Michal Ježdík, František Rón, Oren Amiel, Lubor Blažek
Michal Ježdík
Dobrý den všem. Každá má účast na basketbalovém utkání jakékoliv věkové i výkonnostní úrovně je deformovaná hodnotícím pohledem. Nejprve se soustředím na úroveň dovedností. Snažím se porovnat dovednosti hráčů na hřišti v poměru k jiným hráčů stejného věku. Ve spojení s dovednostmi a jejich využití v různých herních situacích sleduji také atletismus. Atletismem mám na mysli nejen fyzickou zdatnost, ale také jak se jsou hráči schopni pohybovat po palubovce ve vztahu k jejich výšce, váze a pozici, na které hrají (pokud jsou mladší, tak také ve vztahu k pozici, na které budou moci hrát v seniorském věku). Atletismus není jen rychlost, ale také agility, quickness, pevnost těla, síla a koordinace. Stejně důležitý je i potenciál rozvoje všech těchto faktorů. Dalším důležitým hlediskem je basketbalové IQ. Jsem přesvědčen, že ty nejlepší týmy vědí, jak omezit chyby. Chybami nerozumím jen ztracené míče, ale i špatná rozhodnutí, která vedou k zakončení s nižším procentem úspěšnosti. Chyby jsou a budou nedílnou součástí basketbalu, ale nejlepší týmy jich dělají méně, než jejich soupeři. Pro mě je tedy basketbalové IQ hlavně o schopnosti hráče omezit chyby. Hráč s vysokým basketbalovým IQ ví, jaké rozhodnutí má v daný okamžik hry zvolit, aniž by k tomu byl dotlačen trenérem z lavičky. Tito hráči mají často velmi výraznou „řeč těla“ a skvěle vnímají a mění tempo hry. Ke všem výše uvedeným věcem se snažím také zaznamenat, jak hráč reaguje na hru pod tlakem, jak komunikuje se svými spoluhráči a trenéry a zda má radost ze hry. Všichni vynikající sportovci se málokdy nechali vykolejit v kritických situacích utkání. Ano, minuli poslední střelu, ale jejich rozhodnutí pod fyzickým, psychickým a časovým tlakem byla správná. Najdete i situace, kdy se nechali vykolejit, ale je to krátkodobé. Velmi rychle se jsou schopni vrátit zpět do maximálního soustředění, aby jejich další rozhodnutí bylo správné pro ně i jejich tým. Sleduji, jak hráči reagují na sporné verdikty rozhodčích. Zda jsou schopni nepřízeň osudu vzít jako výzvu, nebo se nechají vykolejit tak daleko, že musí být střídáni. Důstojně se vyrovnat s krátkodobou krizí a tím pádem zastavit sčítání za sebou jdoucích pochybení je znakem velkých hráčů. Zůstat v klidu v kritických situacích je klíčová dovednost každého hráče. Trenéři a rodiče jim v tom musí a mohou hodně pomoc. Vše, o čem píši najdete ve hře legendárního Larryho Birda. Geno Lawrence nedosahuje věhlasu Larryho, ale jeho prohození míče mezi nohy obránce v situaci 1 na 1 a úspěšné zakončení v utkání proti Monaku ukazuje minimálně na úroveň jeho dovedností a rozhodovacích procesů. Pro mě osobně mají tyto situace ještě jeden velmi podstatný bonus, RADOST ze hry, která se jako vodič rozlívá po hřišti a z něj do hlediště. Na shledanou při příštím 4na1. Michal Ježdík
František Rón
Talent Plays provádí Talented Players
Osobně si talent nejvíc spojuji s větou Martiny Navrátilové: „... na kurtu jsem viděla všechno jako ve zpomaleném filmu ...“. Myslím si, že z toho důvodu talent čte hru rychleji než soupeř a má promyšlené tahy dopředu jako šachový velmistr.
Nemám rád větu: „Ten (hráč) to (talent) má od Pánaboha“
Rád bych věděl, jak vypadala celá baketbalová geneze talentovaného hráče. Většina knih popisuje život hráče při basketbalu, ale mě by zajímalo jak vypadal den po dni první tři roky s basketbalovým míčem, kolik hodin za kariéru odtrénoval navíc, na co myslel před, při a po každém utkání, co se chtěl, resp. co se naučil od ostatních, jak prožíval porážky jako začátečník i vrcholový hráč, jaké měl vnitřní dialogy o basketbalu.... A měl bych mnoho a mnoho dalších otázek.
Taková kniha asi nevyjde, takže se budeme stále jenom domnívat jak vlastně vzniká talent.
Ale věřím tomu, že pokud budeme zvědaví a budeme klást otázky hráčům i sami sobě, hodně se k odpovědi přiblížíme.
Přeji Vám, kolegové, co nejvíce zvídavých otázek a samozřejmě talentů.
Franta Rón
Oren Amiel
Hi to All,
An old colleague and a former coach once told me – "I buy a ticket to watch only 3 players, Michel Jordan in the NBA, Sars (Sarunas Jasikevicius) in Europe and Oded Katash In Israel".
