Vážené trenérky, vážení trenéři,
dnešní bulletin navazuje tématem na předchozí vydání, tj. „Motion offense“. Úvodní slovo tentokrát obstaral jeden z největších protagonistů „ MO“, trenér John Calipari, který, mimo jiné, vychoval 31 hráčů pro NBA v průběhu své kariery na universitách. Tři z nich se stali jedničkami v draftech (Derrick Rose, John Wall a Anthony Davis), čtyři z jeho asistentů se stali hlavními trenéry na universitách a dovedl tři různé university do Final Four NCAA. Jedná se o překlad jeho článku, ve kterém se vyznává z toho, jakým způsobem si vztah k „MO“ získal (článek byl převzat z webových stránek trenéra Calipariho):
V době, kdy jsem trénoval v „ U-Mass“, jsem neustále usiloval o to, aby moje tréninky navštěvovali různí trenéři. Bylo mi přitom jedno, na jaké úrovni trénovali, jestli na střední škole nebo universitě. Věřil jsem, že můžeme pomoci jeden druhému, vyměňovat si zkušenosti a nápady a šířit tak basketbal do všech koutů světa. Bude to znít možná otřepaně, ale chtěl jsem také dát basketu zpět to, co mi v životě dal.
Jedním z těch trenérů, kteří mne navštívili, byl v říjnu 2003 Vance Walberg. Začínal právě svoji první sezonu jako hlavní trenér ve „ Fresno City College“, a on byl tím, který si vždy udělal čas, aby objel náš stát a navštívil kolegy s tím nejlepším z universitního basketbalu. Již dříve než jsme se setkali, tak Vance pozoroval tréninky jiných a probíral basketbal s těmi nejlepšími trenéry jako Dean Smith, Bobby Knight nebo Billy Donovan.
Druhý večer v průběhu jeho návštěvy v Memphisu jsme šli na večeři do restaurace. Tak jak je mým zvykem, mluvili jsme o basketu po celou dobu večeře a já jsem si opravdu užíval čas strávený s Vancem, protože on je basketbalovým mágem, věčným studentem, který jedl, pil a spal s invencí Dr. Naismithe. Když jsme dojedli večeři, zvědavost mi nedala spát a zeptal jsem se ho, jaký útok bude hrát první rok své kariery ve „ Fresno City“. Vždy mne fascinuje poslouchat ty, kteří buď inovují, nebo zlepšují staré principy.
Nikdy nezapomenu jeho odpověď: „ tomu nebudeš chtít věřit“, smál se, „ je to trochu hlavou proti zdi“. Trval jsem na tom, ať mi to prozradí, oč se jedná. Vance pak během okamžiku odklidil talíře ze stolu a vytvořil na něm hřiště. Solničky se staly koši a sáčky cukru hráči.
Musím teď říci, že jsem vždy byl zastáncem „staré školy“, co se útoku týče (obrany rovněž). Věřil jsem na řízenou hru z lavičky a na klasické útočné modely, založených především hodně na clonách. A nebyl jsem v situaci, že bych nutně hledal nějakou změnu v tom, co jsem dosud praktikoval, protože upřímně, slavil jsem se svým pojetím dostatek úspěchů. Ale vždy jsem chtěl znát to, co zkouší ostatní a poměřovat to s tím mým a pak mně také zajímalo, jestli budu umět naplánovat proti ostatním týmům správný způsob hry.
Jeho útok mě však naprosto ochromil. Dával všem hráčům svobodu při každém útoku ohrozit koš soupeře. Rozuměl jsem tomu jako něčemu, co osvobodí hráče z pout a co může být pro ně přesvědčujícím nástrojem i díky svému frenetickému tempu. Hra vytváří řadu střeleckých příležitostí a bylo to něco, co jsem do té doby nikdy neviděl.
Přiznejme si, že každý hráč touží po tom, zvyšovat své střelecké statistiky, a tento model útočení mě přesvědčoval o tom, každý hráč skutečně může.
Jeho výtvor byl naprosto nekonvenční v každém směru. Velmi málo clon, tuny rychlých střel, nájezdů z mnoha pozic a spousta střel za tři body. Bylo to tak výjimečné, že jsem byl skutečně zmaten. Začal jsem poté často s Vancem telefonovat, testovat detaily a debatovat vše se svými asistenty a s trenérskými autoritami.
Nebojím se něco měnit, nebo dělat věci jinak, ale nikdy neskočím do něčeho, aniž bych vše pořádně neprozkoumal.
