Oren Amiel, Lubor Blažek, Michal Ježdík, František Rón
Oren Amiel
Hi to all,
As we all know, Coach is more than X's and O's or running plays. Coach is also a kind of Psychologist and Motivator. We say "Coaching starts when the basketball ends", and it basically means that it's even more important to make your players/team work and move together than to have 100 plays and teach all the defenses in the world. Great coaches will impact their teams in a certain way that Non of their players will stay apathetic, or he doesn't care. Great coaches will always find that "Secret Button" that turns thing to be more emotional and powerful that pushes players to play for the organization, for the fans and even for the coach.
But there is something we must remember. Most coaches use words to try and move their players, but I believe that if you really want them to believe you, you have to be honest! You have to talk from emotional standpoint but there's must be a rationale behind your words.
I truly believe that you can't "Bullshit" players for long term. You can be tough with them and strongly demand what you want from them without any discounts, but also know to listen to them on and off the court. If you'll achieve this relationship with the players, they will believe to any motivation speech you'll say.
Take care, Oren
Lubor Blažek
Pravděpodobně neexistuje universální návod jak na to, snad s výjimkou jedné zkušenosti. Předat hráčkám v průběhu jedné minuty více než jednu nebo dvě informace není možné. Více informací prostě nikdo nepobere! Extrémním příkladem je kouč Charlie Spoohour z Missouri State University, který si vzal dva timeouty za sebou a neřekl hráčům ani slovo, jen pozoroval jejich obuv. Hráči se zkoncentrovali a zápas rozhodli ve svůj prospěch.
Jaké informace sdělit? Každý kouč má jinou filosofii, jiné svěřence, jiné soupeře. A hlavně často řeší jinou, originální situaci. Nepochybně jiné pokyny a tón zazní pokud je nerozhodné skore a do konce zápasu zbývá 20 vteřin a hráči visí na očích trenéra, co zahrát. Jiné pak zazní, když sotva začal zápas a tým prohrává na začátku zápasu 0:10 s vyrovnaným soupeřem!
Osobně věřím v dlouhodobou práci se svými svěřenkyněmi jak na tréninku,v zápasech, ale i mimo palubovku. To vše se vrátí v koncentraci, důvěře a vůli hráček přijmout pokyny trenéra během 60 vteřin. A trenér prostě musí být připraven tak, aby jak po herní, tak mentální stránce timeout zvládnul!
Michal Ježdík
Dobrý den všem čtenářům rubriky 4na1. Basketbal patří mezi sporty, ve kterých se může trenér - kouč významně podílet na průběhu utkání a ovlivňovat tím i konečný výsledek. Jedním z prostředků, jež máme k dispozici, je oddechový čas - Time Out. Má různé délky trvání (podle pravidel soutěže, ve které hrajete), jejich počet v jednom utkání se opět řídí pravidly soutěže (FIBA, NBA, NCAA, aj), mohou si jej vzít koučové nebo i hráči (NCCA a NBA). Důvodů proč si týmy berou oddechové časy, bychom našli mnoho, a nestačilo by nám na jejich popis i několik stránek. Po skončení oddechového času fanoušci často zvědavě čekají, jak dopadne první útok jejich týmu, nebo naopak, jestli jejich tým zastaví útok soupeře. Hledají změny ve hře na útočné i obranné polovině. Říká se, že Time Out je dobrým "barometrem" schopnosti trenéra reagovat na vývoj utkání (v pozitivním i negativním slova smyslu). Samostatnou kapitolou jsou oddechové časy a jejich využívání v koncovkách utkání. Fenoménem posledních let je v elitním basketbale sledování tzv. momentum of the game, které je úzce spjato s využíváním oddechových časů, jako jednou z možných forem, jak zastavit negativní nárůst ve skóre, nebo naopak, jak navýšit rozdíl ve skóre na rozdíl, který bude rozhodující. Na závěr jeden malý příběh velkého Time Outu, který jsem viděl na vlastní oči. Bylo to v roce 2009 v MSG, utkání NY Knicks proti LA Lakers. Knicks neměli nejlepší sezónu, naopak Lakers velmi dobrou, takže favorit zápasu byl jasný, LA Lakers. Začátek utkání, po 2,5 minutách hry bylo skóre +7 bodů pro domácí NYK. Phil Jackson si vzal oddechový čas a tak jak to u něj bývalo, odcházel se svými asistenty směrem do hřiště, kde od nich dostává informace o věcech, které sledují. Tentokrát, ale odešli až ke koncové čáře, pod koš, kde se uvelebili a povídali si. Hráči, opět, tak jak to bývá, přiběhli na střídačku. Ti, co přišli z palubovky si sedli na křesla, ti, co na nich seděli, vstali, a všichni společně čekali, až přijde kouč. Ten ale nedorazil. Společně se svými kolegy vyčkali, až klakson oznámí konec Time Outu, a pomalu se vrátili na svá místa. Hráči vstali, odešli na hřiště a hra pokračovala. Na hřiště se vrátili úplně jiní Lakers. Po několika minutách bylo skóre +5 pro Lakers a od té toby utkání pokračovalo v režii favorita z LA. Nevím, co bylo přesně hlavní zprávou od kouče směrem k hráčům, ale dovolte mi zaspekulovat: Pánové, měli jsme několik předzápasových porad, rozbory videa, v šatně máte vyvěšené všechny kombinace soupeře a informace jak je budeme bránit, víte, čím se máme prosazovat my. Stačí, když to budete dělat. Jste dobří hráči, jsme skvělý tým. Mnoho správně zvolených Time Outů. Michal Ježdík
František Rón
Škoda, že nemáme záznamy ze šaten před utkáním, resp. v poločasové přestávce. Tam bychom slyšeli mnohem více motivačních vět a možná i viděli motivační hesla. Mojí filozofií je, že motivace a teamwork se tvoří v šatně, resp. při tréninkovém procesu.