Well, the names aren't the issue. The idea behind it is that everyone is looking to watch special players who create magic plays and to be witness to unforgettable moments that will stay with you to the rest of your life.
These players are not only talented in their abilities. Yes, they are very competitive and they want to win every battle but they never forget that people come to watch them and they feel responsibility entertain. To watch those players we are happy to buy a ticket.
Take Care
Oren.
Lubor Blažek
Mít ve svém týmu co nejvíce talentovaných sportovců je jistě přáním všech trenérů. A asi všichni si klademe otázku, jak je rozeznat od těch průměrných? Protože k prvotnímu výběru dochází ve stále mladším věku jsou kriteria výběru o to složitější a důležitější.
Talenty můžeme vybírat z pohledu, že nám mohou pomoci okamžitě nebo v blízké budoucnosti k mnoha výhrám. Tato metoda je poměrně jednoduchá a opravdu přináší téměř okamžité výsledky. Samozřejmě k radosti trenérů, hráčů, vedení klubů i rodičů. Uvedená metoda vybírá mladé talenty podle jejich momentálních fyzických dispozic, technických dovedností apod. Tito dostávají pak maximum minut v zápasech, většinou na úkor mnoha ostatních spoluhráčů.
Talenty však můžeme také identifikovat tak, že budeme umět předvídat jejich výkonost v dospělejším věku. To je metoda, která je podstatně obtížnější než ta první. Většinou ani nepřináší okamžité výhry. Tedy nemá podporu většiny zúčastněných. Vyžaduje také více času pro vyhodnocení potřebných kriterií. Rozpoznat vhodný somatotyp, který je ochotný trénovat a vnímat basketbal, znamená disponovat dostatkem znalostí a zkušeností trenéra. Je to však způsob, který pro seniorský basketbal objeví daleko více talentů, než ten první.
Položme si otázku, kolik z těch, kteří jsou v "all star" ve věku 10,12,14 jsou těmi nejlepšími i v dospělosti. Ta první metoda ,pokud je hojně používána, může dokonce přinášet úspěchy v mladších juniorských kategoriích i na mezinárodní úrovni. Ty země, které preferují druhý, náročnější způsob výběru, sklízejí plody své práce až v dospívajícím a seniorském basketbalu. Pak již mají takto vybírané týmy stále větší herní převahu nad těmi, které byly vybírány první metodou.
Na stole pak leží jasná otázka, kterou cestou při výběru nejmladších talentů by se měl ubírat náš basketbal!
Dobrý den všem. Každá má účast na basketbalovém utkání jakékoliv věkové i výkonnostní úrovně je deformovaná hodnotícím pohledem. Nejprve se soustředím na úroveň dovedností. Snažím se porovnat dovednosti hráčů na hřišti v poměru k jiným hráčů stejného věku. Ve spojení s dovednostmi a jejich využití v různých herních situacích sleduji také atletismus. Atletismem mám na mysli nejen fyzickou zdatnost, ale také jak se jsou hráči schopni pohybovat po palubovce ve vztahu k jejich výšce, váze a pozici, na které hrají (pokud jsou mladší, tak také ve vztahu k pozici, na které budou moci hrát v seniorském věku). Atletismus není jen rychlost, ale také agility, quickness, pevnost těla, síla a koordinace. Stejně důležitý je i potenciál rozvoje všech těchto faktorů. Dalším důležitým hlediskem je basketbalové IQ. Jsem přesvědčen, že ty nejlepší týmy vědí, jak omezit chyby. Chybami nerozumím jen ztracené míče, ale i špatná rozhodnutí, která vedou k zakončení s nižším procentem úspěšnosti. Chyby jsou a budou nedílnou součástí basketbalu, ale nejlepší týmy jich dělají méně, než jejich soupeři. Pro mě je tedy basketbalové IQ hlavně o schopnosti hráče omezit chyby. Hráč s vysokým basketbalovým IQ ví, jaké rozhodnutí má v daný okamžik hry zvolit, aniž by k tomu byl dotlačen trenérem z lavičky. Tito hráči mají často velmi výraznou „řeč těla“ a skvěle vnímají a mění tempo hry. Ke všem výše uvedeným věcem se snažím také zaznamenat, jak hráč reaguje na hru pod tlakem, jak komunikuje se svými spoluhráči a trenéry a zda má radost ze hry. Všichni vynikající sportovci se málokdy nechali vykolejit v kritických situacích utkání. Ano, minuli poslední střelu, ale jejich rozhodnutí pod fyzickým, psychickým a časovým tlakem byla správná. Najdete i situace, kdy se nechali vykolejit, ale je to krátkodobé. Velmi rychle se jsou schopni vrátit zpět do maximálního soustředění, aby jejich další rozhodnutí bylo správné pro ně i jejich tým. Sleduji, jak hráči reagují na sporné verdikty rozhodčích. Zda jsou schopni nepřízeň osudu vzít jako výzvu, nebo se nechají vykolejit tak daleko, že musí být střídáni. Důstojně se vyrovnat s krátkodobou krizí a tím pádem zastavit sčítání za sebou jdoucích pochybení je znakem velkých hráčů. Zůstat v klidu v kritických situacích je klíčová dovednost každého hráče. Trenéři a rodiče jim v tom musí a mohou hodně pomoc. Vše, o čem píši najdete ve hře legendárního Larryho Birda. Geno Lawrence nedosahuje věhlasu Larryho, ale jeho prohození míče mezi nohy obránce v situaci 1 na 1 a úspěšné zakončení v utkání proti Monaku ukazuje minimálně na úroveň jeho dovedností a rozhodovacích procesů. Pro mě osobně mají tyto situace ještě jeden velmi podstatný bonus, RADOST ze hry, která se jako vodič rozlívá po hřišti a z něj do hlediště. Na shledanou při příštím 4na1. Michal Ježdík
Talent Plays provádí Talented Players
Osobně si talent nejvíc spojuji s větou Martiny Navrátilové: „... na kurtu jsem viděla všechno jako ve zpomaleném filmu ...“. Myslím si, že z toho důvodu talent čte hru rychleji než soupeř a má promyšlené tahy dopředu jako šachový velmistr.
