V předcházejících dvou dílech (první a druhý) jsme probrali zásadní stavební prvky v podobě kvalitního personálu a jím definované filozofie, kdy jsem vám k inspiraci nabídl formulované filozofie předních světových coachů stojících za velkými basketbalovými úspěchy. V tomto díle bych vám rád nabídl zhodnocení velmi důležitého rámce, který předchozí dva spojí dohromady ve funkční celek. Je to právě kultura, která vám zajistí chod organizace/týmu požadovaným směrem na cestě ke špičkové výkonnosti.
Kultura
Zbývajícím, zásadním aspektem provozování programu skutečně špičkové výkonnosti je kultura. Kultura organizace sice zní jako další oblíbené klišé, ale ve skutečnosti vystihuje étos, hodnoty, principy a přesvědčení lidí, tedy jejich pracovní prostředí jako celek. Kultura může být silným motorem ve vaší organizaci, pokud nastolíte podvědomého hybatele žádoucího chování mezi všechny zúčastněné vašeho programu.
Organizational culture, téma v byznyse dobře známé a komplexně zpracované. Ne nadarmo lze úspěšně hledat styčné body mezi managementem profesionálních sportovních týmů a úspěšných týmů podnikajících a tvořících v různých sektorech. Studium obou se vzájemně obohacuje, přičemž my se budeme dále soustředit na oblast špičkové sportovní výkonnosti.
Nyní probíhá šampionát v ragby (psáno v druhé polovině října) a já jsem si oblíbil jeden studijní příklad ve formě novozélandských All Blacks. Jestliže hledáte vrcholově vítěznou organizaci, pak jsou to All Blacks. Jejich procentuální úspěšnost je historicky nejsilnější ze všech. Ze 112 let hraní ragby jde o 78%. Za posledních 20 let profesionalizace v Rugby Union jejich vítězné procento činí ohromujících 84%. Proč tak silná slova? Protože tým země s populací 4 miliónů lidí dokáže konkurovat Velké Británii s 50+ milionovou populací především svou silnou kulturou.
Na sportovní tým prosetý hvězdami je v něm spousta pokory, oddanosti k tvrdé práci a k dělání toho, co je potřeba. Asistent hlavního trenéra Gilbert Enoka k tomu říká: „Ego musí zůstat za dveřmi, ve skupině máme silnou politiku ‚netolerance kreténů‘ a každý hráč se střídá v úklidu šatny po každé hře.“ Samotní hráči, nikoli jen trenéři, si prosazují týmové standardy. Hráči, kteří se dopustí prohřešků, se zodpovídají svým spoluhráčům. Takovou zkušenost mám i se svým o mnoho let mladším kapitánem na University of Sussex, kdy za ním všichni stáli při tvrdém vyrovnání účtů s guardem, který noc před utkáním podlehl Brightonským radovánkám.
Mantra týmu All Blacks zní: „svůj dres zanechej na lepším místě“. Tím chtějí reprezentovat všechny, kteří přišli před nimi a kteří pak přijdou po nich. Přísná odpovědnost a povinnosti. Tým, dres a vzory, které mají dodržovat, to vše nad rámec potřeb pouhého jednotlivce. Jedná se o výjimečnou kulturu v praxi se špičkovými výsledky.
Také v NBA pojem kultury určitým způsobem rezonuje.Někteří komentátoři pak tvrdí, že týmová kultura je zcela určující při rozhodování hráčů o případných přestupech a nabídkách. Kultura těchto špičkových sportovních organizací může hovořit jasnou řečí o tom, zda ten který tým má vítěznou budoucnost.
Zavedená, nebo rodící se kultura?
Práce v zavedené kultuře orientované na špičkovou výkonnost je jedna věc, ale co rozvoj své vlastní kultury? Či dokonce její změna? Co na začátku každé sezóny praktikují špičkoví US mládežničtí trenéři k ustavení, nebo obnovení pozitivní kultury ve svých basketbalových týmech, si můžete přečíst v mém překladu tohoto článku. Na úrovni NBA najdeme celou řadu podobně inspirativních strategií, co našim racionálně laděným středoevropským myslím přijdou mnohdy nejen abstraktní, ale jaksi podezřele triviální.
Mantry, které nám na první pohled znějí triviálně, narážejí na lidský faktor, jehož řízení a coachování patří k nejtěžším oblastem; nejen v basketbalu. Proč v praxi existuje spousta malířů, se znalostí všemožných typů štětců a barev, ale jen málo umělců, tvořících ona high-performance díla?
Abyste ve svém realizačním týmu měli kvalitní lidi s jasnou filozofií, jsem toho názoru, že si jí museli dlouhodobě utvářet na základě vlastní silné zkušenosti. Zde se opět nabízí analogie diamantu, jehož vnitřní vlastnosti velmi silně formovalo vnější prostředí a jeho vlivy. Vycházím pouze ze své zkušenosti, proto nemohu vyloučit náhlý záblesk inspirace a vnitřního pohnutí k akci u někoho, kdo s organizacemi špičkových výkonnostních parametrů nemá zkušenosti. Dovolím si tedy stanovit hypotézu, že rodící se high-performance kulturu vám mohou zajistit spíše lidé, kteří ji v sobě mají již zavedenou, nebo touží být její součástí.