Více sleduji vnitřní motivaci hráčů – „chci vyhrát souboj s protihráčem, chci vyhrát utkání, mám ze hry radost, bojuji pro spoluhráče....“. To je podle mne pravá motivace, která ovlivňuje hráče na 90%, naše motivační řeč na 10%.
Samozřejmě jsem i já používal „motivační řeč“ v timeoutech, abych hráče probudil, nebo uklidnil. Někdy to byla dost nepublikovatelná slova s velkou kadencí, jindy zvýraznění toho, co v utkání fungovalo.
Vždycky jsem se snažil nevracet k negativním věcem ve hře. To hráči moc dobře vědí a já jsem nechěl ztrácet čas, abych mohl za minutu dát konkrétní úkoly pro jednotlivce a tým.
Líbí se mi to, co dělá mnoho trenérů v univerzitním basketbalu. Snaží se detailně poznat hráče – jeho kariéru od prvního chycení míče, zázemí rodiny, jeho zájmy mimo basketbal, atd. Myslím si, že jim to mnohem lépe umožní nastavit individuální motivační podněty. Určitě sami ze své zkušenosti víte, že ve stejné situaci je nutné na jednoho hráče zařvat, druhého „pohladit“....
Takže moje rada? Snažte se s hráči co nejvíc mluvit, nejenom o basketbalu. Jsem si jistý, že vám to při jejich motivaci pomůže.
Hi to all,
As we all know, Coach is more than X's and O's or running plays. Coach is also a kind of Psychologist and Motivator. We say "Coaching starts when the basketball ends", and it basically means that it's even more important to make your players/team work and move together than to have 100 plays and teach all the defenses in the world. Great coaches will impact their teams in a certain way that Non of their players will stay apathetic, or he doesn't care. Great coaches will always find that "Secret Button" that turns thing to be more emotional and powerful that pushes players to play for the organization, for the fans and even for the coach.
But there is something we must remember. Most coaches use words to try and move their players, but I believe that if you really want them to believe you, you have to be honest! You have to talk from emotional standpoint but there's must be a rationale behind your words.
I truly believe that you can't "Bullshit" players for long term. You can be tough with them and strongly demand what you want from them without any discounts, but also know to listen to them on and off the court. If you'll achieve this relationship with the players, they will believe to any motivation speech you'll say.
Take care, Oren
Pravděpodobně neexistuje universální návod jak na to, snad s výjimkou jedné zkušenosti. Předat hráčkám v průběhu jedné minuty více než jednu nebo dvě informace není možné. Více informací prostě nikdo nepobere! Extrémním příkladem je kouč Charlie Spoohour z Missouri State University, který si vzal dva timeouty za sebou a neřekl hráčům ani slovo, jen pozoroval jejich obuv. Hráči se zkoncentrovali a zápas rozhodli ve svůj prospěch.
Jaké informace sdělit? Každý kouč má jinou filosofii, jiné svěřence, jiné soupeře. A hlavně často řeší jinou, originální situaci. Nepochybně jiné pokyny a tón zazní pokud je nerozhodné skore a do konce zápasu zbývá 20 vteřin a hráči visí na očích trenéra, co zahrát. Jiné pak zazní, když sotva začal zápas a tým prohrává na začátku zápasu 0:10 s vyrovnaným soupeřem!
Osobně věřím v dlouhodobou práci se svými svěřenkyněmi jak na tréninku,v zápasech, ale i mimo palubovku. To vše se vrátí v koncentraci, důvěře a vůli hráček přijmout pokyny trenéra během 60 vteřin. A trenér prostě musí být připraven tak, aby jak po herní, tak mentální stránce timeout zvládnul!