O dva roky později, po stovkách telefonátů s Vancem a mnoha výletech do Fresna, abych sledoval jeho tréninky, jsem se cítil dostatečně přesvědčený o tom, že tento způsob útočení zavedu v Memphisu.
Útok, který jsem do té doby hrál, nebyl ničím špatným, ale stal se náhle pro mne zastaralým. Změna na „Dribble Drive Motion Offense“ mě nabila novou energií, protože jsem musel změnit myšlení a studovat mnoho nového, byla to výzva coby trenérovi i učiteli. Hráči hru přijali přesto, že jim to nějakou dobu trvalo, než ji pochopili. Když se pak hra dostala na optimálnější úroveň, tak o ní již doslova básnili. „Dribble Drive Motion Offense“ je pro ně dnes velkou výzvou, a zároveň je připravuje téměř na vše, s čím se později na hřišti setkají.
Autor: John Calipari (překlad – Martin Chmel)
Všichni můžou být lepšími, než si myslí a já je nenechám diktovat, kde ta hranice je – tu určím já. – Bob Hurley (trenér St. Anthony High school)
TÉMA: MOTION OFFENSE (2. část)
MO má skutečně velmi mnoho podob. Každý trenér, který trénuje a používá v zápasech MO, má svoji osobní vizi, kterou přináší do basketbalového prostředí. Toto vydání bulletinu se pokusí jednak ukázat na dvou příkladech, jak rozdílně lze k „MO“ přistupovat a jednak ukázat, jak MO trénovat.
Oba příklady jsou ukázkami „ MO“ v postavení 4-1. To naprosto podstatné je, že se jedná o ukázky principů MO, nikoliv o určený model hry.
Varianta MO – přihrávky:
První model charakterizuje trenéra, který dává ve hře přednost přihrávkám, které mohou vést k získávání pozic pro zakončení:
Hra je zahájena v postavení 4-1, vzdálenosti mezi hráči ukazují na správné využití prostoru (spacing). Mějte na paměti, že každý hráč ať s míčem nebo bez něho, má v daný moment více variant, jak se rozhodnout. Příklady těchto variant jsou součástí cvičení, která následují za ukázkami obou her. Rovněž tak je nutné zdůraznit, že v každé pozici, když hráč získá míč, je prvotní ohrozit koš driblingem nebo střelbou.
Hráč č. 1 volí přihrávku po perimetru na č. 2. Po přihrávce staví č. 1 clonu bez míče na č. 3, který vybíhá pro přihrávku. Hráč č. 2 posouvá míč dále na č. 4.
Hráč č. 2 po přihrávce zvolil variantu „hoď a běž“ a probíhá vymezeným územím na slabou stranu, naopak pivot č. 5 vybíhá na silnou stranu na pozici dolního posta. Hráč č. 3 nahrazuje č. 2 na vrcholu perimetru. Hráč č. 4 se rozhoduje pro přihrávku na č. 3, č. 1 staví pro č. 2 clonu bez míče na slabé straně.
Hráč č. 5 si říká o míč naběhnutím na pozici horního posta a dostává jej, č. 3 probíhá po přihrávce a staví na slabé straně clonu bez míče na č. 1. Pivot č.5 přihrává na křídlo č. 2.
Pivot č. 5 se uvolňuje do bližší pozice ke koši a tam dostává přihrávku, mezitím se opět odcloní hráči na slabé straně. Hráč č. 5 (mohl být zdvojen obráncem ze slabé strany) nezakončil, ale přihrál na slabou stranu na perimetr na č. 1, č. 2 postavil pro č. 3 horní clonu bez míče.
Hráč č. 1 přenáší míč na č. 3 a pivot č. 5 vyklízí prostor pod košem. Hráč č. 2 se uvolňuje nejprve směrem od koše a poté za zády obránce (tzv. backdoor) dostává přihrávku a zakončuje. Výše uvedený popis hry vědomě nevolí zakončení při první příležitosti proto, aby bylo možné sledovat množství herních variant, které je možné v rámci „MO“ tvořit. Pravděpodobně sami můžete začít nacházet a tvořit od prvního obrázku takové varianty hry, která se vám bude více líbit či hodit pro váš tým.