Co si můžeme odnést ze zkušeností s organizacemi špičkových výkonnostních parametrů?
Po dvě léta jsem měl tu čest zažít při svém bakalářském výzkumu týmovou kulturu Útvaru rychlého nasazení, naší speciální protiteroristické jednotky. Tam jde o život; kdo by diskutoval o pravidlech? Kdo by se nechtěl tvrdým tréninkem připravovat na nejhorší? Kdo by zradil svého parťáka, nebo by ho svým laxním přístupem ohrozil na životě? Jejich týmová a organizační struktura mi přijde silně analogická špičkovým sportovním organizacím, ale i těm z podnikatelské sféry.
Případné nežádoucí nedostatky jsou v organizaci tohoto typu částečně eliminovány zevrubnou selekcí, orientovanou na psychologický profil uchazečů a na rozhodovací procesy pod nepředstavitelným stresem. Poté přichází intenzivní výcvik přesahující rámec plného zaměstnání. Hlavním hybatelem je však vůle k příslušnosti k takové elitní skupině jedinců, tedy touha být součástí kultury špičkové výkonnosti. To je styčný bod s prvním (lidé) a druhým (filozofie/principy) stavebním prvkem high-performance, uvedenými v předchozích dílech.
Kritický věk pro utváření správných návyků a formování hráčské mentality nastává mnohdy před příchodem do vrcholových center. To jinými slovy znamená, že v tréninkovém procesu těchto institucí může být mnohdy pozdě maximální potenciál hráče formovat. Naprostá většina hráčů a hráček nemá problém s fyzickou částí náročného tréninku. Nicméně je pro ně ultra těžké dostát psychologickým a mentálním nárokům žádoucí high-performance přípravy.
My máme k dispozici své týmy a s těmi potřebujeme trénovat tady a teď, mnohdy jen cca 270-360 min týdně (v případě pouhých 3-4 tréninkových jednotek po 90 min týdně). Týden má 10 080 minut, což znamená cca 3% celkového času, při nichž na své svěřence můžeme zcela a intenzivně působit. Jaká kultura je při jejich životní cestě do basketbalového týmu formovala? Jak zajistit, abychom je formovali celých 16 h denně, kdy nespí? Tedy 6720 minut, 66% jejich celkového týdenního času?
Role motivačních struktur
Držme se analogie diamantu a ta nás dovede k podstatě utváření silných motivačních struktur hráčů a hráček. Prostředí a jeho působení považuji za mnohem silnější faktor ve vývoji sportovce na cestě ke špičkové výkonnosti, než jeho atletičnost, či herní dovednosti. Koncept pyramidy hráče jistě znáte a obvykle si stojí tak, že jeho základnou je fyzické tělo. Já si jí ale dovolím postavit na špičku (na hlavu), kdy určujícím základem je emoční mozek (na obrázku níže srdce) s centrální nervovou soustavou. Tělo jen následuje tento motor.
Pyramidy hráče v perspektivě
To vše jsme schopní patřičným tréninkovým procesem utvářet a ovlivňovat. Pracovat ale s dostatečně nevyzrálou myslí a hlavou je naprosto zvláštní částí tréninkové přípravy. Její návyky a základní myšlenkové vzorce se formovaly jaksi mimo náš dosah. Silnou roli zde má nejen genetika, ale především prostředí. Neurologické a kognitivní poznatky vědy jsou nyní natolik osvícené, že komplexitě pohybu a taktickým návykům lovců-sběračů přikládají určující význam v evoluci lidského mozku. Stejně tak profesor Pavel Kolář se svou metodou DNS, stavějící na vývojové metodě, těží z tohoto principu, že nároky vyžadované pohybové funkce tuto funkci uvnitř mozku a CNS stimulují, čímž utváří nová neuronová spojení a mozek dále rozvíjí – trénují.
Jak nám toto vědecké okénko pomůže ve výchově šampiónů? Musíme jaksi začít uvažovat mimo naší tělocvičnu, mimo naše vrcholová centra a týmy. Musíme si uvědomit, jak zásadní je pro vývoj dětí a potenciálních špičkových hráčů pohyb, rodina a prostředí. Pakliže pohyb rozvíjí mozek a komplexní pohyb ho rozvíjí komplexně, co rozvíjí sedavý styl pasivní výuky s nefyziologicky ohnutou páteří? Doma obohacený sezením u počítače, vstoje hrbením se k „chytrému“ telefonu, apod. Vede je naše prostředí k dostatečným pohybovým stimulům, které mají potenciál rozvíjet námi požadovaný hráčský a mentálně odolný mozek? Ne nadarmo se říká, že sezení je nové kouření; přímá souvislost s poklesem mozkové aktivity a nárůstem fyzického stresu proto nepřekvapí. Pak by nám mohla začít platit levá pyramida hráče z obrázku výše, avšak negativně působící na vyšší patra.
