small ball“.

Love si rychle udělal dva fauly a to bylo to nejlepší, co se mohlo Clevelandu stát, protože se rychle vrátil k sestavě, která vyhrál třetí zápas o 30 bodů. Když vystřídal Jefferson, Cavs neměli na hřišti nikoho vyššího než 205 cm, a hlavně nikoho, kdo by nebyl schopen bránit na perimetru. Warriors hrají tak, že nutí všech pět obránců soupeře, aby byli v pohybu po celé obranné polovině hřiště, a pak napadnou nejslabší článek řetězu. Tentokrát ale ochutnali svou vlastní medicínu. Warriors totiž po většinu série nemilosrdně zatahovali Lovea do akce „pick-and-roll“, ale najednou to byl Steph Curry, kdo byl slabým článkem – ať totiž bránil kohokoli, daný hráč postavil clonu na obránce LeBrona Jamese a Curry musel po přebrání bránit mnohem většího hráče, s kterým měl problémy a navíc sbíral fauly.

Cavaliers navíc využili ještě jednu taktiku, kterou Warriors s úspěchem používají – nechávají totiž zcela volné špatné střelce, zatahují obranu do vymezeného území a úplně naruší ofenzívní rytmus soupeře. Takhle zničili třeba v loňském play-off Memphis, když naprosto ignorovali Tonyho Allena. Tentokrát byl ale naopak obětí Harrison Barnes. Barnes vůbec není špatný trojkař, ale ve finále se mu nedařilo a Cavaliers ještě zdevastovali jeho psychiku tím, že ho vůbec „nerespektovali“ – Barnes se to snažil zlomit, míjel jednu střelu za sebou a ofenzíva Warriors naprosto vyšla z rytmu.

Kouč Steve Kerr se pokoušel najít odpověď na lavičce náhradníků, ale bez většího úspěchu. Naopak Lue zúžil rotaci hráčů a s tím i zredukoval počet potenciálních „cílů.“ Většinu času byli na podkošových pozicích LeBron James a Tristan Thompson a loňské finále se neopakovalo. Vloni Cavaliers, aby nemuseli přebírat při akci „pick-and-roll,“ raději zdvojili a snažili se o past, ale Curry a Draymond Green to nemilosrdně trestali přesilovými situacemi.

Tentokrát Cavs s Jamesem a Thompsonem na podkošových pozicích všechno přebírali a nutili hvězdy Warriors, ať je porazí jeden na jednoho – a ty to proti mohutným, ale mimořádně pohyblivým hráčům nedokázaly. A Cleveland byl najednou tím týmem, který dokázal zastavit soupeře v obraně a vyrážet do drtivých rychlých protiútoků – za poslední tři zápasy přestříleli Cavaliers svého soupeře na body z rychlých protiútoků 65:26. Ne, opravdu to není překlep – 65:26 na body z protiútoků za tři zápasy za sebou proti Warriors. Neuvěřitelné!

Warriors tedy finále prohráli, ale „small-ball“ znovu zvítězil. Cavs otočili sérii tím, že měli sestavu, v níž byli univerzální obránci na každé pozici (s výjimkou střední rozehrávky), a naopak střelce a hráče schopné tvořit s míčem na všech pozicích (s výjimkou pivota). A to je směr, kterým v této chvíli NBA jde. Začali to Miami Heat s LeBronem Jamesem v sestavě, Warriors to posunuli na ještě vyšší úroveň a Cleveland je nyní porazil jejich vlastními zbraněmi.

Warriors v posledních dvou letech jasně dokázali, že takzvaný „caveman-ball“ je neporazí. Pokud proti nim postavíte dva klasické podkošové hráče, kteří budou chodit tvrdě za doskokem a hrát jeden na jednoho zády ke koši, doslova a do písmene s vámi „vyběhnou.“ Cavs a před nimi i částečně Thunder ve finále Západní konference proti nim uspěli jejich vlastní hrou, na kterou měli správné typy hráčů. Je mnohem snadnější skórovat, pokud máte pět hráčů, kteří dokážou střílet, driblovat a přihrávat, a je mnohem snadnější bránit, pokud máte pět hráčů, kteří mohou přebírat všechny clony. Čím víc se k tomuto ideálu blížíte, tím nebezpečnější máte tým.

Warriors vyhráli za poslední dvě sezóny 140 zápasů v základní části, protože hráli jiným stylem než všichni ostatní. To ale nemohlo trvat věčně, protože na každou akci přichází nutně reakce. Ostatní týmy se vyvíjejí také. Hráč jako je Tristan Thompson by před několika lety ani náhodou nemohl být pivotem v základní pětce s platem 82 milionů dolarů. S výškou 205 cm není dost velký, aby se mohl rovnat klasickým pivotům, ani nedokáže „tvořit“ svou vlastní ofenzívu. Je ale mimořádně pohyblivý a atletický. V útoku dokázal být nebezpečný pro menší hráče„small-ballu“ Warriors tím, že skvěle sbíhal pod koš po akci pick-and-roll a chytal míč vysoko nad obroučkou, navíc šel za každým doskokem. A na druhé polovině hřiště mohl po přebrání bránit kteréhokoli hráče – a třeba umožnit LeBronu Jamesovi, aby primárně bránil Draymonda Greena, což bylo v posledních zápasech finálové série jedním z klíčů.

Na každou akci ale přichází reakce – v příštím finále bude možná muset proti Warriors bránit místo Harrisona Barnese Kevina Duranta. Nezbývá než se těšit na to, jak si s tím on a Cavaliers poradí…