Varianta MO – vnikání driblingem (Dribbble Drive Motion Offense):
Jak je popsáno v první části bulletinu, „ DDMO“ je založena na agresivním vniknutí driblingem do vymezeného území. Autoři „ DDMO“ uvádějí pro lepší orientaci několik zón, do kterých se může hráč s míčem dostat a jak je vhodné v každé z nich reagovat. Zóny jsou pod původními názvy znázorněny na následujícím obrázku:
Rack zone – prostor pro zakončení, získání faulu nebo maximálně pro podání míče pivotmanovi k zakončení
Drag zone - prostor mezi „rack zone“ a čárou trestného hodu. Hráči, kteří nemohou proniknout do „rack zone“, protože svým vniknutím „nalákali“ další obránce na výpomoc, řeší z těchto prostor situaci přihrávkou na volného spoluhráče („drive and dish, drive and kick“), tj. najdou pivotmana nebo hráče na perimetru, od kterého obránce ustoupil na výpomoc.
Drop zone – prostor nad prodlouženou čárou trestného hodu. Hráči, kteří se nedokázali s míčem uvolnit od svého obránce, hledají v „drop zone“ spoluhráče, který bude pokračovat v útočném snažení.
Zatímco „MO“ – přihrávky je zde prezentována jako kontinuální na sebe navazující hra, tak u „DDMO“ na sebe jednotlivé obrázky herně nenavazují, nýbrž přinášejí varianty vnikání driblingem a řešení situace spoluhráči.
Vniknout driblingem by měl umět každý z hráčů na hřišti. Na obrázku D1 proniká hráč č. 1 s míčem až do „rack zone“ a zakončí pravděpodobně sám. Pivot č. 5 se nabízí svým pohybem pro případnou finální přihrávku, č. 2 hledá pozici pro zajišťující přihrávku, pokud by se č. 1 nepovedlo zakončit.
V tomto případě proniká hráč č. 1 do „drag zone“ a přihrává č. 2, jehož obránce ustoupil k míči do „backdooru“, tedy sběhnutí za zády obránce. Pivot č. 5, který se většinou při „DDMO“ pohybuje na slabé straně, se nejprve uvolňuje do pozice horního posta a po přihrávce na č. 2 mění směr a nabíhá pro případnou finální přihrávku.
Další variantou při vniknutí hráče č. 1 s míčem, je situace, kdy se driblingem dostane na opačnou polovinu hřiště do vymezeného území. Pivot č. 5 se přesouvá na slabou stranu, na původní pozici nahrazuje č. 1 hráč č. 4 a stejně tak č. 3 se posouvá po perimetru do volného prostoru pro přihrávku od č. 1.
Obrázek D4 řeší stejnou situaci, jako obrázek D3. Rozdíl je v tom, že obránce č. 3 jde na výpomoc na driblujícího hráče č. 1. Útočník č. 3 „čte“ hru a reaguje tím, že sbíhá za zády svého obránce pro přihrávku do „backdooru“, tedy opět sběhnutí za zády vypomáhajícího obránce.
D5 ukazuje vniknutí z pozice křídla do vymezeného území. Pivot č.5 se přesouvá na slabou stranu, č. 4 svým pohybem si může vytvořit situaci pro střelbu za 3 body, pokud jeho obránce půjde na výpomoc proti míči. Hráč č. 3 nahrazuje č. 4 na jeho původní pozici.
Jinou herní variantou stejného úniku jako na obrázku D5 je brzká výpomoc obránce č. 4 na míč. Útočník č. 4 reaguje sběhnutím obránce za zády pro přihrávku (backdoor).
Obrázek D7 ukazuje jednu ze situací, kdy dojde nejprve k přihrávce a k následujícímu úniku. Hráč č. 4 po příjmu míče vniká do vymezeného území. Pivot č. 5 reaguje pohybem na slabou stranu, ostatní hráči reagují posunem po perimetru.
Situace na obr. D8 řeší moment, kdy hráč vniká driblingem do prostoru „drop zone“ a poté přihrává spoluhráči v rohu. Po přihrávce pokračuje hráč č. 1 v proběhnutí na slabou stranu, č. 4 jej nahrazuje na výchozí pozici a rovněž tak č. 3 nahrazuje hráče č. 4 na perimetru. Pivot č. 5 vyhodnotil situaci jako vhodnou pro naběhnutí na silnou stranu do pozice dolního posta.
Obr. č. D9 navazuje na předchozí, pivot č. 5 dostává přihrávku, může zakončit, přihrát na sbíhajícího hráče č. 4 z perimetru, nebo najít č. 3 jako tzv. zajišťující přihrávku (bezpečnou přihrávku).
Po zhlédnutí obou „MO“, tedy i toho, který preferuje hodně přihrávek (passing game), nebo „ DDMO“ některé z vás napadne, že v té první je na váš vkus až moc přihrávek a v té druhé až moc driblingu. Jak trénovat jednu z uvedených her, nebo vytvářet vlastní hru pomůžou ukázky následujících cvičení MO.
