Hi to All, It’s going to be a little bit longer this time and it’s because in my opinion it’s the most important part in the game. This topic is crucial if you want to have a winning system. My philosophy is very simple and it’s connected to where I come from, ISRAEL. I don’t know if you all know but the ISRAELI army known as the most quality army in the world, and the reason is simple, we protect our land. In order to win the war you must win as many as battles during the war and it’s the same with basketball game. In order to win the game you must win more battles during the game than your opponent. There are more than hundred battles in the game and every one count! Every action is count! Every possession is count! For example: To get the ball in the right location is a battle… who gonna win it? The receiver (Catch it in a scoring/passing spot) or the defender (Force the catch of the ball in a bad angle)? The ball is in the air or on the floor… who gonna take it? Is it you or your opponent? Coming off a screen… who gonna win this battle? Is the offense will get an open shot or the defense will eliminate it? Think of it, More than hundred battles! And it’s simple… you win more battles, you win the game. Here's my philosophy in a nutshell: I split the game into to 2 colors, RED and BLUE. All the “WILL” actions (Soul actions, Hustle, Deflections, steals, rebound and many more other actions) are RED. All the “EGO” actions (Points, shooting percentages, Etc) are BLUE. We created game analysis formula, which allow us to count all the RED and the BLUE actions. We calculate it in unique technique and the result is amazing... the team that consistently wins more RED (Will, SOUL) actions, wins the game! As simple as that! The most important thing in this formula is that you don’t need a special talent, only awareness of the importance and the will to do it. Any player in any league can contribute and affect the game. You don’t have to be a great shooter get minutes. As a coach you can do a lot of stuff to empower it. For example, we have a “Deflections” contest every game, and we put the result on the locker room in the next practice. The players love it. Here’s a short story: Last season the ISRAELI championship game was between Maccabi Tel Aviv and Maccabi Haifa. Maccabi T-A finished the game with better percentages for 2P and for 3P. But Haifa won the game… Their value of the RED actions was unbelievable and It was worth championship!
Take Care, Oren

Říká se,“ hráči hrají zápas a ti, kteří hrají s plným nasazením, to jsou ti, kteří vyhrávají zápasy“.
Nasazení nemá souvislost s výškou nebo fyzickou sílou. Někteří hráči se sice narodí jako rození bojovníci, ale jinak nasazení v zápase je vlastně dovednost a tu lze  rozvíjet a zlepšovat.  Nasazení je vstupenkou do zápasu, není to však zárukou úspěchu. Když však naopak chybí, tak nemůžete o výhře ani uvažovat. Dělat trvale správné věci správným způsobem a s plným nasazením může vést v určitém časovém horizontu k úspěchům. Nasazení  samo o sobě vítězství nepřinese. Musí být doprovázeno potřebnými dovednostmi i odolností.
Hráči se při hře chovají tak, jak se to učí na trénincích, jak jsou učení zodpovědnosti a jak jsou vedeni k plnému nasazení
Malý příklad z tréninku: jestliže považujeme po obranném doskoku jako naprosto zásadní ochranu míče tím, že ho hráč umístí pod bradu a ochrání lokty, tak je důležité toto pravidlo dodržovat. Takže pokud hráč míč při tréninkové hře doskočí a neochrání, tak automaticky pískneme ztrátu míče pro jeho tým. Netrvá to ani tak dlouho a výsledky se dostaví.
Tento příklad ukazuje, že nasazení v basketbale není jen abstraktním pojmem ve smyslu pokynu v zápase „bojujte o každý míč“, ale především znamená umět „prodat“ řadu dovedností, naučených při tréninku. V obraně lze uvést včasnou reakci na přihrávku, pomoc pomáhajícímu hráči, ale i včasnou a jasnou komunikaci, v útoku být včas na určeném místě pro příjem přihrávky, kontrolovat do okamžiku střelby nájezd pod koš (tedy koš, přihrávka na koš nebo faul), nebo zvládat úspěšné útočný doskok. Takto lze vyjmenovat řadu dovedností, jejichž zvládnutí vede k plnému nasazení.
Nechtějme tedy pouze nasazení v zápase, ale pěstujme ho v hráčích pravidelně na trénincích!

Dobrý den, hustle, český ekvivalent nasazení, pojem, který většina trenerů považuje za důležitý segment při budování vítězných týmů. Snažíme se do týmu implementovat háče, kteří mají potřebně schopnosti, dovednosti, a zkušenosti, které vedou k získaní tzv. neutrálních míčů, to znamená míčů, které nemá ani jeden ze soupeřů pod kontrolou. V Nymburku se snažíme zařazovat do družstva alespoň jednoho hráče, který tato kritéria splňuje. Předpokládám, že Oren se ve svém příspěvku bude věnovat hlouběji faktorům, které u hráčů sledujeme a také podle nich hodnotíme hráčův význam pro tým, pokud je již jeho součástí, nebo jsou tyto ukazatele podpůrným ukazatelem při výběru hráčů do družstva. Existuje několik hodnotících škál, které nám dávají výbornou zpětnou vazbu o stupni zapojení jednotlivých hráčů do popisovaných situací. Nepodceňujte je, obzvlášť pokud směřujete váš tým k vítězstvím v mezinárodních soutěžích na klubové či reprezentační scéně. Před 12 lety jsem se poprvé potkal se studií, která se zabývá výběrem vhodných hráčů pro lední hokej v Kanadě. Hráčům na ledě byl vhozen puk a oni o něj měli bojovat. Hráči se přirozeně rozdělili do 3 skupin. Prvni a druhá skupina hráčů se vrhla na puk a bojovala o něj. Jedni jej po boji získali a druzí odcházeli ze souboje bez puku. Třetí skupinu tvořili hráči, kteří boji o puk přihlíželi a čekali, jestli se puk k nim dostane, aby se ho zmocnili sami bez boje. Na základě zjištění došli k závěru, že pro lední hokej jsou vhodní hráči ze třetí skupiny a z prvních dvou skupin ti, kteří puk záskali. Zabýváte se touto problematikou také? Na shledanou za 14 dní. Michal Ježdík

Abych napsal pravdu, čekal jsem ve videu trošku jiné záběry na toto téma. V USA je pod pojmem „hustle“ totální nasazení, až sebeobětování v soubojích „míče nikoho“.  Definice „míče nikoho“ je jednoduchá. Je to pozice míče, ke kterému mají stejně daleko soupeřící hráči, nebo míč, který letí do autu po dotyku spoluhráče. Osobně dělím hráče z tohoto pohledu na tři typy. „Leklé ryby“ – hráče, kteří se nechtějí umazat touto černou prací, i když to jsou často nejvíce talentovaní hráči. Další skupina jsou hráči, kteří jsou toho schopni pouze v důležitých zápasech (play-off, finále).  A potom jsou tady hráči, kteří bojují o každý míč, padají na zem, letí do autu, boří reklamní panely a je jim jedno, jestli je to trénink, přípravný zápas, nebo finále. Je to jejich přirozená touha získat míč pro sebe, pro tým. Tyto hráče obdivuji a chci je do týmu, protože se významně podílejí na týmové chemii a soudržnosti.    Někdy krátkodobě pomůže trénink zaměřený na bojovnost, aby si hráči uvědomili, že bez sebeobětování se důležité zápasy nevyhrávají.  I já jsem už v letošní sezóně musel do tréninku zařadit drily, ve kterých se hráči válejí na podlaze a bojují o míč, ale jen v některých je to jejich přirozená součást hry…. A ty mám rád.