Hi to all, There's 2 ways to move the Defense in order to create gaps so you can have a dribble drive situation, an open jump shot or a layup. 1st way is to reverse the ball from side to side and the 2nd way is to play inside and outside. If you have this balance on your half court offense you have a good chance to be a very good team. Play inside should be a strategy. It's not only important offensively but it also important from a defensive view. When you play inside with balance you probably will be more organized on transition defense and it means you will receive less easy points. When you are watching the clips please focus on the perimeter players movement when the ball goes inside. They are moving for 2 main reasons. 1st is to keep their defenders busy so they can't really help on the ball. It gives the post player the opportunity to play a clear 1X1. 2nd reason is to create passing angles for a shot or a layup. As a coach, It's very important to know your post player qualities. Is he a scorer? Is he a passer? Is he a poor passer? Is he skilled? Is he a sealer? Or maybe he's a turnaround shooter? You must ask your self what kind of post players do you have and according to that (And to the perimeter qualities as well) you build your perimeter system (Weak side and strong side actions). Here is a little example: The great team of Maccabi Tel Aviv from the early 2000's had a great Low Post passer named NIKOLA VUJCIC. He really played like a PLAY MAKER from the post. When Maccabi needed  a crucial 3P shot they had a play where they pass inside to VUJCIC and their weak side action was a wing cuts hard to the basket and corner shooter was coming of a screen setting by the other Big man on top of the key. For that action you must have a great Low Post passer. The cutter by the way was ANTHONY PARKER and the shooter was SARUNAS JASIKEVICIUS. Take Care, Oren

Hra přes hráče v postavení na dolním postu je jedním ze základních útočných modelů v basketbale.  Jistě mnozí pamatují basketbalového  trenéra Phila Jacksona a jeho“ Triangl offense“, kde právě přihrávka na dolního posta je jedním ze základů tohoto způsobu útočení.  Připravit situaci na hřišti tak, aby mohla přijít ve vhodný moment přihrávka na pivota v dolním postavení, vyžaduje solidní herní vyspělost celého týmu. Pro obranu se v takový moment nutně rozsvítí varovné světlo,  situace, kdy je pivot s míčem  zády ke koši v dolním postavení, vyžaduje totiž reakci celé obrany. Útočícímu týmu se naopak otevírá velká škála útočných variant. Co je nutným předpokladem k úspěšnému zakončování útoků z tohoto místa? Je to zvládání možných herních variant, dokonalé zaujímání pozic hráčů bez míče (tzv. spacing), skvělá střelba z trojkových pozic po přihrávce zpět na perimetr? Určitě ano, ale nemáme někdy tendenci podceňovat to nejpodstatnější?
Aby se mohla projevit herní převaha týmu, musí být hráč s míčem v dolním postavení jednoznačně schopen přehrát  1 na 1 svého obránce. Pokud tomu tak není, tak se výhoda toho, že je hráč s míčem  v postavení zády ke koši  velice rychle mění v těžce řešitelnou situací, např. proto, že obrana se snaží nepřipustit další přihrávku na útočníky bez míče a nechá pivota zakončit střelbou z obtížné pozice.
Takže, vynikající práce nohou, správné držení těžiště, několik typů uvolnění se do střelby, neustálý přehled po hřišti, ochrana míče, načasování přihrávky, výborný dribling, …….. bez těchto dovedností se prostě hráč, který hraje úspěšně z pozice dolního posta, nemůže obejít. A ruku na srdce, děláme opravdu maximum pro tyto individuální herní dovednosti?