Nemám rád větu: „Ten (hráč) to (talent) má od Pánaboha“
Rád bych věděl, jak vypadala celá baketbalová geneze talentovaného hráče. Většina knih popisuje život hráče při basketbalu, ale mě by zajímalo jak vypadal den po dni první tři roky s basketbalovým míčem, kolik hodin za kariéru odtrénoval navíc, na co myslel před, při a po každém utkání, co se chtěl, resp. co se naučil od ostatních, jak prožíval porážky jako začátečník i vrcholový hráč, jaké měl vnitřní dialogy o basketbalu.... A měl bych mnoho a mnoho dalších otázek.
Taková kniha asi nevyjde, takže se budeme stále jenom domnívat jak vlastně vzniká talent.
Ale věřím tomu, že pokud budeme zvědaví a budeme klást otázky hráčům i sami sobě, hodně se k odpovědi přiblížíme.
Přeji Vám, kolegové, co nejvíce zvídavých otázek a samozřejmě talentů.
Franta Rón
Hi to All,
An old colleague and a former coach once told me – "I buy a ticket to watch only 3 players, Michel Jordan in the NBA, Sars (Sarunas Jasikevicius) in Europe and Oded Katash In Israel".
Well, the names aren't the issue. The idea behind it is that everyone is looking to watch special players who create magic plays and to be witness to unforgettable moments that will stay with you to the rest of your life.
These players are not only talented in their abilities. Yes, they are very competitive and they want to win every battle but they never forget that people come to watch them and they feel responsibility entertain. To watch those players we are happy to buy a ticket.
Take Care
Oren.
Mít ve svém týmu co nejvíce talentovaných sportovců je jistě přáním všech trenérů. A asi všichni si klademe otázku, jak je rozeznat od těch průměrných? Protože k prvotnímu výběru dochází ve stále mladším věku jsou kriteria výběru o to složitější a důležitější.
Talenty můžeme vybírat z pohledu, že nám mohou pomoci okamžitě nebo v blízké budoucnosti k mnoha výhrám. Tato metoda je poměrně jednoduchá a opravdu přináší téměř okamžité výsledky. Samozřejmě k radosti trenérů, hráčů, vedení klubů i rodičů. Uvedená metoda vybírá mladé talenty podle jejich momentálních fyzických dispozic, technických dovedností apod. Tito dostávají pak maximum minut v zápasech, většinou na úkor mnoha ostatních spoluhráčů.
Talenty však můžeme také identifikovat tak, že budeme umět předvídat jejich výkonost v dospělejším věku. To je metoda, která je podstatně obtížnější než ta první. Většinou ani nepřináší okamžité výhry. Tedy nemá podporu většiny zúčastněných. Vyžaduje také více času pro vyhodnocení potřebných kriterií. Rozpoznat vhodný somatotyp, který je ochotný trénovat a vnímat basketbal, znamená disponovat dostatkem znalostí a zkušeností trenéra. Je to však způsob, který pro seniorský basketbal objeví daleko více talentů, než ten první.
Položme si otázku, kolik z těch, kteří jsou v "all star" ve věku 10,12,14 jsou těmi nejlepšími i v dospělosti. Ta první metoda ,pokud je hojně používána, může dokonce přinášet úspěchy v mladších juniorských kategoriích i na mezinárodní úrovni. Ty země, které preferují druhý, náročnější způsob výběru, sklízejí plody své práce až v dospívajícím a seniorském basketbalu. Pak již mají takto vybírané týmy stále větší herní převahu nad těmi, které byly vybírány první metodou.
Na stole pak leží jasná otázka, kterou cestou při výběru nejmladších talentů by se měl ubírat náš basketbal!