Cvičení MO:
A) 2 útočníci proti 2 obráncům
První série jsou cvičení dvou útočníků proti dvěma obráncům.
Hráč s míčem zahájí cvičení na vrcholu perimetru a křídlo u postranní čáry. Hráč č. 1 hodí přihrávku č. 2.
Jaké má varianty má hráč č.1 po přihrávce? Může provést hoď a běž, naběhnutím před obráncem nebo za obráncem, může zastavit na dolním postu a dostat přihrávku do pivotmanského postavení, nebo proběhne na slabou stranu. Může rovněž odběhnout oclonit vybraného spoluhráče na slabé straně, nebo udělat 2-3 kroky do vymezeného území a vrátit se zpět na výchozí pozici.
Hráč č.1 si vybral variantu naběhnutí na pozici dolního posta.
Hráč č. 2 přihrává míč do pozice dolního posta na č.1. Jeho další možností bylo vniknutí driblingem, nebo vyspělejší hráči mohou sehrát v této dvojičce clonu na míč.
Jaké jsou možnosti hráče č. 2 pokračovat ve hře bez míče? Může proběhnout okolo hráče s míčem podél koncové čáry nebo „horem“, tj. směrem k čáře trestného hodu a dostat přihrávku zpět. Další variantou je jeho pohyb po perimetru, buď do rohu, nebo směrem k vrcholu perimetru.
Hráč č.2 volí variantu naběhnutí na vrchol perimetru. Hráč č.1 má v rámci této dvojičky možnost buď sám zakončit, nebo přihrát č. 2, což také v našem případě č. 1 zvolilo.
Hráč č.1 může po přihrávce vyběhnout na perimetr pro přihrávku od č. 2,ten se však rozhodnul zakončit sám.
Jak je zřejmé z výše uvedého cvičení, je na trenérovi, které herní varianty považuje za nejlepší a které, tedy bude při nácviku preferovat.
B) 2 útočníci + trenér proti 2 obráncům
Trenér je pro útočníky mezistupněm pro trénování 3 útočníků proti 3 obráncům. Hráči si zvykají na více herních možností zatím bez tlaku třetího obránce.
Hru zahájíme stejně jako v předchozím případě, tedy přihrávkou z vrcholu perimetru na křídlo a následným naběhnutím hráče č. 1 do pozice dolního posta.
Hráč č. 2 si tentokrát nevybere přihrávku do pozice dolního posta, nýbrž na trenéra a následně běží postavit clonu bez míče na č. 1, který vybíhá na perimetr pro přihrávku.
Trenér přihrává míč na křídlo hráči č. 1.
Hráč č. 1 volí přihrávku zpět na trenéra, který je na vrcholu perimetru. V tento moment dochází k využití celé půlky hřiště a hráč č. 2 nabíhá z pozice dolního posta na opačnou stranu na křídlo, kam dostává přihrávku.
Hráč č. 1 čte situaci a nabíhá z perimetru ze slabé strany na pozici dolního posta, kam dostává od č. 2 přihrávku.
Hráč č. 1 se rozhodne přihrát trenérovi a následně staví clonu bez míče na č. 2, který si nabíhá pro přihrávku……..
Sada obrázků nácviku hry 2 útočníci+ trenér je opět ukázkou, nikoliv přesným vzorem hry „ MO“. Jedná se o princip nácviku, vhodný před nácvikem 3 proti 3.
C) 3 útočníci proti 3 obráncům:
K nácviku tří proti třem využijeme celou útočnou polovinu. Hru zahájíme stejně jako v předchozích případech, třetí hráč začíná na druhém křídle.
Přihrávka míří na křídlo na hráče č. 2. Hráč č. 1 již známým způsobem naběhne do pozice dolního posta, č. 3 jej nahradí na původní pozici.
Hráči dodržují spacing (dostatečně velká vzdálenost od sebe navzájem). Trojice vytvořila základ hry na silné straně, kterou je možno rozvinout v mnoha kombinacích. Jedním z hlavních protagonistů tohoto rozestavění byl Phil Jackson, věhlasný trenér Chicago Bulls a Los Angeles Lakers.
Obrázek 3/3 ukazuje zcela jinou herní variantu. Ta nastane, pokud hráč č. 1 po přihrávce na křídlo nenaběhne do pozice dolního posta, nýbrž je odcloněn č. 3 směrem k postranní čáře (flare screen).
