Moderní basketbal nemůže být seriózně analyzován, aniž bychom nevěnovali speciální pozornost přechodové fázi mezi rychlým protiútokem a postupným útokem, tedy transition offense. Každý trenér, minimálně v jedné fázi každého tréninku, řeší se svým družstvem situace, ve kterých klade důraz na zastavení rychlého protiútoku.

Co je horšího pro hráče, než nudný trénink? Nejde hráčům dvojtakt zleva? Tak dostanou dostatečný počet opakování, však ono to půjde. Trenér může být spokojen, protože dril trval dostatečně dlouho… jenže cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly a tréninky jsou určeny hráčům a ne trenérovi.

V utkáních se často setkáváme se situací, kdy máme možnost posledního zakončení na konci zápasu, nebo na konci některé čtvrtiny. Jedná se tedy o frekventovanou situaci, kterou můžeme předpokládat, a tím pádem se jí také věnovat v tréninkovém procesu a v přípravách na utkání.

Třetí článek, z celkově pětidílné série, se zaměřuje na celkový efekt, který má zapojení zahraničních hráčů na basketbalové prostředí v České republice. Konkrétně se v tomto třetím článku budu zabývat dopady příchodů zahraničních hráčů na zapojení mladých sportovců do basketbalu - po kvantitativní stránce.

V následujícím textu se budu zabývat důsledky, jaké mají příchody zahraničních hráčů do MNBL a na druhé straně odchody českých hráčů do zahraničí na diváckou návštěvnost při utkáních. V porovnání s hlavními sporty, za které jsou v ČR považovány fotbal a hokej, je divácká návštěvnost při basketbalových utkáních nízká.

Tento text je prvním ze série pětice textů zabývajících se studií, která analyzuje vliv příchodu zahraničních hráčů na český basketbal. Konkrétně jsem se ve studii zajímal o vliv, jaký mají zahraniční hráči na diváckou návštěvnost a příliv mladých basketbalistů. K tomu abych lépe porozuměl zmíněné problematice.

Pred pár týždňami som dostal zaujímavý príspevok od mládežníckeho basketbalového trénera, v ktorom sa vyznáva, ako prežíval v detstve zápasy a úspešné strelecké pokusy svojho otca a staršieho brata. Neskôr popisuje svoje zážitky, ako hráč a v súčasnosti, ako tréner svojich zvereniek.

Motivační klima je definováno jako situačně vyvolané psychologické prostředí určující cíle činnosti. Klima mistrovství (mastery climate) podporuje zapojování se do dílčích úkolů, podporuje tak orientaci na úkol, klima soutěžení (ego climate) podporuje orientaci na ego a za základ hodnocení volí soupeření a srovnávání.

Příklady cvičení (MOF), resp. jejich skupin, které uvádíme dále, nejsou ve svém sledu koncipovány náhodně. Jsou sestaveny tak, aby vytvářely určitou logickou návaznost, eventuálně návaznost v didaktickém postupu. Tento postup je znázorněn na obr. 1. Východiskem se stává nácvik základního osobního obranného systému.

Trenérům dětí, hráčů a hráček začátečnické úrovně, je asi zřejmé, že utkání a tudíž ani tréninkový proces se bez obranných činností neobejdou. Jinak a jednodušeji řečeno, jednou se s obranou začít prostě musí. Význam obranných činností pro basketbal dětí je však často vnímán pouze v aspektech charakteru sportovní hry.

Hráči vytvoří zástup, každý má míč. V oblasti vrcholu tříbodového oblouku umístíme židli nebo 2 vyšší kužele, které jsou od sebe vzdáleny přibližně 1 metr. První hráč s míčem stojí vpravo mimo kužele, v postoji čelem ke koši v širším stoji rozkročném, nohy pokrčené.

Pružné kotníkové odrazy v pohybu vpřed, ruce volně podél těla, přes různě vysoké překážky. Pružné kotníkové odrazy stranou, ruce volně podél těla, přes různě vysoké překážky. Tímto cvičením simulujeme pohyb před střelbou na slabé straně (obr. 4, foto 2).