Ettore Messina a Željko Obradovič, dva velcí rivalové, dva velcí stratégové, ale také dva velcí přátelé se v létě stali dvěma ze čtyř hlavních protagonistů čtyřdenní euroligové trenérské kliniky v Barceloně. Spolu s dalšími špičkami v oboru Renesesem a Pascualem dokázali, že nejsou jen vynikajícími trenéry, ale také skvělými pedagogy. Během celého semináře byli ve volném čase vždy připraveni maximálně otevřeně odpovědět na jakýkoliv dotaz kterémukoliv účastníkovi.

Do Basketmagu jsem vybral téma, které bylo v Barceloně zařazeno jako první: „Vytváření útočných kombinací pro vašeho top střelce“. A podíváme se na něj očima koučů Realu a Panathinaikosu, tedy Messiny a Obradoviče.

Ettore Messina

Příkladem je kombinace pro pivota Lavrinoviče, jehož silnými stránkami jsou střelba ze střední vzdálenosti z oblasti u koncové čáry a kolem čáry trestného hodu, i hra zády ke koši ze středu vymezeného území.

Na obrázku 1 kombinace začíná uvolněním hráče 3 kolem následných clon obou podkošových hráčů směrem k opačné postranní čáře a driblingem hráče 1 ze středního koridoru na opačnou stranu, než se uvolňuje hráč 3. Pokračuje se clonou pro Lavrinoviče, který by měl zakončovat střelbou ze střední vzdálenosti od koncové čáry.

Na obrázku 2 je znázorněna situace, kdy obránce Lavrinoviče předvídá jeho pohyb směrem podél koncové čáry, na což madridský pivot reaguje uvolněním směrem přes střed vymezeného území a kombinace pokračuje clonou pro hráče 3 a následným seběhnutím Lavrinoviče směrem ke koncové čáře, tedy opět do prostoru, kam se měl původně uvolňovat pro zakončení. Obránce Lavrinoviče díky svému původnímu ustoupení je „zbržděný“ a přichází řešit pick and roll pozdě.

Na obrázcích 3 a 4 se začíná ze základního postavení „box“ s podkošovými hráči v oblasti tříbodového oblouku. Rozehrávač přihraje míč Lavrinovičovi, který mu jej následně podá. Ve stejný moment hráč 2 cloní pro hráče 4, který se uvolňuje do rohu hřiště směrem ke koncové čáře. V případě, že se obraně podařilo zabránit zakončení střelbou ze střední vzdálenosti, pokračujeme clonou hráče 3 pro Lavrinoviče, který se uvolňuje pro hru zády ke koši ve vnitřním prostoru.

Na obrázku 5 začíná kombinace uvolněním hráče 2 do vnitřního prostoru za zády obránce. Pokud nelze přihrát, pokračujeme přihrávkou hráče 1 hráči 4. Hráč 1 se uvolňuje směrem k postranní čáře na silnou stranu a následuje pick and roll mezi hráči 4 a 5. Pokud obránci přeberou clonu pro hráče s míčem, tak následuje aktivní uvolnění hráče 5 do vnitřního prostoru se snahou mu přihrát míč a zakončit z bezprostřední blízkosti koše.

Kombinace založená na clonění je fenoménem současného elitního basketbalu, ale aby jejími bezprostředními aktéry byli oba  podkošoví hráči, není běžným jevem. Při všech kombinacích doporučuje Messina svým hráčům, aby každému uvolnění do určitého prostoru předcházel klamný pohyb na opačnou stranu a aby hráči věnovali pozornost čtení hry, a to ze 3 pohledů: čtení obrany, čtení útoku a čtení jednotlivých protihráčů na základě jejich slabých a silných stránek.

Tyto tři faktory „čtení“ pak můžeme spojit do krátké fráze „čti a reaguj“. Upozorňuje, že základem úspěchu je dobré načasování a rozmístění hráčů. Messina zastává názor, že v současném basketbale, který je velmi ovlivněn pravidlem 24 vteřin, je lepší dopravit míč do rukou elitních střelců hned na začátku herních kombinací a nečekat až na konec časové limitu.

Željko Obradovič

Hlavní zásadou konceptu hry Željka Obradoviče je přihrát míč v přechodové fázi i v postupném útoku co nejdříve do vnitřního prostoru podkošovému hráči. Vychází z filozofie legendárního jugoslávského pivota a později trenéra Čosiče, který požadoval od hráčů, aby nejpozději druhá přihrávka po přechodu na útočnou polovinu směřovala do rukou jednoho z podkošových hráčů do vnitřního prostoru.

Oba trenéři tvrdí, že není nic jednoduššího než hrát 1 na 1 v blízkosti koše. Pokud je pivotman dobrý ve hře zády ke koši, tak obrana většinou tuto situaci řeší zdvojením. Následná přihrávka do tříbodového prostoru pak znamená zahájení rotace, která je vždy výhodnější pro útočící družstvo.

Jakmile přihrajeme míč do vnitřního prostoru, tak je důležité pracovat i na správném rozestavení ostatních spoluhráčů. Na obrázku 6 je znázorněno ideální rozestavení spoluhráčů podle Obradoviče. Naučit dodržovat správné rozestavení a uvolňovat koridor přihrávky je velmi těžké a vyžaduje to velkou trpělivost a časté zastavovaní herních situací a opravování během každodenního tréninku. Velmi důležité je, aby rozehrávač rozuměl konceptu hry a byl pojítkem mezi podkošovým hráčem a celým družstvem.

Obradovič se snaží se svými týmy dopravit míč do vnitřního prostoru i v útoku proti zónám. Pokud zónová obrana zdvojuje, tak se opět snažíme přihrát míč do vnějšího prostoru, a útok je tím pádem ve výhodné situaci, protože obrana musí rotovat. Pokud obránce pivota hraje v postavení za útočníkem, je zásadní chybou nepřihrát míč hráči do vnitřního prostoru!

Na obrázku 7 je znázorněna útočná kombinace, kterou využívá Obradovič pro bezpečné přihrání míče do vnitřního prostoru. Cílem clony pro hráče s míčem ve středním koridoru je vázání pozornosti a vytvoření si lepšího úhlu přihrávky do vnitřního prostoru.