Michal Ježdík, František Rón, Oren Amiel, Lubor Blažek
Michal Ježdík
Dobrý den kolegové, mluvil jsem nedávno se synem svého kamaráda a zeptal jsem se ho, co podle něj bylo nejdůležitější, že se dostal do týmu na univerzitě, která má velmi dobrý basketbalový program? Bez zaváhání mi odpověděl: „Dostal jsem se do týmu proto, že jsem vždy trénoval s obrovským nasazením a stejně tak jsem hrál zápasy.“ Ihned mě napadlo, zda jsem schopen definovat co to nasazení (hustle) je, co to znamená? A je to opravdu tak důležitá věc (kvalita, známka) pro to, být dobrým hráčem v basketbalovém týmu? Nasazení je určitě významným faktorem. Hodit se na zem po ztraceném míči aniž si je hráč jistý, zda jej získá zpět a zároveň se nezraní. Skočit po kutálejícím se míči „nikoho“ a mít možnost dalšího útoku. Ano to je nasazení. Nasazení není mít dobré statistiky, je to také o ochotě jít do osobních soubojů, nevyhýbat se kontaktům s protihráčem, chodit útočně doskakovat, snažit se zabránit přihrávce na útočníka, kterého bráním, pomoc svému spoluhráči v obraně, postavit se na prorážení, vyběhnout do každého protiútoku, i když si nejsem jistý, že dostanu přihrávku, vrátit se zpět do obrany ihned po ztrátě míče. Nejsem to ale jen tyto „viditelné“ veličiny. Nasazení je také určitá esence důležitosti a ochoty vydat ze sebe vždy to nejlepší čeho jste v daný moment schopni v utkání i na každém tréninku. Nezáleží primárně na tom, zda hrajete špatně nebo dobře. Když jsem hrál v mládežnických kategoriích, měl jsem několik zápasů, kdy se mi šíleně nedařilo. Pamatuji si velmi dobře, že rodiče za mnou večer přišli a řekli mi: „Bojoval si, měl si dobré nasazení. Nepřemýšlej jen o tom, zda si hrál dobře nebo špatně a kolik si dal bodů. Vždy se ale snaž udělat to nejlepší, čeho seš schopen.“ Na shledanou při příštím 4na1. Michal Ježdík
František Rón
Každému trenérovi se musí dobře dívat na takto sestříhané sekvence. A každý z nás by byl rád, kdyby měl tým sestavený hlavně z hráčů bojovníků – dobrmanů.
Je samozřejmé, že do nasazení hráčů vstupují různé faktory – důležitost utkání, sebemotivace, motivace trenéra, provokace soupeře, atd., atd. Jak jste asi také zjistili, bojovnější hráči jsou ti bez většího talentu. Paradoxně se někdy prosadí více než hráči velmi talentovaní, protože my trenéři je potřebujeme !!!
Pokud sestavujeme družstvo a zabýváme se chemií týmu, neobejdeme se bez hráče (nejlépe hráčů) s přirozenou bojovností a nasazením, které velmi málo ovlivňují výše uvedené faktory. Tito hráči potom svým přístupem a příkladem pozitivně ovlivňují spoluhráče, ale také protihráče (respekt) i fanoušky.
Občas jsem hráčům musel v této souvislosti „domluvit“ videem, aby se mohli vidět v situacích kdy byla potřebná bojovnost, nasazení, sebeobětování . Takové situace většinou byly tři:
K míči má stejně daleko náš hráč a soupeř – míč získá soupeř.
Míč leží, kutálí se po zemi, náš hráč stojí a dívá se – míč získá soupeř.
Míč letí do autu, náš hráč nemá vůli „letět“ za ním.
Pokud nepomohlo toto video, měl jsem připraveno pár drilů, které zaručeně pomohly na následujících pár zápasů. Jsou to drily, které modelují výše uvedené situace a hráči se při nich trošku „omlátí“ o palubovku.
Ale jak jsem napsal, tato „opatření“ u většiny hráčů pomohla jen pár zápasů.... aneb jak by řekl klasik:
„Když to máš, tak to máš a když jseš línej, tak tě nikdo nezmění....“
Oren Amiel
Hi to All,
When I think about Hustle, The first Name jumps into my mind is Dennis Rodman, Former player in many NBA champion teams, Such The Detroit Pistons, The Chicago Bulls, San Antonio, LA LAkers. He was drafted in 1983 by the Pistons. He came from southeastern Oklahoma State from NAIA league! He had different and unique character and sometimes it was hard to deal with. So how come, even though he was tough to handle, he always played in the best teams? What makes him so important to win championships?
The answer is very easy – HUSTLE! Rodman always gave everything for his team. He was proud to be that kind of a player and he understood very early in his career that this is his ticket to the league. Of course he was a great rebounder and a tremendous passer but his identity was all about Heart, Soul and Hustle. And the most important thing was that he always succeeded to spread it along the team so everyone enjoyed to dive on lose balls or bump cutters.
