Michal Ježdík, František Rón, Oren Amiel, Lubor Blažek
Michal Ježdík
Dobrý den všem, zakončování v posledních vteřinách před vypršením časového limitu je jako jízda na tobogánu. Někomu se jízda na tobogánu líbí, druhému méně, třetí nevyleze ani po schůdkách, natož, aby se spustil dolů. Ano, i takové, nebo velmi podobné jsou reakce hráčů, když se družstvo ocitne pod tlakem časového limitu pro zakončení. Čím více se utkání blíží ke konci základní hrací doby a skóre je vyrovnané, tím více hráčů nechce vylézt po pomyslných schodech a spustit se dolů. Jakoby nechtěli poznat, co je potká na cestě za vítezstvím, nebo nechtěli opustit svoji komfortní zónu, protože nevědí, co je potká za první zatáčkou. Pokud nemáte podobné zkušenosti, upřímně vám závidím. Pokud tuto praxi máte, určitě jste si položili otázky typu co s tím, jak to změnit, mám se zmařit na nácvik taktiky, techniky nebo spíš psychiky pod fyzickým tlakem? Pokud máte hráče, který hraje velmi dobře 1na1 a chce rozhodovat zápasy, přikláníte se k variantě, že mu vytvoříte volný prostor, odkud se bude snažit překonat svého obránce a zakončit (isolation plays), nebo jste pro striktně režírovaný konec, ve kterém má každý hráč jasně danou roli a trasy, po kterých se může pohybovat? Ať jste zastáncem té či oné skupiny, měli bychom brát v potaz fakt, že možností zakončovat střelbou těsně před vypršením časového limitu je v současném basketbalu více, než tomu bylo v minulosti. Jedním z hlavních důvodů je úprava pravidel, které jako jedny z mála pravidel sportovních her pravidelně a pružně reagují na vývoj basketbalu. Když k tomu přidáme, že rychlost je dominantním faktorem současného elitního basketbalu, dojdeme k závěru, že se musíme více zaměřit v tréninkovém procesu na rozhodovací procesy (decision making). Jedná se o výběr správného řešení v daný moment, v dané herní situaci, za přítomnosti konkrétních spoluhráčů a soupeřů, za daného skóre a odehraného času. Přeji vám hodně správných rozhodnutí. Michal Ježdík
František Rón
Koš v posledních sekundách zápasu, vítězství nebo prohra. Dva opačné póly emocí diváků, hráčů, trenérů....
Když se ohlédnu zpět těmi 25ti odtrénovanými sezónami a snažím se vybavit v jakém „poměru“ jsem měl pozitivní emoce k negativním díky poslední střele naší, resp. soupeře , musím konstatovat, že 50 na 50. Ve srovnání při velké četnosti zápasů to dopadá podobně, jako když si hodíte tisíckrát korunou. Asi už tušíte kam směřuji. Ano, myslím si, že v úspěšném zakončení hraje velikou roli štěstíčko.
Na druhou stranu se říká, že štěstí přeje připraveným, takže jsem se na tyto situace připravoval. Na zápasy jsem s sebou nosil kartičku, kde jsem měl nakreslené systémy na „last second shot“. Bylo jich samozřejmě několik – akce do 2 sekund, akce do 5ti sekund, akce do 7mi sekund, v těchto intervalech akce na dvoubodové zakončení, resp. tříbodové, po vhazování z poza postranní, koncové čáry, atd. Některé diagramy jsem měl zakreslené zrcadlově. Dost mi to ušetřilo čas při posledních time – outech.
Samozřejmě jsem měl také vytipované hráče, kteří na sebe zodpovědnost poslední střely museli vzít. Někdy to byli „drzouni“, někdy flegmatici a „bezcharakterní“ střelci. Většinou to byli hráči z bývalé Jugoslávie, nebo američané. Jejich „národní naturel“ vyhovoval této roli více, než charakter „hodných chlapců“ z domácí líhně (ale pozor i u nás jsou typy do koncovek!!!).
Pokud bych měl popsat nej zážitek s poslední střelou vrátil bych se asi zpět do roku 1995 na Univerziádu ve Fukuoce. V utkání s Velkou Británií nejprve vyrovnával Standa Kameník dalekonosnou střelou těsně za půlicí čarou, v prvním prodloužení vyrovnával trojkou Vladan Vahala. Druhé prodloužení jsme vyhráli 12 – 9 (dali jsme 4 trojky ) a postoupili mezi 4 nejlepší týmy turnaje.
Přeji Vám co nejvíc štěstíčka (ale pro jistotu buďte i připravení).
Franta Rón
Oren Amiel
Hi to All,
I split the "Buzzer Beater" into two different situations.
1st one will be "Lucky Shot" and the 2nd one will be "Winner Shot".
