Oren má nyní velmi náročný program, proto si na jeho komentář budeme muset ještě chvilku počkat. Děkujeme za pochopení. Tým 24vterin.cz

Čti a reaguj“  je významným počinem trenéra Ricka Torbetta. Zajímavý a poučný je důvod, proč vůbec „Čti a reaguj“ vzniklo. Torbett totiž zjistil, že ačkoliv věnoval nácviků útočných signálů 80% času na trénincích, tak jeho tým  dával z těchto akcí pouze 20% všech košů. A naopak, dával 80% košů ze situací, kterým se věnoval pouze ve 20% tréninkového času, a to byly zjednodušeně řečeno herní principy typu hod a běž, hra 1na1, útočný doskok apod. Poté, co naprosto změnil strukturu tréninků ve prospěch trénování individuálních dovedností a herních principů, jeho tým začal dosahovat významně větších zápasových úspěchů. Torbett na základě svých poznatků vypracoval celý tréninkový systém, který nese název „Čti a reaguj“. Jeho smyslem je naučit hráče basketbalovým herním principům. Na těchto dovednostech je pak postavena řada útočných systémů. Jednou z jejich výhod je obtížná „čitelnost“ hry pro soupeře, protože útočící hráči jsou naučeni reagovat vždy na postavení soupeře, nikoliv tedy hrát předem danou akci. „Čti a reaguj“  je velmi užitečná basketbalová filosofie a stojí za to se s ní seznámit!!

Dobrý den všem, read and react, přečti a reaguj. Nacvičené kombinace nebo koncept hry založený na přečtení herní situace a následného výběru řešení? Tuto otázku si pokládá mnoho trenérů, hlavně trenérů mládeže, ve všech sportovních hrách. Přidám ještě jednu otázku: "Chceme učit hráče dobře běhat z bodu A do bodu B, nebo chceme vychovávat hráče, kteří budou kreativní, schopni řešit vzniklé herní situace a být osobnostmi na hřišti i mimo něj?" Odpověď by byla jednoduchá, pokud bychom se neúčastnili soutěží, nebyli primárně hodnoceni za dosažené výsledky v těchto soutěžích a dokázali si uvědomit, že vývoj hráče je během na dlouhou trať, což tryská z anglického pojmu Long Term Athlete Development. Svázat hráče jasně danými kombinacemi můžeme v pozdějším věku, ale opačný proces je bohužel velmi zdlouhavý a přiznejme si, téměř nereálný. Důležitým faktorem současného basketbalu (i dalších sportovních her) je pojem ČAS. Je to velmi krátké slovo s obrovským dopadem na tržně orientované skupiny, včetně sportu. Američané mluví o pojmu Time based competition, o konkurenci založené na splnění úkolů v co nejkratším čase. Teď si asi říkáte: „kde mám hledat spojení mezi výkonem v utkání a předešlou větou?“ Odpověď není nijak složitá. Hráč na jakékoliv výkonnostní úrovni a v jakékoliv věkové kategorii musí ve velmi krátkém časovém úseku provést 3 kroky: analyzovat herní situaci – vybrat řešení – provést vybranou činnost. To vše pod fyzickým (například únava a soupeř) a psychickým (trenér, rodiče, diváci, agent,…) tlakem. Pokud nechcete opustit od striktně nacvičených kombinací, nabízím následující kompromis: Začněte váš útok nacvičenými kombinacemi, ale jakmile se dostanete do problémů (konec časového limitu, nefunkčnost kombinace, aj.), pokračujte na základech principu přečti a reaguj. Zkuste to nejprve na tréninku. Na shledanou za 14 dní. Michal Ježdík

Toto video mne vrátilo o mnoho let zpět, kdy jsem se na stáži v USA snažil pochopit útočný systém  Motion offence. Dnes se tak většinou nazývá systém, který je spíše Flex offence. Nevím, kde a jak se změnilo posouzení těchto dvou systémů. Motion offence vznikl v USA, aby se co nejvíce ztížilo čtení útočného systému. Jak jsem zjistil, Motion vlastně žádný systém v našem slova smyslu nebyl, i když to byla smysluplná spolupráce pětice hráčů. Jednalo se o reakci útočníka na postavení obránců a spoluhráčů. Zaklínadlem bylo – read the defence and react. Uvedu pravidla pro hráče, který se uvolňuje- show target (ukaž kam chceš dostat míč) – catch and face up (chyť ,  zaujmi  „trojnásobně nebezpečný“ postoj a sleduj situaci pod košem) – decide what  to do (rozhodni se-vystřelit, hrát 1:1, přihrát). Po přihrávce pravidla – uvolni se sám, uvolni spoluhráče (clona), uvolni se pomocí clony. Samozřejmě pro hráče byla další pravidla, týkající se hlavně rozestavení hráčů (spacing).  No není to sen, hrát takový „systém“? Ale to musíme mít hráče s výbornou úrovní individuálních činností, ale hlavně hráče s hlavou- read the defence and situation. Mně by stačilo, kdyby hráč, který chytil míč a může hrát 1:1, se uvolňoval do volného prostoru (jak je vidět na první sekvenci). Jak často vidíme, že se hráč dobře uvolní s míčem, ale do místa, kde jsou jeho spoluhráči s jejich obránci a není z toho nic? Asi je to přežitek staré teorie, která říkala: „Po chycení míče sleduj nohy obránce a útoč proti předsunuté…“. Já se hráčům snažím vysvětlit:“ Po chycení míče se podívej ke koši (možná je tam volný spoluhráč) a útoč do volného prostoru – dívej se ZA svého obránce ne na něho“. Zkusme vychovávat a učit začínající basketbalisty komplexně. Spolu s individuálními dovednostmi také read and react.