Dobrý den všem čtenářům rubriky 4na1. Basketbal patří mezi sporty, ve kterých se může trenér - kouč významně podílet na průběhu utkání a ovlivňovat tím i konečný výsledek. Jedním z prostředků, jež máme k dispozici, je oddechový čas - Time Out. Má různé délky trvání (podle pravidel soutěže, ve které hrajete), jejich počet v jednom utkání se opět řídí pravidly soutěže (FIBA, NBA, NCAA, aj), mohou si jej vzít koučové nebo i hráči (NCCA a NBA). Důvodů proč si týmy berou oddechové časy, bychom našli mnoho, a nestačilo by nám na jejich popis i několik stránek. Po skončení oddechového času fanoušci často zvědavě čekají, jak dopadne první útok jejich týmu, nebo naopak, jestli jejich tým zastaví útok soupeře. Hledají změny ve hře na útočné i obranné polovině. Říká se, že Time Out je dobrým "barometrem" schopnosti trenéra reagovat na vývoj utkání (v pozitivním i negativním slova smyslu). Samostatnou kapitolou jsou oddechové časy a jejich využívání v koncovkách utkání. Fenoménem posledních let je v elitním basketbale sledování tzv. momentum of the game, které je úzce spjato s využíváním oddechových časů, jako jednou z možných forem, jak zastavit negativní nárůst ve skóre, nebo naopak, jak navýšit rozdíl ve skóre na rozdíl, který bude rozhodující. Na závěr jeden malý příběh velkého Time Outu, který jsem viděl na vlastní oči. Bylo to v roce 2009 v MSG, utkání NY Knicks proti LA Lakers. Knicks neměli nejlepší sezónu, naopak Lakers velmi dobrou, takže favorit zápasu byl jasný, LA Lakers. Začátek utkání, po 2,5 minutách hry bylo skóre +7 bodů pro domácí NYK. Phil Jackson si vzal oddechový čas a tak jak to u něj bývalo, odcházel se svými asistenty směrem do hřiště, kde od nich dostává informace o věcech, které sledují. Tentokrát, ale odešli až ke koncové čáře, pod koš, kde se uvelebili a povídali si. Hráči, opět, tak jak to bývá, přiběhli na střídačku. Ti, co přišli z palubovky si sedli na křesla, ti, co na nich seděli, vstali, a všichni společně čekali, až přijde kouč. Ten ale nedorazil. Společně se svými kolegy vyčkali, až klakson oznámí konec Time Outu, a pomalu se vrátili na svá místa. Hráči vstali, odešli na hřiště a hra pokračovala. Na hřiště se vrátili úplně jiní Lakers. Po několika minutách bylo skóre +5 pro Lakers a od té toby utkání pokračovalo v režii favorita z LA. Nevím, co bylo přesně hlavní zprávou od kouče směrem k hráčům, ale dovolte mi zaspekulovat: Pánové, měli jsme několik předzápasových porad, rozbory videa, v šatně máte vyvěšené všechny kombinace soupeře a informace jak je budeme bránit, víte, čím se máme prosazovat my. Stačí, když to budete dělat. Jste dobří hráči, jsme skvělý tým. Mnoho správně zvolených Time Outů. Michal Ježdík
Škoda, že nemáme záznamy ze šaten před utkáním, resp. v poločasové přestávce. Tam bychom slyšeli mnohem více motivačních vět a možná i viděli motivační hesla. Mojí filozofií je, že motivace a teamwork se tvoří v šatně, resp. při tréninkovém procesu.
Více sleduji vnitřní motivaci hráčů – „chci vyhrát souboj s protihráčem, chci vyhrát utkání, mám ze hry radost, bojuji pro spoluhráče....“. To je podle mne pravá motivace, která ovlivňuje hráče na 90%, naše motivační řeč na 10%.
Samozřejmě jsem i já používal „motivační řeč“ v timeoutech, abych hráče probudil, nebo uklidnil. Někdy to byla dost nepublikovatelná slova s velkou kadencí, jindy zvýraznění toho, co v utkání fungovalo.
Vždycky jsem se snažil nevracet k negativním věcem ve hře. To hráči moc dobře vědí a já jsem nechěl ztrácet čas, abych mohl za minutu dát konkrétní úkoly pro jednotlivce a tým.
Líbí se mi to, co dělá mnoho trenérů v univerzitním basketbalu. Snaží se detailně poznat hráče – jeho kariéru od prvního chycení míče, zázemí rodiny, jeho zájmy mimo basketbal, atd. Myslím si, že jim to mnohem lépe umožní nastavit individuální motivační podněty. Určitě sami ze své zkušenosti víte, že ve stejné situaci je nutné na jednoho hráče zařvat, druhého „pohladit“....
Takže moje rada? Snažte se s hráči co nejvíc mluvit, nejenom o basketbalu. Jsem si jistý, že vám to při jejich motivaci pomůže.