Kevin Garnett ejected after headbutting Dwight Howard
Oren Amiel, Lubor Blažek, Michal Ježdík, František Rón
Oren Amiel
Hi to All,
Emotions are part of the game. Without emotions, Facial expressions, Voices and temper, Basketball would probably never reach our hearts.
But....And it's a BIG BUT... Being emotional doesn't give you the right for inappropriate behavior. One of the things that the NBA does better than Most European leagues is setting iron rules that define inappropriate behavior very clear. From one side they understand sport must come with emotions but from the other side it's not a war (As some of the leagues looks like). I like emotional players when it's authentic and not a fake, however a player must still be able to control his nerves, respect his teammates and also respect the opponent and of course the fans.
As a fan it's easier to love an emotional player that you know he will give you everything he's got every night and that you know respect you as his fan.
About KG…In his private life… he's got a Charity for collecting donations for homeless. He's himself donates millions of dollars every year.
Couple of years ago I was in USA and I came across with the Minnesota Timberwolves GM who told me about KG personality. It was fascinating. Sometimes you see body and face… but you never know what is behind them.
Stay safe people and Take Care,
Oren
Lubor Blažek
Emoce určitě do basketbalu patří! V NBA podobně jako v NHL jsou poptávanou součástí zápasů a souboj v podobě strkanice mezi Garnetem a Howardem za asistence ostatních hráčů a dalších osob je pro řadu diváků atrakcí.
Z pohledu trenéra je umění pracovat s týmem po psychologické stránce nezbytnou součástí jeho každodenní práce. Všichni hráči/hráčky přicházejí na trénink nebo zápas naladěni podle toho, co ten den prožili, jsou ovlivněni náladou v týmu apod.. Navíc, každý z nich je schopen své emoce ovládat jinak. Takže sečteno, někdy není snadné navodit jejich pozitivní přístup k tréninku či zápasu. Ostatně občas je to i nad síly profesionálních psychologů.
Někdy delší dobu potlačovaná emoce vede k frustraci , „black outu“, ztrátě sebeovládání . Jako zajímavá pomůcka může být tzv. „pravidlo tří vteřin“, což nemá nic společného s porušením basketbalového pravidla, ale hráči májí k dispozici tři vteřiny, aby cokoliv negativního či pozitivního sdělili. Po upuštění páry přichází opětovná koncentrace na basketbal.
Emocím podléhají i trenéři, důkazem budiž kouč Obradovič a jeho barevné proměny obličeje. A upřímně, bez emocí by byl basketbal o mnohé ochuzen!
Michal Ježdík
Dobrý den všem čtenářům sekce 4na1. Basketbal je kontaktním sportem. Pokud k tomu přidáme, že hráči jsou vynikajícími atlety, dojdeme k závěru, že osobních soubojů je stále více. Při posuzování osobních soubojů bude hodně záležet na výkladu pravidel, trendech v rozhodování, pravidlech následného trestání (například zastavení činnosti na určitý počet zápasů) a také na ochotě či neochotě přijmout a rozdat ránu v duchu fair play. Emoce, které doprovázejí dnešní video byly, jsou a budou nedílným koloritem. Emoce na hřišti, na střídačce, v hledišti, včetně následných "hodnocení" v tištěných i elektronických mediích. S některými z nich bych s vámi chtěl podělit. Trenér Rockets Kevin McHale se k souboji na tiskové monferenci po zápase nechtěl moc vracet, možná i proto, že to byl právě on, kdo v roce 1995 Garnetta draftoval do Bostonu. McHale dokonce vyslovil zkušenost, že v jeho letech (byl jedním ze základních stavebních kamenů Celtics, například společně s Birdem) se takový souboj většinou vyřešil odpískaným faulem nebo technickou chybou a hra pokračovala. Neviděl tuto situaci jako velký problém, který by měl vést k vyloučení hráče. Velmi diplomatické! Častou otázkou, která v médiích zaznívala bylo Proč nebyl vyloučen take Howard? Na to reagoval kouč Nets Hollins: "Rozhodčí mě řekli, že proto, že Howard neoplácel punch Garnettovi.". Zajímavý na souboji těchto hvězd je i fakt, že Howard se chtěl Garnettovi už v mladém věku vyrovnat. Chtěl být také draftován