"Lucky shot" is actually a shot without "pressure". For example last second full court shot. You don't have nothing to lose when you take it because nobody is really expect this shot to fall in, and you don't really control it -https://www.youtube.com/watch?v=9lpYmyoGjCs
The second situation can tell what are you "made of". If you have a situation to win the game, either it's you create the situation or someone else create it for you. If you have a good look to the basket and the only thing separates you from making the shot it is pressure… then.... like Steve Kerr made the winning shot for the Bulls in 1997https://www.youtube.com/watch?v=6uDDA73G5YM
This is a winner.
Another situation is if you took the shot because you didn't have a choice or did you ask for the last ball. If you want to take the shot or make the last play and you are not afraid to fail! It's much better then to hide and not take responsibility. It means you have the winner inside you…
Lubor Blažek
Buzzer beaters – koše, které padají těsně před zvukovým signálem, ukončujícím časový limit na útok (v Čechách 24 vteřin), nebo čtvrtinu zápasu, popř. celé utkání.
Především v NBA bývají atraktivní součástí zápasů, jak dokládá i toto video. Řada z nich bývá pečlivě nacvičena, týmy je mají v herním rejstříku. Trenéři je nepoužívají běžně, ale vytahují je z rukávu v důležitých herních momentech. Nejčastěji to bývá za vyrovnaného stavu, kdy do konce zápasu zbývá několik vteřin a daný koš může znamenat vítězství v zápase.
Trenéři často využívající nejlepšího střelce týmu, např. podkošového hráče, či vyhlášeného střelce trojek. Protože se „Buzzer beaters“ používají především v těch nejlepších soutěžích, tak i soupeř bývá na tyto útočné varianty dobře obranně připraven. Celé dějství se pak mění ve velkou taktickou bitvu útoku i obrany. Koš pak často vsíti hráč, na kterého obrana není dostatečně soustředěna.
Divácky nejatraktivnější „Buzzer beaters“ jsou však ty nepřipravené, vyplývající ze hry. Do konce zápasu zbývá někulik vteřin, prohrávající tým vyváží míč, hráč vystřelí od středového kruhu a trefí se do koše. Takovou situaci jistě zažila většina trenérů. Tzv. „lucky shot“, kdy se míč odrazí od desky do koše, znamená 3 body a změní v poslední vteřině zápasu vítěze utkání. Takto dosažený koš bývá nakonec tím momentem, na který si diváci vzpomenou i po delší době, i když si ze zápasu nic jiného nepamatují.
„Buzzer beaters“ jsou kořením zápasů a bývají vítězné především pro dobře mentálně připravený tým, který zvládá vypjaté okamžiky zápasů.
Dobrý den všem, zakončování v posledních vteřinách před vypršením časového limitu je jako jízda na tobogánu. Někomu se jízda na tobogánu líbí, druhému méně, třetí nevyleze ani po schůdkách, natož, aby se spustil dolů. Ano, i takové, nebo velmi podobné jsou reakce hráčů, když se družstvo ocitne pod tlakem časového limitu pro zakončení. Čím více se utkání blíží ke konci základní hrací doby a skóre je vyrovnané, tím více hráčů nechce vylézt po pomyslných schodech a spustit se dolů. Jakoby nechtěli poznat, co je potká na cestě za vítezstvím, nebo nechtěli opustit svoji komfortní zónu, protože nevědí, co je potká za první zatáčkou. Pokud nemáte podobné zkušenosti, upřímně vám závidím. Pokud tuto praxi máte, určitě jste si položili otázky typu co s tím, jak to změnit, mám se zmařit na nácvik taktiky, techniky nebo spíš psychiky pod fyzickým tlakem? Pokud máte hráče, který hraje velmi dobře 1na1 a chce rozhodovat zápasy, přikláníte se k variantě, že mu vytvoříte volný prostor, odkud se bude snažit překonat svého obránce a zakončit (isolation plays), nebo jste pro striktně režírovaný konec, ve kterém má každý hráč jasně danou roli a trasy, po kterých se může pohybovat? Ať jste zastáncem té či oné skupiny, měli bychom brát v potaz fakt, že možností zakončovat střelbou těsně před vypršením časového limitu je v současném basketbalu více, než tomu bylo v minulosti. Jedním z hlavních důvodů je úprava pravidel, které jako jedny z mála pravidel sportovních her pravidelně a pružně reagují na vývoj basketbalu. Když k tomu přidáme, že rychlost je dominantním faktorem současného elitního basketbalu, dojdeme k závěru, že se musíme více zaměřit v tréninkovém procesu na rozhodovací procesy (decision making). Jedná se o výběr správného řešení v daný moment, v dané herní situaci, za přítomnosti konkrétních spoluhráčů a soupeřů, za daného skóre a odehraného času. Přeji vám hodně správných rozhodnutí. Michal Ježdík
Koš v posledních sekundách zápasu, vítězství nebo prohra. Dva opačné póly emocí diváků, hráčů, trenérů....