Hustle requires 0 (Zero) Talent!
So for me, the instructive lesson is even if you aren’t the talented guy on the team, you can always find your way to make it if you have the character, the Courage, and the understanding of the meaning of HUSTLE.
Now, GO AFTER IT!
Take Care, Oren.
Lubor Blažek
V basketbale, jako v každém kolektivním sportu, jsou hráči, kterým dávají trenéři přednost. Výborní střelci, skvělí skokané, tvůrci hry, určitě mezi ně patří a jistě najdeme i další. Většinou jsou tito hráči vybaveni dovednostmi, které lze měřit a analyzovat počtem dosažených košů, obranných doskoků, zisků míče atd.
Existuje však kategorie hráčů, jejichž přínos není měřitelný statistikami. Jsou jimi ti největší týmoví „bojovníci“, ti kteří mají tzv. „velké srdce“. Jejich přínos se pochopitelně liší co se jednotlivých dovedností týče. Někdy musí trenér zvažovat, zda bojovnost toho kterého hráče je pro něj důležitější, než některé jeho herní nedostatky.
Mají tito hráči nějaké společné rysy? Určitě ano, jdou do soubojů bez ohledu na sebe, na možnost zranění, na odřeniny a šrámy. Padají pro míč na zem, do autu, svádějí souboje nehledě na to, zda je soupeř vyšší a silnější. Nebojí se postavit útočníkovi a získat průraz.
Jejich přínosem pro tým není jen výkon na hřišti. Bývají těmi, kteří umí zvednout prapor ve chvílích, kdy se týmu nedaří. Jsou často pojítkem vztahů v kolektivu a umí motivovat spoluhráče k větší bojovnosti.
Bojovnost je tak důležitá pro tým, pro náladu v týmu, pro vůli po vítězství, že řada trenérů se aktivně snaží tuto bojovnost podporovat. Nejedná se pouze o slovní motivaci, ale i o řadu cvičení, které potřebnou bojovnost navozují. Mnoho zápasů se odehrává mezi vyrovnanými soupeři a právě bojovnost bývá tím rozhodujícím závažím na misce vah, které rozhodne o vítězství nebo prohře týmu.
Podporovat týmovou bojovnost a mít odvahu stavět do zápasu „velké srdcaře“ přispěje k nejednomu úspěchu!
Dobrý den kolegové, mluvil jsem nedávno se synem svého kamaráda a zeptal jsem se ho, co podle něj bylo nejdůležitější, že se dostal do týmu na univerzitě, která má velmi dobrý basketbalový program? Bez zaváhání mi odpověděl: „Dostal jsem se do týmu proto, že jsem vždy trénoval s obrovským nasazením a stejně tak jsem hrál zápasy.“ Ihned mě napadlo, zda jsem schopen definovat co to nasazení (hustle) je, co to znamená? A je to opravdu tak důležitá věc (kvalita, známka) pro to, být dobrým hráčem v basketbalovém týmu? Nasazení je určitě významným faktorem. Hodit se na zem po ztraceném míči aniž si je hráč jistý, zda jej získá zpět a zároveň se nezraní. Skočit po kutálejícím se míči „nikoho“ a mít možnost dalšího útoku. Ano to je nasazení. Nasazení není mít dobré statistiky, je to také o ochotě jít do osobních soubojů, nevyhýbat se kontaktům s protihráčem, chodit útočně doskakovat, snažit se zabránit přihrávce na útočníka, kterého bráním, pomoc svému spoluhráči v obraně, postavit se na prorážení, vyběhnout do každého protiútoku, i když si nejsem jistý, že dostanu přihrávku, vrátit se zpět do obrany ihned po ztrátě míče. Nejsem to ale jen tyto „viditelné“ veličiny. Nasazení je také určitá esence důležitosti a ochoty vydat ze sebe vždy to nejlepší čeho jste v daný moment schopni v utkání i na každém tréninku. Nezáleží primárně na tom, zda hrajete špatně nebo dobře. Když jsem hrál v mládežnických kategoriích, měl jsem několik zápasů, kdy se mi šíleně nedařilo. Pamatuji si velmi dobře, že rodiče za mnou večer přišli a řekli mi: „Bojoval si, měl si dobré nasazení. Nepřemýšlej jen o tom, zda si hrál dobře nebo špatně a kolik si dal bodů. Vždy se ale snaž udělat to nejlepší, čeho seš schopen.“ Na shledanou při příštím 4na1. Michal Ježdík
Každému trenérovi se musí dobře dívat na takto sestříhané sekvence. A každý z nás by byl rád, kdyby měl tým sestavený hlavně z hráčů bojovníků – dobrmanů.