po střední škole. Jedno z jeho prvních čísel na drezu bylo číslo 12, protože Garnett měl 21. Howard dokonce řekl, že se byl několikrát na Garnetta dívat. "Neviděl jsem nic zvláštního, ale když sem se po zápase podíval do statistik, doskočil 15 míčů a dal 25 bodů. Neskutečné." Howard také zmiňoval, že Garnett je "nejlepší" tras talker proti kterému kdy hrál. "Dostane vás tímto mluvením do takové situace, že jste na konci zápasu úplně rozhozený a uvědomujte si, že jste nehrál svoji hru. Většinu času ale mluví sám se sebou. Vy si ale myslíte, že mluví s vámi." I takavé byly pohledy na vyloučení Garnetta, kterého čekal ještě disciplinární trest od NBA. Na shledanou u příštího 4na1. Michal Ježdík
František Rón
Emoce, emoce, emoce... Jak se v kontaktních sportech často stává, negativní emoce odstartuje diskutabilní výrok rozhodčího (na tomto videu Garnettovi ještě trošku "přiložil" tím lehkým plácnutím Howard). Znají to zejména fanoušci. Ti na to mají největší právo - zaplatili si a chtějí na zápasu prožívat emoce. Pěkné akce a koše domácího družstva - pozitivní, reakce soupeřů, jejich fanoušků a výroky rozhodčích - negativní. Pokud nikoho neohrožují, tvoří skvělou atmosféru zápasu.. Emoce trenérů, to je asi na vlastní kapitolu. Nejvíce viditelné na trenérovi jsou emoce při chybách jeho hráčů, důležitých koších, nečisté hře soupeře a samozřejmě výrocích rozhodčích.... Stejně si myslím, že u dobrých trenérů jsou tyto "emoce" většinou promyšlené. Chtějí vyburcovat hráče, resp. vytvořit určitý tlak na rozhodčí... Ti trenéři, kteří až příliš emocím v zápasu podlehnou, ztrácejí koncentraci a často i kontrolu nad vedením svého družstva (ale někdy je opravdu TĚŽKÉ se ovládnout).Tak vám přeji chladnou hlavu při vedení utkání a skvělé emoce po vítězství
Hi to All,
Emotions are part of the game. Without emotions, Facial expressions, Voices and temper, Basketball would probably never reach our hearts.
But....And it's a BIG BUT... Being emotional doesn't give you the right for inappropriate behavior. One of the things that the NBA does better than Most European leagues is setting iron rules that define inappropriate behavior very clear. From one side they understand sport must come with emotions but from the other side it's not a war (As some of the leagues looks like). I like emotional players when it's authentic and not a fake, however a player must still be able to control his nerves, respect his teammates and also respect the opponent and of course the fans.
As a fan it's easier to love an emotional player that you know he will give you everything he's got every night and that you know respect you as his fan.
About KG…In his private life… he's got a Charity for collecting donations for homeless. He's himself donates millions of dollars every year.
Couple of years ago I was in USA and I came across with the Minnesota Timberwolves GM who told me about KG personality. It was fascinating. Sometimes you see body and face… but you never know what is behind them.
Stay safe people and Take Care,
Oren
Emoce určitě do basketbalu patří! V NBA podobně jako v NHL jsou poptávanou součástí zápasů a souboj v podobě strkanice mezi Garnetem a Howardem za asistence ostatních hráčů a dalších osob je pro řadu diváků atrakcí.
Z pohledu trenéra je umění pracovat s týmem po psychologické stránce nezbytnou součástí jeho každodenní práce. Všichni hráči/hráčky přicházejí na trénink nebo zápas naladěni podle toho, co ten den prožili, jsou ovlivněni náladou v týmu apod.. Navíc, každý z nich je schopen své emoce ovládat jinak. Takže sečteno, někdy není snadné navodit jejich pozitivní přístup k tréninku či zápasu. Ostatně občas je to i nad síly profesionálních psychologů.
Někdy delší dobu potlačovaná emoce vede k frustraci , „black outu“, ztrátě sebeovládání . Jako zajímavá pomůcka může být tzv. „pravidlo tří vteřin“, což nemá nic společného s porušením basketbalového pravidla, ale hráči májí k dispozici tři vteřiny, aby cokoliv negativního či pozitivního sdělili. Po upuštění páry přichází opětovná koncentrace na basketbal.