Když se ohlédnu zpět těmi 25ti odtrénovanými sezónami a snažím se vybavit v jakém „poměru“ jsem měl pozitivní emoce k negativním díky poslední střele naší, resp. soupeře , musím konstatovat, že 50 na 50. Ve srovnání při velké četnosti zápasů to dopadá podobně, jako když si hodíte tisíckrát korunou. Asi už tušíte kam směřuji. Ano, myslím si, že v úspěšném zakončení hraje velikou roli štěstíčko.
Na druhou stranu se říká, že štěstí přeje připraveným, takže jsem se na tyto situace připravoval. Na zápasy jsem s sebou nosil kartičku, kde jsem měl nakreslené systémy na „last second shot“. Bylo jich samozřejmě několik – akce do 2 sekund, akce do 5ti sekund, akce do 7mi sekund, v těchto intervalech akce na dvoubodové zakončení, resp. tříbodové, po vhazování z poza postranní, koncové čáry, atd. Některé diagramy jsem měl zakreslené zrcadlově. Dost mi to ušetřilo čas při posledních time – outech.
Samozřejmě jsem měl také vytipované hráče, kteří na sebe zodpovědnost poslední střely museli vzít. Někdy to byli „drzouni“, někdy flegmatici a „bezcharakterní“ střelci. Většinou to byli hráči z bývalé Jugoslávie, nebo američané. Jejich „národní naturel“ vyhovoval této roli více, než charakter „hodných chlapců“ z domácí líhně (ale pozor i u nás jsou typy do koncovek!!!).
Pokud bych měl popsat nej zážitek s poslední střelou vrátil bych se asi zpět do roku 1995 na Univerziádu ve Fukuoce. V utkání s Velkou Británií nejprve vyrovnával Standa Kameník dalekonosnou střelou těsně za půlicí čarou, v prvním prodloužení vyrovnával trojkou Vladan Vahala. Druhé prodloužení jsme vyhráli 12 – 9 (dali jsme 4 trojky
) a postoupili mezi 4 nejlepší týmy turnaje.
Přeji Vám co nejvíc štěstíčka (ale pro jistotu buďte i připravení).
Franta Rón
Hi to All,
I split the "Buzzer Beater" into two different situations.
1st one will be "Lucky Shot" and the 2nd one will be "Winner Shot".
"Lucky shot" is actually a shot without "pressure". For example last second full court shot. You don't have nothing to lose when you take it because nobody is really expect this shot to fall in, and you don't really control it -https://www.youtube.com/watch?v=9lpYmyoGjCs
The second situation can tell what are you "made of". If you have a situation to win the game, either it's you create the situation or someone else create it for you. If you have a good look to the basket and the only thing separates you from making the shot it is pressure… then.... like Steve Kerr made the winning shot for the Bulls in 1997https://www.youtube.com/watch?v=6uDDA73G5YM
This is a winner.
Another situation is if you took the shot because you didn't have a choice or did you ask for the last ball. If you want to take the shot or make the last play and you are not afraid to fail! It's much better then to hide and not take responsibility. It means you have the winner inside you…
Buzzer beaters – koše, které padají těsně před zvukovým signálem, ukončujícím časový limit na útok (v Čechách 24 vteřin), nebo čtvrtinu zápasu, popř. celé utkání.
Především v NBA bývají atraktivní součástí zápasů, jak dokládá i toto video. Řada z nich bývá pečlivě nacvičena, týmy je mají v herním rejstříku. Trenéři je nepoužívají běžně, ale vytahují je z rukávu v důležitých herních momentech. Nejčastěji to bývá za vyrovnaného stavu, kdy do konce zápasu zbývá několik vteřin a daný koš může znamenat vítězství v zápase.
Trenéři často využívající nejlepšího střelce týmu, např. podkošového hráče, či vyhlášeného střelce trojek. Protože se „Buzzer beaters“ používají především v těch nejlepších soutěžích, tak i soupeř bývá na tyto útočné varianty dobře obranně připraven. Celé dějství se pak mění ve velkou taktickou bitvu útoku i obrany. Koš pak často vsíti hráč, na kterého obrana není dostatečně soustředěna.
Divácky nejatraktivnější „Buzzer beaters“ jsou však ty nepřipravené, vyplývající ze hry. Do konce zápasu zbývá někulik vteřin, prohrávající tým vyváží míč, hráč vystřelí od středového kruhu a trefí se do koše. Takovou situaci jistě zažila většina trenérů. Tzv. „lucky shot“, kdy se míč odrazí od desky do koše, znamená 3 body a změní v poslední vteřině zápasu vítěze utkání. Takto dosažený koš bývá nakonec tím momentem, na který si diváci vzpomenou i po delší době, i když si ze zápasu nic jiného nepamatují.
„Buzzer beaters“ jsou kořením zápasů a bývají vítězné především pro dobře mentálně připravený tým, který zvládá vypjaté okamžiky zápasů.