Je samozřejmé, že do nasazení hráčů vstupují různé faktory – důležitost utkání, sebemotivace, motivace trenéra, provokace soupeře, atd., atd. Jak jste asi také zjistili, bojovnější hráči jsou ti bez většího talentu. Paradoxně se někdy prosadí více než hráči velmi talentovaní, protože my trenéři je potřebujeme !!!
Pokud sestavujeme družstvo a zabýváme se chemií týmu, neobejdeme se bez hráče (nejlépe hráčů) s přirozenou bojovností a nasazením, které velmi málo ovlivňují výše uvedené faktory. Tito hráči potom svým přístupem a příkladem pozitivně ovlivňují spoluhráče, ale také protihráče (respekt) i fanoušky.
Občas jsem hráčům musel v této souvislosti „domluvit“ videem, aby se mohli vidět v situacích kdy byla potřebná bojovnost, nasazení, sebeobětování . Takové situace většinou byly tři:
K míči má stejně daleko náš hráč a soupeř – míč získá soupeř.
Míč leží, kutálí se po zemi, náš hráč stojí a dívá se – míč získá soupeř.
Míč letí do autu, náš hráč nemá vůli „letět“ za ním.
Pokud nepomohlo toto video, měl jsem připraveno pár drilů, které zaručeně pomohly na následujících pár zápasů. Jsou to drily, které modelují výše uvedené situace a hráči se při nich trošku „omlátí“ o palubovku.
Ale jak jsem napsal, tato „opatření“ u většiny hráčů pomohla jen pár zápasů.... aneb jak by řekl klasik:
„Když to máš, tak to máš a když jseš línej, tak tě nikdo nezmění....“
Hi to All,
When I think about Hustle, The first Name jumps into my mind is Dennis Rodman, Former player in many NBA champion teams, Such The Detroit Pistons, The Chicago Bulls, San Antonio, LA LAkers. He was drafted in 1983 by the Pistons. He came from southeastern Oklahoma State from NAIA league! He had different and unique character and sometimes it was hard to deal with. So how come, even though he was tough to handle, he always played in the best teams? What makes him so important to win championships?
The answer is very easy – HUSTLE! Rodman always gave everything for his team. He was proud to be that kind of a player and he understood very early in his career that this is his ticket to the league. Of course he was a great rebounder and a tremendous passer but his identity was all about Heart, Soul and Hustle. And the most important thing was that he always succeeded to spread it along the team so everyone enjoyed to dive on lose balls or bump cutters.
Hustle requires 0 (Zero) Talent!
So for me, the instructive lesson is even if you aren’t the talented guy on the team, you can always find your way to make it if you have the character, the Courage, and the understanding of the meaning of HUSTLE.
Now, GO AFTER IT!
Take Care, Oren.
V basketbale, jako v každém kolektivním sportu, jsou hráči, kterým dávají trenéři přednost. Výborní střelci, skvělí skokané, tvůrci hry, určitě mezi ně patří a jistě najdeme i další. Většinou jsou tito hráči vybaveni dovednostmi, které lze měřit a analyzovat počtem dosažených košů, obranných doskoků, zisků míče atd.
Existuje však kategorie hráčů, jejichž přínos není měřitelný statistikami. Jsou jimi ti největší týmoví „bojovníci“, ti kteří mají tzv. „velké srdce“. Jejich přínos se pochopitelně liší co se jednotlivých dovedností týče. Někdy musí trenér zvažovat, zda bojovnost toho kterého hráče je pro něj důležitější, než některé jeho herní nedostatky.
Mají tito hráči nějaké společné rysy? Určitě ano, jdou do soubojů bez ohledu na sebe, na možnost zranění, na odřeniny a šrámy. Padají pro míč na zem, do autu, svádějí souboje nehledě na to, zda je soupeř vyšší a silnější. Nebojí se postavit útočníkovi a získat průraz.
Jejich přínosem pro tým není jen výkon na hřišti. Bývají těmi, kteří umí zvednout prapor ve chvílích, kdy se týmu nedaří. Jsou často pojítkem vztahů v kolektivu a umí motivovat spoluhráče k větší bojovnosti.
Bojovnost je tak důležitá pro tým, pro náladu v týmu, pro vůli po vítězství, že řada trenérů se aktivně snaží tuto bojovnost podporovat. Nejedná se pouze o slovní motivaci, ale i o řadu cvičení, které potřebnou bojovnost navozují. Mnoho zápasů se odehrává mezi vyrovnanými soupeři a právě bojovnost bývá tím rozhodujícím závažím na misce vah, které rozhodne o vítězství nebo prohře týmu.
Podporovat týmovou bojovnost a mít odvahu stavět do zápasu „velké srdcaře“ přispěje k nejednomu úspěchu!