Emocím podléhají i trenéři, důkazem budiž kouč Obradovič a jeho barevné proměny obličeje. A upřímně, bez emocí by byl basketbal o mnohé ochuzen!
Dobrý den všem čtenářům sekce 4na1. Basketbal je kontaktním sportem. Pokud k tomu přidáme, že hráči jsou vynikajícími atlety, dojdeme k závěru, že osobních soubojů je stále více. Při posuzování osobních soubojů bude hodně záležet na výkladu pravidel, trendech v rozhodování, pravidlech následného trestání (například zastavení činnosti na určitý počet zápasů) a také na ochotě či neochotě přijmout a rozdat ránu v duchu fair play. Emoce, které doprovázejí dnešní video byly, jsou a budou nedílným koloritem. Emoce na hřišti, na střídačce, v hledišti, včetně následných "hodnocení" v tištěných i elektronických mediích. S některými z nich bych s vámi chtěl podělit. Trenér Rockets Kevin McHale se k souboji na tiskové monferenci po zápase nechtěl moc vracet, možná i proto, že to byl právě on, kdo v roce 1995 Garnetta draftoval do Bostonu. McHale dokonce vyslovil zkušenost, že v jeho letech (byl jedním ze základních stavebních kamenů Celtics, například společně s Birdem) se takový souboj většinou vyřešil odpískaným faulem nebo technickou chybou a hra pokračovala. Neviděl tuto situaci jako velký problém, který by měl vést k vyloučení hráče. Velmi diplomatické! Častou otázkou, která v médiích zaznívala bylo Proč nebyl vyloučen take Howard? Na to reagoval kouč Nets Hollins: "Rozhodčí mě řekli, že proto, že Howard neoplácel punch Garnettovi.". Zajímavý na souboji těchto hvězd je i fakt, že Howard se chtěl Garnettovi už v mladém věku vyrovnat. Chtěl být také draftován po střední škole. Jedno z jeho prvních čísel na drezu bylo číslo 12, protože Garnett měl 21. Howard dokonce řekl, že se byl několikrát na Garnetta dívat. "Neviděl jsem nic zvláštního, ale když sem se po zápase podíval do statistik, doskočil 15 míčů a dal 25 bodů. Neskutečné." Howard také zmiňoval, že Garnett je "nejlepší" tras talker proti kterému kdy hrál. "Dostane vás tímto mluvením do takové situace, že jste na konci zápasu úplně rozhozený a uvědomujte si, že jste nehrál svoji hru. Většinu času ale mluví sám se sebou. Vy si ale myslíte, že mluví s vámi." I takavé byly pohledy na vyloučení Garnetta, kterého čekal ještě disciplinární trest od NBA. Na shledanou u příštího 4na1. Michal Ježdík
Emoce, emoce, emoce... Jak se v kontaktních sportech často stává, negativní emoce odstartuje diskutabilní výrok rozhodčího (na tomto videu Garnettovi ještě trošku "přiložil" tím lehkým plácnutím Howard). Znají to zejména fanoušci. Ti na to mají největší právo - zaplatili si a chtějí na zápasu prožívat emoce. Pěkné akce a koše domácího družstva - pozitivní, reakce soupeřů, jejich fanoušků a výroky rozhodčích - negativní. Pokud nikoho neohrožují, tvoří skvělou atmosféru zápasu.. Emoce trenérů, to je asi na vlastní kapitolu. Nejvíce viditelné na trenérovi jsou emoce při chybách jeho hráčů, důležitých koších, nečisté hře soupeře a samozřejmě výrocích rozhodčích.... Stejně si myslím, že u dobrých trenérů jsou tyto "emoce" většinou promyšlené. Chtějí vyburcovat hráče, resp. vytvořit určitý tlak na rozhodčí... Ti trenéři, kteří až příliš emocím v zápasu podlehnou, ztrácejí koncentraci a často i kontrolu nad vedením svého družstva (ale někdy je opravdu TĚŽKÉ se ovládnout).Tak vám přeji chladnou hlavu při vedení utkání a skvělé emoce po vítězství