Po cloně bez míče dostane hráč č. 1 přihrávku od č. 2(často tzv. skip pass, přihrávku nad hlavou). Hráč č. 3 po odclonění spoluhráče nabíhá do pozice dolního posta.
Hráči opět vytvořili útočný trojúhelník na silné straně.
Celkem jsou v bulletinu uvedeny 3 příklady, jak nacvičovat „ MO“, a to s 2 hráči, s 2 hráči + trenér a s 3 hráči. Postupně je pochopitelně vhodné přidávat 4 a 5 hráče, přidávat počet obránců tak, aby v konečné podobě mělo cvičení co nejvíce charakter zápasu.
Individuální dovednosti:
To, že je zapotřebí trénovat individuální dovednosti, bylo nepochybně řečeno a napsáno poměrně častokrát. Je důležité vědět, že MO je tím nejlepším prostředkem, jak v zápasech procvičovat jednotlivé herní dovednosti. Únik z místa, z driblingu, po přihrávce, hoď a běž, přihrávka do střelecké pozice, zakončení na obě nohy………..to vše stejně jako řada dalších dovedností, to je to, co vám umožní „ MO“ praktikovat celý zápas.
Jednotlivé drily lze na trénincích připravovat tak, aby i odpovídaly pojetí MO. Jako vzor najdete níže několik vytipovaných drilů:
Únik z perimetru okolo obránce (na obrázku je jím trenér) nacvičujeme především z pozic, odkud vnikají hráči do vymezeného území. Tento dril se zaměřuje na zakončení v „rack zone“. Po technické stránce je důležité zakončovat zprava i zleva, rovněž je vhodné volit zakončení jak z dopadu na obě nohy, tak z dvojtaktu. Po zvládnutí drilu můžeme stanovit časový limit, do kterého musí hráč stihnout zakončit.
Druhý dril nacvičuje vnik do „ drag zone“ a řešení situace. Hráč s míčem zastaví dribling a přihrává na hráče na perimetru, který si naběhnul do daného místa. Hráč po příjmu míče (na obr. D2 hráč č. 4) zakončuje podle pokynu trenéra. Může to být střelba po přihrávce, z driblingu nebo zakončení v blízkosti koše (lay up).
Na obr. D3 jde o nácvik pohybu, kterým jsou zahajována cvičení MO 2na2 i 3na3 v tomto bulletinu. Hráč s míčem přihrává na křídlo (trenér) a nabíhá do pozice dolního posta, kam dostává přihrávku a volí zakončení podle pokynu trenéra.
Další dril se věnuje reakci hráče bez míče (na obr. č. D4), který po zahájení driblingu hráčem č. 1 nejprve udělá krok po perimetru a poté naběhne směrem ke koši a dostává přihrávku do zakončení. Pozornost věnujeme načasování pohybu hráče bez míče.
V tomto drilu opět zakončuje hráč s míčem v „rack zone“. Tentokrát je v tomto prostoru trenér jako obránce a na slabé straně na pozici pivota spoluhráč driblujícího hráče. Hráč s míčem se rozhoduje podle postavení obránce, zda zakončí sám, nebo podá míč pivotmanovi.
MO je ryzí basketbal, je o hráčích, ne o akcích a signálech. Je to hra dovedností. Hráči musí být vybaveni určitým množstvím individuálních dovedností, které jim umožní svobodně se rozhodovat, reagovat na obránce a využívat nejen své, ale i přednosti svých spoluhráčů. Trenéři učí hráče koncepty, nikoliv akce. Témata jako „ jaké má útok možnosti při této obraně“, nebo „ když je míč v této pozici a ty v této, jaké jsou tvé možnosti“, to je to co by mělo být součástí cvičení a průpravných her na trénincích.
Trenér si musí být vědom toho, že nelze pokrýt v přípravě všechny situace. Když nechá rozhodovat v zápasech samotné hráče, v průběhu času se s tím hráči velmi sžijí a i trenér bude mnohem lépe vědět, co od nich může očekávat. Dobří trenéři se naopak sami učí od hráčů a rozvíjí svůj vlastní MO celou sezonu.
MO vyžaduje velkou trpělivost trenéra i hráčů, ale odměnou jim je velmi efektivní hra, která všechny baví.
Zdroje:
Coachcal.com
Jerry Petitgoue – DMO
Jamie Angeli – implementing the DMO
Trenérský bulletin „Čti a reaguj“ vydává Metodická komise České basketbalové federace ve spolupráci s odborným trenérským webem 24vterin.cz. Vybrané téma zpracoval Martin Chmel. Bulletin je dostupný v elektronické podobě na webu 24vterin.cz.