Hi to All,

During the summer I get the chance to talk to young players who want to achieve their dream to be basketball players. The first question I'm always asking them is "Who wants to play for GS or San Antonio?". I'm asking this question for one main reason, GAME HABITS. If I need to point over one thing that separates dramatically those two teams from the rest I would say GAME HABITS and especially, what I call "Eyes-Rim Relationship", which is maybe the most important habit in the game of basketball. If you'll closely follow you'll find out why these two teams having more Assists than any other team in the NBA. 9 times out of 10, a player who touches the ball will take a PEEK at the rim before he dribbles the ball so he can watch the floor clearly and hit the open man, 9 times out of 10, if someone cuts he will get the ball. The key for that is that I believe this habit everybody can add to his game and it will change his game completely. Not every player is having the talent to do double crossover and pull it on a defender face! But everyone can look for the open man! Coaches love players who thinking team first. Also, Young players must know the fact that 80% of the game is OF the CATCH! And most teams are having no more than 2-3 players who play of the dribble. It's our Job to guide them correctly to be effective players who can be part of successful team in the future.

Take Care, Oren.

Letošní finále NBA bylo  pro mě velice zajímavé především, co se trenérů týče. Oba trenéři  byli nováčky na pozici „Head coach“ a bylo tak předem jasné, že to bude poprvé od roku 1982, kdy opět získá titul „Rookie“.

Dave Blatt, rodák z Bostonu, považovaný díky své kariéře spíše za Evropana, měl  zpočátku velmi těžkou pozici, nevyhnul se mnohé kritice a následně přiznal, že koučovat tým v NBA pro něj bylo těžší, než si myslel. Mít v týmu LeBrona není asi lehké pro žádného kouče a už vůbec ne pro trenéra, který je představitelem spíše evropského pojetí basketbalu. Přesto se nakonec vypořádal se situací s velkou ctí a dovedl svůj tým do finále.

Steve Kerr, rodák z Beirutu, je naopak „ pravým američanem“ a mnozí pamatujeme jeho zářící hvězdu po boku Michaela Jordana. Způsob hry, který naordinoval GSW, vypadá v NBA jako nový trend, i když mnoho podobných prvků předvádí též San Antonio. Kerr jakoby svému image pokorného trenéra přizpůsobil i složení a projev týmu. Tomu vévodí především vynikající Stephen Curry, který se odlišuje svým chováním od ostatních hvězd NBA. GSW  předvádí, jak je možné skloubit dokonalou technickou a fyzickou vybavenost s kolektivním způsobem hry.

Oba trenéři zaslouží velké uznání, možná bude mít jejich působení v NBA mnohem větší vliv a přínos pro basketbal, než dovedeme zatím odhadnout.

Dobrý den všem čtenářům sekce 4na1, vítězem NBA se po 40 letech poprvé stalo družstvo Golden State Warriors. Finálová série byla oficiálně potvrzena jako série s nejvyšším rankingem ve smyslu ekonomické výtěžnosti od roku 1998, kdy NBA vévodilo Chicago Bulls s Michaelem Jordanem. Téměř 20 miliónů diváků sledovalo průměrně každý zápas finále, což bylo nejvíce po 17 letech, kdy Chicago v dramatické sérii porazilo Utah Jazz. Amerika je "postižena" statistikami, které si můžete vyhledat na nejrůznějších webových stránkách. Čísla, jejich porovnávání, týmové statistky a hlavně individuální, jsou každodenním chlebem novinářů a tím pádem i čtenářů. Pro mě, "basketbalového suchozemce", člověka, který není v každodenním kontaktu s americkým basketbalem byly zajímavé kromě jiného 2 věci: První, že novináři rozdělují moderní doby NBA na dobu s Michaelem Jordanem (90. léta minulého století) a  tzv. post- Jordan éru NBA, tedy období po definitivním odchodu Jordana do basketbalového důchodu. Televizní ranking nákupu a prodeje utkání, včetně reklamy, NBA se po odchodu Jordana výrazně ponořil. Hodně tomu napomohl i lock-outu NBA v sezóně 1998-99. Druhou věcí, která mě zaujala, minimálně stejně jako celá finálová série, byla polemika, zda může či nemůže Stephen Curry vyjít z finálové série jako nejlepší hráč na planetě. Odpovědi byly téměř jednotné, Curry nemůže při odchodu z finálové série vypadat jako nejlepší hráč na světě. Tak jak byly odpovědi jasné, důvody byly ale rozmanité. Zde jsou některé z nich. Nejčastějším důvodem bylo, že, když jste na stejném hřšti s LeBronem, prostě a jednoduše nemůžete odcházet, i z vyhrané finálové série, jako nejlepší basketbalista planety. Druhým nejčastějším důvodem bylo, že Curry "zaplatí cenu" za výborné spoluhráče, kteří ho obklopovali ve finále, narozdíl od Jamese, který během sezóny přišel o několik spoluhráčů (například Irwing a Love). Důkazem tohoto svědectví je vnímání významu Jamese Harden, který vedl zraněními zpustošený Houston Rockets. Podobnost respektování příběhů LeBrona Jamese a Jamese Hardena nám dává jasnější obrysy obrazu, jak vnímá Amerika své hrdiny. Třetím důvodem bylo vnímání "basketbalového těla" Curryho a s tím spojovaná polemika na co vše se bude muset zaměřit během léta, aby jeho postura zvládla nápor na ni kladený v příštích několika sezónách. Konec pohádky o MVP letošní finálové série má neočekávaný konec. Trofej a ocenění získal Andre Iguodala. Zaslouženě, ale nepravděpodobné. I to je Amerika a jedna z jejích nejprestižnějších soutěží. Příjemné prožití dovolených a zaslouženého odpočinku. Michal Ježdík  

Letošní finále NBA, bylo ukázkou toho, jak dva odlišné koncepty hry mohou přinést úspěch. Myslím si, že i pro poraženého finalistu to byl úspěch..... Na jedné straně LeBron, na druhé straně TÝM, ovšem také s výraznými individualitami. Na videu je vidět pohyb hráčů Golden State, na NBA nevídaný počet clon na hráče bez míče a hlavně pohyb míče, snaha najít ještě lépe postaveného spoluhráče. Pokud se podíváte na minulé video, kde jsme rozebírali hru LeBrona, určitě sami rozpoznáte ten markantní rozdíl ve „stylu“ hry družstev.

    Možná máme na jazyku termín „herní projev“, ale prosím vás, rychle ho spolkněme a nechme ho manažerům a prezidentům klubů, když chtějí bez důvodu špatných VÝSLEDKŮ, vyhodit trenéra. Absolvoval jsem hodně stáží, seminářů, přečetl kvantum basketbalové literatury, ale v našich trenérských odborných kruzích tento terminus technicus nikdy nezazněl. Nechme ho tedy „bafíkům“.

     My trénéři bychom měli vyhodnotit kádr, který máme k dispozici, zvolit koncepci hry, přesvědčit o tom hráče a vytrvat. Pro nás i hráče je důležité VYHRÁVAT, v mládeži přibližovat hráče k jejich POTENCIÁLU, nikoliv hrát  „pěkně“. Nejsme krasobruslení, kde rozhodčí na konci ukáží známky za umělecký dojem. Nám na konci zápasu na tabuli svítí, že jsme buď vyhráli nebo prohráli a co si budeme povídat, přináší nám to dost pozitivních i negativních emocí. Pro mě osobně vítězství znamená odměnu, osvěžení, enthusiasmus. Porážka je motivace k tvrdé práci a k hledání východisek, aby se znovu neopakovala....