Jak to vše spojit dohromady?
Jak naše high-performance ambice souvisí s charakterem činnosti center špičkové výkonnosti? Působí tato centra dostatečně navenek tak, aby svou kulturou a výsledky zpětně ovlivňovala prostředí? Touží být mladí lidé jejich součástí? Produkují tyto instituce (týmy, centra, sportovní svaz, trenérský cech) společenské vzory, nebo lépe role model charaktery?
Vzájemná souvislost vnějšího prostředí a kultury uvnitř sportovní organizace
Vliv tzv. role models v podobě úspěšných vrcholových sportovců úzce souvisí s vůdcovstvím. Proč jde o vůdce? Protože inspirují druhé, že něco takového je možné. Že s tvrdou dřinou přichází výsledky. Jsou živoucím ztělesněním těchto výsledků. Nechci zde sugerovat, abychom začali amerikanizovat vše, co zde máme. Ale inspirujme se pojetím sportu jakožto byznys modelu s komercionalizací derivátů špičkových sportovních týmů a výkonů (obuv, sportovní vybavení, dresy, reklamy, publikace, tréninkové programy, apod.). Inspirujme se, nikoli kopírujme především z toho důvodu, že jde o procesy využívající propracovaných technik ovlivňování lidského (spotřebitelského) chování.
Pakliže shrneme výše prezentované úvahy o roli prostředí na formování potenciálu naší budoucí základny basketbalových šampionek a šampiónů: potřebujeme dostat kulturu tvrdé práce na tréninku a odhodlání dosáhnout vrcholu do našich dětí, jejich rodin, tělovýchovných pracovníků a našich legislativců. Stejně tak titulovat trenérskou práci stejně velikášským způsobem, jako je tomu v případě konceptu „síně slávy“.
Troufám si tvrdit, že máme v rámci ČBF velmi těžký úkol. Nastavit daleko vyšší standardy prezentace a komunikace našeho sportu. A vůbec koncept týmu a týmového sportovce obecně. Ke každé úspěšné propagaci patří příběh, který musí být silný a jasně pochopitelný. S nástroji dnešní doby není složité učinit jej vizuálně poutavým a cílenými kanály jej dostat k našim cílovým skupinám. Tento příběh formujeme nyní, ale jeho ozvěny budou ve společnosti rezonovat minimálně jednu generaci, než zaznamenáme měřitelné úspěchy. Stávající mediální kanály ČBF a KNBL na sociálních sítích jsou prvními vypravěči takového příběhu.
Aby pojem high-performance nebyl jen marketingovým tahákem moderně vybavených posiloven a sportovišť. Je třeba se postarat, aby se touha dosáhnout nejlepší verze sebe sama stala životním stylem. Je jedno, zda hráčů, či trenérů.
Závěrem
Dávejte si pozor, aby se inovátoři, lidé plní elánu, vášně a touhy dosáhnout vrcholu, či zlepšení, nevyčerpali neustálou konfrontací s lidskou malostí. Zákonitě budou čelit překážkám a zažívat dílčí neúspěchy, ale nic nebolí tolik, jako střet s blbcem, nebo neustálé zakopávání o klacky nastavené od druhých.
Základním stavebním prvkem špičkové výkonnosti, či vůbec jakýchkoli organizací, jsou a budou lidé. Jací lidé a jakých hodnot, to nyní určujeme my všichni z basketbalové a sportovní rodiny.
Poznámky a zdroje informací:
[1] Finesy z jejich zákulisí pak podrobně zde: http://www.theguardian.com/sport/blog/2015/sep/11/all-blacks-how-new-zealand-sustains-its-rugby-dynasty.
[1] Např tzv. „Spurs‘ way“: tvrdá práce, zodpovědnost a všechny plány či akce orientované na tým. http://www.nba.com/2015/news/features/fran_blinebury/02/09/popovich-milestone-1000-wins/;
[1] SCHROEDER, Peter J., et al. Changing team culture: The perspectives of ten successful head coaches. Journal of sport behavior, 33(1), 2010, s. 63-88.
[1] Poznatky výzkumné skupiny Cambridgského profesora Daniela Wolperta nabízí ucelenou řadu velmi zajímavých poznatků: http://cbl.eng.cam.ac.uk/Public/Wolpert/Publications.
[1] Např. popularizační Washington Post: https://www.washingtonpost.com/apps/g/page/national/the-health-hazards-of-sitting/750/ Dále: Michelle Kilpatrick, et. al.. Cross-sectional associations between sitting at work and psychological distress: Reducing sitting time may benefit mental health. Mental Health and Physical Activity, Volume 6, Issue 2, Pages 103-109; dále pak sezení déle, než 7 h a vliv na vyšší míru deprese: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23953353; nebo: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22065302.