Při prohlížení videa ve spojení s dnešním zadáním jsem si uvědomil, jak je basketbal pestrý a zároveň náročný pro hráče a trenéry z pohledu určení pravidel pro pohyb hráčů. Relativně jednoduchá herní situace, která začíná přihrávkou směrem do vnitřního prostoru s následnou možností hry 1na1 zády nebo čelem ke koši. Jaká bude činnost hráče s míčem? Co bude dělat hráč, který přihrál míč spoluhráči do vnitřního prostoru?  Co budou dělat hráči na slabé straně? Pokusím se odpovědět jen na jednu z výše uvedených otázek a tou je činnost hráče, který přihrál spoluhráči směrem pod koš. Můžeme si vybrat ze 3 základních možností: a/ „split“ (první videosekvence) – hráč, který přihrál odbíhá a cloní pro nejbližšího hráče, který se uvolňuje do prostoru u postranní čáry, b/ „cut through“ (druhá videosekvence) – hráč, který přihrál probíhá vymezeným územím na druhou stranu hřiště, čímž zároveň „přinutí“ k pohybu ostatní spoluhráče bez míče – tento rotační pohyb v jednom směru je označován pojmem „wheel“, c/ „zůstaň na silné straně“ (třetí videosekvence) – a reaguj na činnost svého obránce následným pohybem (read and react). Mějte na paměti, že všechny tyto možnosti mají další množinu variant, na které je nutno hráče upozornit a trénovat je. Výhoda útoku nad obranou se zvýší, pokud se obránci snaží hrát denial defense (zabránit přihrávce), nebo se snaží zastavit uvolnění hráče bez míče (nemají čas se věnovat zdvojení hráče s míčem, který tím pádem hraje 1na1). Kterou z možností preferujete vy? Na shledanou za 14 dní. Michal

     Jak zde bylo mnohokrát napsáno při jiných rozborech, přihrávka na hráče v dolním postavení zády ke koši přináší velké problémy pro obranu… Ale pojďme se podívat na to, co je důležité, aby přihrávka měla výsledné efektivní zakončení.
     Za prvé je to analýza situace a rozhodnutí jakou zvolit alternativu hráče, který chytil míč zády ke koši. V krátkosti – měl by si „položit“ následující otázky: „Mohu hned po chycení přihrávky zakončit?“, „Použiju vyčkávací driblink zády ke koši – zakončím 1:1?“, „Začnu ihned driblovat, nebo si počkám až spoluhráči zaměstnají své obránce?“, „Přichází výrazná výpomoc, resp. zdvojení, po zahájení driblinku?“, atd…
     Za druhé musí tyto rozhodovací procesy samozřejmě jít ruku v ruce s individuálními činnostmi jednotlivce – chycení míče, „vyčkávací“ driblink (zády ke koši), práce nohou při hře 1:1, střelba z krátké vzdálenosti, přihrávka na krátkou vzdálenost (při výpomoci pivota) a na perimetr (při výpomoci křídla, nebo rozehrávače).
    Na videu je také velice dobře vidět činnost hráčů bez míče. Ti mají za úkol svým pohybem „upoutat“ své obránce tak, aby měli co nejvíce ztíženou výpomoc na hráče s míčem a sami, nebo pomocí clony, se uvolnili do dobré střelecké pozice. Na prvních dvou sekvencích vidíme, že Bamberk i CSKA mají podobná pravidla pro tento pohyb. Přihrávající hráč staví clonu hráči (CSKA), resp. využívá clonu hráče (Bamberk) ze středu hřiště. Buď ho touto clonou uvolní pro přihrávku od pivota a následnou lehkou střelu z perimetru, nebo tím „zaměstná“ svého obránce a ten nevypomáhá na hráče v dolním postavení. Třetí sekvence je ukázka toho, jak je důležité rozmístění 4 hráčů bez míče (spacing). Útočníci jsou bez velkého pohybu, ale daleko od sebe a hráč s míčem o nich má dobrý přehled. Hrou 1:1 s míčem donutí k výpomoci a lehce přihraje na střelce na perimetru….
     Na videu vypadá všechno velmi jednoduše, ale sami víte, jak je těžké najít, resp. vychovat, hráče který ovládá hru zády ke koši a jak je těžké přesvědčit hráče perimetru, aby takovému hráči přihráli pokaždé, když je volný.