Hi to All, Passing is one of the most missing aspects in the game off basketball. There aren’t too many great passers. Great passer combines technique with vision and knowledge. Technique it’s important! You must be able to choose the right pass and understand how to do it. Good passing skills giving you more option to get the ball to its target (Above the head skip pass, bounce pass, off the dribble backdoor pass, “fake a pass to make a pass” and many more kind of passes!). Vision and knowledge are crucial! If you can’t read and recognize the situation of the defense and the offense you won’t be able to be a good passer ever. You will probably have more turnovers then assists. Reading the defense means not only the position of the defenders on the court but also their body position. Where are their hands, their eyes and their thoughts? Where are the other defenders? All is count…Or you gonna lose the ball. Knowledge will help you. There are certain things you must consider. For example, what kind of a pass you use in short distances?  Or, who you passing to? Is it a big man that likes to get it high? Is it an athletic player who can jump? Is the shooter likes to get the ball early? Is your post player have “good hands”? You must study the game every day and pick up your teammates brain so you know them better and know their strengths and weaknesses. When I worked as an Assistant coach for Maccabi Tel Aviv we had NIKOLA VUJACIC who was one of the best passers ever. He always used to say, PASSING must come from your soul. You got to give it your full attention as like if you shoot it. We always teaching to “Follow through” while we shoot, but we never say it when we pass… “Follow through” your pass too!
Take Care, Oren

Zapomenuté umění, i tak bývá nazývána přihrávka v basketbale. K tomu bych podotknul, že možná ta „klasická tj. trčením obouruč“ se už skutečně tolik nepoužívá. Zato opravdovým uměním je najít ve správný moment volného a lépe postaveného spoluhráče a doručit mu míč bezpečně do rukou.
Současné obranné systémy se soustředí např. na přihrávku do vymezeného území, na přihrávku na prvního útočníka nebo na přihrávku z prostoru od koncové čáry apod. K tomu se přidává i dobrá znalost hry soupeře.  Dobré týmy jsou připraveny na ubránění klasické přihrávky při pick and rollu na sbíhajícího hráče po cloně, atd. atd. Jinými slovy, obrana dnes umí přihrávky velmi znepříjemňovat.
Ukázky na videu dokazují, že je nutné zvládat dokonale přihrávky z driblinku jednoruč, přihrávku s míčem nad hlavou a další typy přihrávek.  Současně je stejně důležité, aby přihrávající i přijímající hráč uměli načasovat svůj pohyb a dostat se do postavení tak, aby bylo možné přihrávku jednak hodit a jednak chytit. Takže úspěšná přihrávka souvisí např. se schopností skvěle driblovat, nebo naběhnout si pro míč, či se správným postojem „post up“ při příjmu přihrávky.
Hráči musí umět zvolit správný způsob přihrávky v daný moment. Typickým příkladem je přihrávka po perimetru na volného střelce. Hodí-li v tento moment útočníci jednu nebo dvě přihrávky o zem, dojde ke zpomalení letu míče. Soupeř tuto situaci pak dokáže rotací obrany nebo návratem obránce (help and recover) zvládnout.
Týmy, které nezvládají s minimem chyb umění přihrávek, nemají v moderním basketbale velkou šanci.

Dobrý den všem, přihrávka je klíčem k vítězství, toto krátké, ale velmi výstižné větné spojení jsem slyšel od většiny svých trenérů. Proč?, třeba proto, že basketbal je týmová hra, což znamená, že všichni hráči by měli spolupracovat a tím pádem fungovat jako kohezní celek. Jednou ze základních dovedností, která nám pomůže dosáhnout cíle soudružnosti, je přihrávka. Paradoxně se jedná o činnost, které nevěnujeme, my trenéři tolik času a nezdůrazňujeme její význam v tréninku jako jiným základům. Možná i proto, že se nejedná o herní činnost ryze individuálního charakteru, ale jak říkají někteří pedagogové hlavně v zahraničí, je to činnost vztahového charakteru, což znamená, že se ji účastni 2 hráči. Při procesu učení přihrávání bychom měli brát, podle mého názoru v potaz následující faktory: 1. Techniku, 2. Technicko-taktický aspekt – kdy, kde, jak, jaký druh, proč, komu, 3. Čtení hry, respektive herní situace, 4. Znalost hry – knowledge, 5. Read and react – analýza situace, výběr řešení, provedení, 6. Koridor přihrávky. Děti se často učí odezíráním z televize či pozorování zápasů v hale u starších hráčů. Jakmile ale vstoupí na palubovku a začnou některé přihrávky zkoušet, neuvědomí si, že jim chybí síla, smysl pro vnímání prostoru, smysl pro vnímání spolupráce a zkušenosti, které přicházejí až s pozdějším věkem. Po několika neúspěšných provedeních pak ztrácejí důvěru v přihrávku a volí raději uvolnění driblingem. Dejme si pozor na toto období, snažme se hráčům pomoc a tím pádem pomůžeme i celému týmu. Jeden názor na závěr: legendární srbský trenér Dušan „Duda“ Ivkovič začínal každý zápas první postupný útok „flexem“. Na otázku proč to tak má nastavené odpověděl: „Důvodů je několik, ale mezi nejdůležitější patří tyto: chci hráčům navodit důležitost přihrávky, chci, aby respektovali jeden druhého a zároveň chci, aby se každý hráč dotkl míče na začátku zápasu, a všichni společně jsme si uvědomili, že je to předmět, kterého si musíme vážit.“ Važme si tedy míče a zdokonalujme přihrávání nejen jako herní činnost, ale také jako nedílnou součást týmové spolupráce. Na shledanou za tři týdny. Michal Ježdík

Na videu je pěkná ukázka, jak přihrávka dokáže bořit obranu – systém, obrannou činnost jednotlivce i obrannou kombinaci.
Na první sekvenci vidíme zónovou obranu. Jejím úkolem je zejména zamezit košům z vnitřního prostoru. Hráč s míčem dokonale přečetl obránce v přední i zadní linii zóny a vyhodnotil, že žádná ruka není v koridoru zamýšlené přihrávky (všimněte si, že obránci mají paže pod úrovní ramen). Prudká přihrávka prošla až za zadní linii zóny=lehký koš.
Druhá sekvence ukazuje pěknou lobovanou přihrávku, když se obránce hráče v dolním postavení snaží bránit zpředu (Hi-Lo). Navíc hráč, který chytil míč zhodnotl situaci – je téměř ve ztrojení a ví, že musí být jeho spoluhráč v ještě výhodnější pozici. Následuje přihrávka na perimetr, lehká střela a trojka.
V poslední sekvenci hráč s míčem hraje zády ke koši. Je trpělivý a má přehled o spoluhráčích i dalších bránících hráčích. V momentě jeho zesíleného krytí má dokonce možnost si vybrat. Nakonec přihrál hráči, který se uvolnil podél koncové čáry, ale i hráč za trojkovým obloukem si našel výborné místo (koridor) pro přihrávku.
Společným jmenovatelem pro výše uvedené přihrávky bylo ČTENÍ OBRÁNCŮ.